Biospolečenské a spirituální aspekty stvoření světa viditelného a neviditelného

Transformací energie do sytonové prahmoty jako základu hmotového stavu, byl učiněn předpoklad ke stvoření hmotového vesmíru [3]. Toto stvoření nastalo pohybem energie určené k jejímu transformování do hmotového stavu a tím k postupnému tvoření vesmíru bez jakékoliv nahodilosti a to souhrami sil ve vzájemných souvislostech vedoucích k zákonitosti, která je pro hmotový vesmír sjednocující a harmonizující [12]. Stvořením podstaty hmotového stavu byl učiněn základní předpoklad stvoření hmotových entit. Dalším předpokladem dlouhodobého udržení hmotového stavu, tj. zabránění jeho vratné transformaci do energetického stavu, byla stvoření podpůrných energetických polí pocházejících z levotočivého spirituálního vesmíru (LSV) a obou energetických vesmírů (LEV a PEV).

Přímá působnost	Boha Otce		Ducha Svatého	Boha Otce	Charakter a energetická konstanta
Frekvence činnosti	Stvořitelská		Revitalizační	Energetická
Druh sytonů	Ostatní entity	Naše Galaxie
Bipolární S(+)(–)	PEV – 1055 Hz*	PEV – 1049 Hz*	PEV – 1049 Hz*	PEV – 1062Hz*	Vesmírový *h (NEK)
Kladný monopol S(+)	LSV – 1065 Hz**	PEV – 1058 Hz*	PEV – 1058 Hz*	LSV – 1060 Hz**	Galaktický *h (NEK) **0,133 h (VEK)
Záporný monopol S(–)	LSV – 1068Hz**	LSV – 1065 Hz**	LSV – 1065 Hz**	LSV – 1067 Hz**	Vesmírový **0,133h (VEK)
Neutrální S(0)	—	PEV – 1089Hz** LSV – 1091 Hz**	LSV – 1090 Hz**	LSV – 1092 Hz**	Pouze naše Galaxie **0,133 h
Stvořitelské energetické pole	TABU	TABU	10226 Hz***	TABU	Vševesmírový (***SEK)

 

*      h ~ 6,63 .10^-34 J.s

**    0,133 h ~ 0,133 .6,63 . 10^-34 J.s

***  SEK = 10^-87J.s = 1,5.10^-54.h

LSV – levotočivý spirituální vesmír

PEV – pravotočivý energetický vesmír

 

Příslušnými stvořitelskými a energetickými poli Boha Otce a revitalizačním polem Ducha Svatého je přímo řízena stvořitelská, revitalizační a podpůrná energetická činnost, zajišťovaná určitou energetickou hladinou odpovídající frekvence. Stvořitelská činnost zajišťuje stvoření určitého druhu sytonových částic a podpůrná energetická činnost trvalé dodávání energie příslušným frekvenčním polím, které zajišťují, aby nedošlo k energetickému vyčerpání stvořených částic a tím k jejich předčasnému zániku. V případě zastavení této energetické podpory by se tyto částice během jednoho roku transformovaly zpět na energie a příslušné bioorganismy, popřípadě entity celého hmotového vesmíru by tímto zcela zanikly. Revitalizační činnost zajišťuje trvalé udržení konstantních vlastností stvořených částic. Proto jsou postupně všechny základní částice hmoty revitalizovány, aby k tomuto nežádoucímu jevu nedošlo (viz např. revitalizace sytonů S^(–)). To je základní tajemství nesmírné náročnosti stvoření a udržení transformované energie ve hmotovém stavu. Hvězdné entity na bázi bipolárních sytonů se nemohou podílet na stvoření bioorganismů, protože kromě galaxií neobsahují sytony S⁽⁺⁾ nezbytné pro stvoření rostlin a zvířat a dále sytony S⁽⁰⁾ výhradně zajišťující stvoření a existenci lidí a rovněž dostatečnou koncentraci sytonů S^(–) umožňující zhmotnění stvořených bioentit. To znamená, že jediným vhodným prostředím pro jejich stvoření i existenci je naše galaxie, která je završujícím Božím dílem a vrcholem Stvořitelské činnosti ve světě viditelném.

Z výše uvedeného vyplývá, že stvořená hmota nemá neomezeného trvání a je na rozhodnutí Stvořitele, jak dlouho ji nechá existovat společně s podpůrnými energetickými frekvenčními hladinami. Bioorganismy mají pro jednotlivé druhy včetně lidí jako celku zakódovanou maximální dobu existence ve svých druhových genomech a pak nenávratně vymřou. Jejich duše i genomy však zůstanou zachovány v příslušných spirituálních a informačních polích. Transformace hmoty zpět na energii může souviset s posledním Božím soudem (všeobecným), kdy mohou být Bohem omilostněné lidské duše převedeny do fluidové podstaty na bázi neutrálních sytonů S⁽⁰⁾ a duše zavržené zůstanou v černých dírách, které jsou součástí LSV v souladu se stvořením Nového Jerusalema.

Z předchozích poznatků dále vyplývá, že bioorganismy ani hmota nemohou podléhat evoluci, protože entropie jako míra neuspořádanosti každé entity bez Božího zásahu samovolně vzrůstá a je tedy vyloučeno, aby klesala. Naopak v duchovním vývoji člověka je evoluce nanejvýš potřebná, aby jeho duše dosáhla osmé dimenze, co nejvyššího stupně blaženosti, a stala se tak součástí Boží sounáležitostí a překonala následky pádu prvních lidí ze spirituality do hmoty, které se v historii lidstva vícekrát opakovaly (např. potopa světa 60 000 roků před Kristem vyvolaná Božím rozhodnutím pomocí planety NIBIRU).

Všeobecně platí, že lidstvo vlivem hmoty degeneruje jak fyzicky, tak duchovně. Jeho původní fyzická velikost je téměř poloviční. Z psychického hlediska převládá primitivní smyslovost nad rozumem, vůlí a svědomím, určujícím morálku. Dochází k postupnému zanimálnění neboli zezvířečtění člověka, které je mediálně podporováno pro lehčí manipulovatelnost s ním. S tím souvisí i to, že strany vyloučily morálku ze svého volebního programu a nahradily ji ekonomikou deformovaným a jim vyhovujícím právem, vedoucím však k postupnému rozkladu lidské společnosti. Na rozdíl od zvířecích a rostlinných druhů lidstvo z téměř degradační pohodlnosti potlačuje své populační závazky a dobrovolně si podřezává větev své existence a postupně se blíží k dalšímu pádu včetně jeho možného vymření. Tomu nasvědčuje i údaj z protonace o nízkém počtu spravedlivých lidí dle biblického pojetí, který činí v České republice cca 380 000 jedinců.

Člověk se vyznačuje čtyřmi mohutnostmi: fyzickou, psychickou, spirituální a společenskou. Jeho duše má těchto mohutností celkem patnáct, přičemž prvních deset podmiňuje lidské myšlení. Jsou to tyto mohutnosti duše:

Fyzická,

vegetativní,

smyslová,

psychická,

základních lidských vlastností: zodpovědnosti, spravedlnosti, pravdomluvnosti a lidské milosrdnosti,

rozumová,

tvůrčí vůle,

spirituální,

víry ve svého Stvořitele,

naděje,

nezištné lásky k Bohu i k lidem,

rodinná a společenská.

 

Každá lidská duše obsahuje rozdílnou míru jejich jednotlivých mohutností. Z rozdílnosti lidských genomů a výše uvedených mohutností vyplývá originalita a nenahraditelnost každého člověka završená svědomím od Boha. Svědomí člověka nezatemněné smyslovostí a dědičností umožňuje člověku vyznačovat se vysokou morální úrovní, která je předpokladem duchovního evolučního růstu, završeného postoupením jeho duše Božím soudem do osmé dimenze LSV a do určeného stupně trvalé blaženosti. Člověk by se měl snažit o vyvážené užití všech mohutností lidských i spirituálních a tím dosažení pocitu štěstí a zároveň vytváření podmínek pro spasení své duše.

 

Místo toho člověk nanejvýš pečuje o své tělo v co možná nejpohodlnějším  rozsahu, péči o psychiku zanedbává, spirituální stránku potlačuje nebo ji nahrazuje nezodpovědnými, většinou multimediálními vlivy a společenské odpovědnosti se vyhýbá rozbíjením nebo nevytvářením rodin doprovázené odmítáním potomstva.

Rodinný život má pro člověka mimořádný význam. Jeho vztah k rodině ho zavazuje k vykonávání řady činností mateřského i otcovského charakteru, které jsou mnohdy vysilující a vyčerpávající, ale také vedoucí k rozvíjení mohutností jak jeho duše, tak i samotného lidství. Je dlouhodobou zkouškou trpělivosti, zodpovědnosti a bdělosti vedoucí k láskyplnosti a radosti ve společenství nejbližších bytostí. Učí hledání východisek z konfliktů a vede k usměrňování jednání druhých a k obětavosti a pokoře [12]. Ten, kdo nezvládá svoji přínosovou existenci v rodinném společenství, by neměl vykonávat funkce a činnosti společenského významu. Rodina je vlastně prubířským kamenem schopností jejího člena být přínosem pro ni i pro celou společnost. Z celospolečenského hlediska má být tedy každý člověk přínosem jak společenským, tak i spirituálním, aby nezískával osobní prospěch jak na úkor společnosti, tak na úkor jiných jednotlivců. Tyto pozitivní vztahy a výsledky mají člověka vřadit do vesmírového společenství v takové míře, aby nedošlo k jeho dlouhodobému či trvalému vyřazení z něj. Pozitivním a přínosovým vztahem člověka k ostatním lidem se prohlubuje jeho vztah k Bohu.

Místo toho dává „moderní“ člověk na první pozici chtivost po moci a zisku, na druhou peníze, na třetí ekonomiku a na čtvrtou samolibě sebe, popírajíce svoji společenskou nepostradatelnost a zdůrazňujíce pouze svoji smyslovost. Tím je rozbíjena i občanská společnost a převládá uctívání starozákonního zlatého telete, které proniklo do nejvyšších pater politiky a zasáhlo i vědecké myšlení a další oblasti ohrožující existenci lidstva. Člověk, ve své snaze vyloučit Boha ze svého života, se takto stává dobrovolně a předčasně vymírajícím druhem. Vysmívá se odpovědnosti zakotvené v Božím desateru, které bylo poprvé předáno lidstvu před 150 000 roky a naposledy biblickému Mojžíšovi, tj. již celkem 20 ×, a dělá vše pro to, aby v dočasném smyslovém zisku dospěl k nesmyslné katastrofě.