Sluneční záření, rychlost světla a dilatace času

Sluneční záření se skládá z korpuskulárního a elektromagnetického záření, přičemž mezi korpuskulární (částicové) záření patří pyrotony o počtu 6–50 sytonů S^(–). Je účelné jejich označení pod souhrnným názvem hmotony. Pokud jsou tyto hmotony tvořeny 6 sytony S^(–) odpovídá jejich vlnová délka dolní hodnotě 300 nm (UV – B rozsah), 50 sytonům S^(–) odpovídá horní hodnota vlnové délky 420 nm (UV – A rozsah). Jejich hmotnost se pohybuje v rozmezí 1,5–12,5.10^-31 kg a je nezávislá na rychlosti jejich šíření.

Elektromagnetické sluneční záření je tvořeno nehmotnými energetickými kvanty v rozsahu frekvencí od 10⁸ Hz do 10¹⁸ Hz. (V rozsahu frekvencí 2.10²–10⁸Hz se jedná pouze o radiové elektromagnetické vlny.). Při vyšších frekvencích než 10⁸ Hz jde o elektromagnetické záření, které má stejné amplitudy jako předchozí vlny až do frekvence 10¹¹ Hz. Při frekvenci vyšší než 10¹¹ Hz jsou amplitudy (elektrická i magnetická) o 80 % větší než při nižší frekvenci.

Elektromagnetické fotony jsou energeticky dotovány vesmírovým neutrinovým polem, a proto jejich energie i frekvence zůstávají po dobu existence tohoto pole konstantní a mají stále stejnou vypovídací hodnotu.

Rychlost světla v našem vesmíru není konstantní, pohybuje se v rozmezí 2,96–3,15.10⁸ m/s. Pro naší sluneční soustavu platí jeho maximální hodnota 3,03.10⁸ m/s, pro naši Zemi činí tato hodnota 3,025.10⁸ m/s a naši galaxii 3,033.10⁸ m/s.

Experimentálně zjištěná rychlost světla týkající se pozemských podmínek činí 2,998.10⁸ m/s a je tedy nižší o 2 700 km/s než uvedené maximum, protože jeho hodnota kolísá v rozmezí 2,9977–3,025.10⁸ m/s díky výkyvům koncentrace neutrin až o 5,5 % v jejich neutrinovém poli. Rychlost světla je totiž nepřímo úměrná koncentraci neutrin.

Průměrná rychlost světla v našem vesmíru je 2,997.10⁸ m/s. Kromě toho rychlost světla souvisí s velikostí jeho magnetické amplitudy, přičemž elektrická amplituda zůstává konstantní. Kolísání magnetické amplitudy způsobují gra-
viony.

Čím mají graviony vyšší frekvenci f_G, tím je maximální rychlost světla vyšší, protože je prostor více geometricky deformován.

Například:

Minimální	fG = 1021 Hz	cs = 2,96.108 m/s
Sluneční soustava	fG = 1024,5 Hz	cs = 3,0295.108 m/s
Maximální	fG = 1056 Hz	cs = 3,15.108 m/s

 

 

S velikostí frekvencí gravionů (gravitačních kvant) f_G souvisí nejen rychlost světla c_s, ale i dilatace času. Při f_G = 10²¹ Hz se jednotkový čas prodlouží o 7,5 %, při vyšším f_G = 10³⁴ Hz se tento čas zkrátí o 10,5 %. Graviony neovlivněný jednotkový čas je určen jejich frekvencí f_G = 10^39,5 Hz a vyšší, což je frekvenční oblast kulové deformace prostoru o poloměru křivosti 55 km. Obecně se toto rozmezí poloměru křivosti pohybuje od 50 km do 420 km, vzájemná vzdálenost povrchu „bublin“ je průměrně 250 m. Konkrétně se jedná o oblast interference gravionů Síria a Slunce. Tato oblast má charakter vesmírového bublinového sifonu, kterým světlo prochází beze změn. Je to oblast přímočarého pohybu nevyvolávající dilataci času. Její vzdálenost je 0,5 ly od Slunce (v tloušťce 0,75 mil. km je oblast Oortova mračna bez časové dilatace; hmotnostní maximum tohoto mračna má tloušťku 1,25 mil. km).

Zdrojem frekvence gravionů 10^39,5 Hz je současně Sírius A i B. Vliv korpuskulárního (hmotonového) slunečního záření na lidský organismus je velmi pozitivní, rovněž vliv elektromagnetických fotonů je významný a nenahraditelný [13].