Naprosto s panem Kovandou souhlasím. Každý demokratický, hodný kapitalista přece chce zaplatit kvalitní pracovní sílu tak, aby pracující byl v jeho firmě spokojen, měl se dobře, mohl svoji pracovní sílu regenerovat a mohl si z výdělku ukládat na důchod i na horší časy a tím být zabezpečen, platit mandatorní výdaje domácnosti a umožnit vzdělání svým dětem. Pak je takový institut minimální mzdy i institut zaručené mzdy absolutně zbytečný, stejně jako některé instituty jistých prostitutů. Zatím ale nedošlo k pochopení takového směru mezi podnikatelskou veřejností, a proto se domnívám, že měl Marx pravdu, když tvrdil, že se podnikatelé, podnikavci, stejně jako kapitalisté, banky i buržoasie snaží vždy přenášet největší část svojí podnikatelské zátěže a rizika na zaměstnance (nebo dokonce i na subdodavatele) a tím získat větší zisk. Dokud bude vládnout asociální pohled na pracující, naprosto stejný jako ostrakizační pohledy na vrstvy které pracovat nemohou, je správné minimální mzdy i zaručené mzdy mít, ať si pánové kolem peněz hovoří, jak chtějí.