Rozbřesk: Minimální mzda výrazně vzroste, jaké budou dopady do české ekonomiky?

Minimální mzda a její růst se propisuje do nemalé části ekonomiky, a proto její dynamiku bedlivě sledujeme nejen my, ale i centrální bankéři. Co tedy čekat dál? V příštím roce se zvýší z 22 400 na 24 900 korun, tedy o 11,2 %. Odpovídat by tak měla 44,6 % očekávané průměrné mzdy, přičemž do roku 2029 chce vláda tento podíl zvýšit na 47 %. Nejde o „politické“ rozhodnutí této vlády (jak by se mohlo zdát), ale primárně o reakci na evropskou směrnici. Ta požaduje transparentnější mechanismus stanovování minimální mzdy a jako orientační měřítko uvádí 60 % hrubé mediánové mzdy nebo 50 % hrubé průměrné mzdy.

Jak se propíše tento relativně svižný růst do české ekonomiky? Minimální mzdu aktuálně pobírá odhadem 181 tisíc zaměstnanců a podle odhadu OECD její kupní síla patří k nejnižším v EU. Přímý dopad jejího zvýšení na celkový růst mezd zůstane spíše omezený. Významnější může být spíše nepřímý efekt. Konkrétně, rychlejší růst nejnižších výdělků zmenší odstup vůči kvalifikovanějším zaměstnancům, kteří mohou následně usilovat o dorovnání části tohoto rozdílu. Mzdové tlaky se tak nemusí zastavit pouze u zaměstnanců pobírajících minimální mzdu.

Z pohledu firem to samozřejmě bude znamenat vyšší náklady. Ty nejvýrazněji pocítí v pracovně náročných odvětvích s větším zastoupením nízkopříjmových zaměstnanců. Jde zejména o maloobchod, pohostinství a další služby. Firmy v těchto sektorech mají zároveň omezenější prostor pro růst produktivity, a část vyšších mzdových nákladů proto mohou přenést do koncových cen. Právě inflace ve službách tak představuje hlavní kanál, jehož prostřednictvím se může zvýšení minimální mzdy propsat do celkové inflace.

Navíc legislativní změny se netýkají jen minimální mzdy. Dopadají také na tzv. zaručené platy ve veřejném sektoru, které jsou na minimální mzdu navázány. Podle odhadů MPSV by zvýšení minimální mzdy mohlo v příštím roce navýšit náklady státu přibližně o 20,6 miliardy korun. Tomu odpovídá valorizační dopad na další nižší stovky tisíc zaměstnanců státu.

Pro Českou národní banku jde o citlivé téma. Mzdová dynamika i inflace ve službách i po posledních slibnějších číslech stále zůstávají rychlejší, než by odpovídalo dlouhodobě stabilní dvouprocentní inflaci. Výraznější mzdově inflační impuls však od valorizace minimální mzdy nečekáme - spíše může přispět k setrvačnosti dnešní zvýšené inflace ve službách.

V základním scénáři nadále předpokládáme, že ČNB pravděpodobně ponechá úrokové sazby delší dobu beze změny. Rizika nicméně zůstávají vychýlena směrem vzhůru, a to především kvůli nejistému vývoji konfliktu na Blízkém východě a jeho možným dopadům na ceny ropy a zemního plynu.

TRHY

Koruna

Česká koruna se dál drží v blízkosti 24,20 EUR/CZK a vyčkává na nové impulsy. Růst cen ropy je spíše faktorem, který by ji měl udržovat v lehké defenzivě. Dnes bude koruna také bedlivě sledovat zasedání NBP (v případě překvapivého snížení sazeb by mohlo jít o negativní faktor i pro korunu). Pak se pravděpodobně dostane do centra pozornosti blížící se zasedání ECB.

Eurodolar

Útoky Huthijú na Saúdskou Arábii sice tlačí cenu ropy k magické hranici 100 USD za barel, ale dolaru to nijak nepomáhá. Americkou měnu tlačí do kouta sílící japonský jen, když se měnový pár USD/JPY obchoduje již pod hranicí 153.

Cena ropy, resp. plynu a jen zůstanou i pro dnešek proměnné, které bude nutné na eurodolarovém trhu monitorovat, ale celkově se bude trh spíše připravovat na zítřejší zasedání ECB a páteční americká inflační data.

Zlotý

Dnes odpoledne polská centrální banka navzdory dřívějším holubičím komentářům prezidenta NBP Glapińského velmi pravděpodobně ponechá základní úrokovou sazbu nezměněnou na úrovni 3,75 %. Nečekaně vysoká srpnová míra inflace a znovu rostoucí ceny ropy, resp. plynu, značí, že inflační výhled se v nejbližším období opět zhorší. Celková inflace se přitom zřejmě dostane nad horní hranici koridoru cíleného NBP (3,5 %). Připočteme-li k tomu fakt, že ani jádrová inflace nemá tendenci klesat, pak nedává příliš smysl, aby NBP dále uvolňovala měnovou politiku. Navíc podle komunikace polských centrálních bankéřů to vypadá, že většina členů Výboru pro měnovou politiku je pro stabilitu úrokových sazeb, přičemž jen několik dní staré vystoupení prezidenta NBP Glapińského již nevyznívalo tak holubičím dojmem jako jeho vystoupení po posledním zasedání NBP.