Pro letošek očekáváme inflaci kolem 2,6 procenta (Eva Zamrazilová)

 

Rozhovor s Evou Zamrazilovou, viceguvernérkou ČNB
Václav Moravec (ČT24 28. 1. 2024, pořad Otázky Václava Moravce)

Viceguvernérka Eva Zamrazilová byla hostem pořadu Otázky Václava Moravce. Tématem rozhovoru byl zlepšující se výhled inflace, diskuse o vstupu do eurozóny nebo kroky, které by vedly ke zvýšení potenciálu české ekonomiky.

• Celý rozhovor v záznamu pořadu Otázky Václava Moravce (externí odkaz)

Vybrané citace

„K tomu případnému stanovení data vstupu do eurozóny by musela být širší politická shoda, bez té to prostě nedává smysl, protože ten proces je dlouhodobý, náročný. Často slyšíme o vstupu do režimu směnných kurzů (ERM II) jako v podstatě o automatické věci, ale i to je vážný krok s řadou podmínek, které by musely být splněny legislativně. A tady přichází na řadu parlament, který ty změny neodsouhlasí bez toho, aniž by byla širší politická shoda. A není nic horšího, než se k něčemu přihlásit s tím, že v tom našem volebním systému je potom vysoká pravděpodobnost, že to o dva roky později někdo zarazí. Protože vstup do eurozóny by určitě nešel stihnout za jedno volební období. Minimálně dva roky by trvala jenom samotná příprava pro vstup do režimu směnných kurzů. A v momentě, kdy jste v tom režimu, tak byste tam měl být co nejkratší dobu. Úplně to nejhorší, co by se nám mohlo stát, že bychom se do tohoto mechanismu dostali a poté by nějaká nová politická reprezentace ten proces zastavila. Každá zpráva, každý politický obrat může znamenat pozvánku pro spekulanty s českou měnou.“

„Ty argumenty by se skutečně měly probírat poctivě a mělo by se říci, co všechno by bylo potřeba hlavně pro vstup do eurozóny udělat. A podle mě už jsem říkala, že minimální podmínkou je politická shoda tak, aby delší pobyt v ERM II nenarušoval stabilitu české koruny. A druhá věc je plnění těch podmínek, které nám Evropská komise neustále posílá v hodnotících zprávách - nejrůznější doporučení, což jsou vlastně naše domácí úkoly nejenom proto, abychom mohli dobře fungovat v eurozóně, ony jsou to často smysluplné rady i pro ten nový růstový model české ekonomiky. Minimálně tam zaznívá absolutní nutnost stabilizace veřejných financí, protože tady vidíme, že i pokud by reforma Mariana Jurečky, která bude brzy představena, i při té reformě bychom maastrichtské kritérium prorazili někde, dejme tomu, nejpozději do 10 let, a to maastrichtské kritérium veřejného dluhu by prostě mělo být dlouhodobě udržitelnou záležitostí.“

„Stabilita měnového kurzu se nedá hodnotit bez toho, aniž bychom byli v mechanismu směnných kurzů. Pokud by se to hodnotilo zpětně, což by byl naprosto ideální stav, to si myslím, nevím, jestli by se nějaká taková věc dala vyjednat v období konzultací před samotným vstupem do systému ERM II, ale bylo by to ideální, kdyby se to kritérium mohlo hodnotit zpětně. Protože naše ekonomika už je natolik vyspělá, že bez nějakých otřesů, jakými je válka na Ukrajině nebo covid, tak si myslím, že by to kritérium splňovala velmi hladce.“

„Stabilita veřejných financí musí být dlouhodobá na desítky let dopředu a ne jenom do roku 2032 nebo 33, kdy bychom slavně přijali euro.“

„Dost těžko se můžeme srovnávat s celou eurozónou, my se musíme v oblasti inflace srovnávat se zeměmi, které mají alespoň něčím podobnou strukturu jako my, to jsou nově přistoupivší země do Evropské unie, to znamená Maďarsko, Polsko, Slovensko, Chorvatsko, pobaltské země. A například v těch pobaltských zemích byla inflační vlna skutečně, řekla bych, nejsilnější, nejmohutnější. Teď sice odeznívá, ale například na Slovensku je i pro příští rok očekávaná inflace přes 4 %, podstatně vyšší než u nás. Stejný průzkum Consensus Forecasts pro nás počítá pro letošní rok s inflací 2,7 % a na Slovensku něco přes 4 %. Takže je vidět, že možná politika Evropské centrální banky i pro samotné Slovensko umožnila určitou perzistenci inflace na delší období, které jsme se my tady, doufejme, nějakým způsobem zhostili.“

„Zatím ty inflační předpovědi od ledna loňského roku až do ledna letošního roku klesaly, takže analytici, kteří se ještě loni obávali té perzistence, už to tak dneska nevidí. Já jsem říkala už před rokem, že jsem přesvědčená, že letošní lednová inflace bude začínat trojkou, v tom jsem byla osamocená. Dneska je to konsensuální názor. My čekáme pro letošek inflaci kolem 2,6 %. 2,7 % podle šetření Consensus Forecasts, není tam už ani tak široká variabilita těch jednotlivých odhadů. Očekávám, že i Mezinárodní měnový fond sníží svůj odhad pro inflaci v letošním roce, který byl poměrně vysoký. Ale při těch konzultacích, při nichž jsem byla přítomna, tak ty naše argumenty byly opravdu shledány dostatečně validními a myslím si, že i tato prognóza se sníží.“

„Obrat v prognózách snad nečekám, ale samozřejmě zase musím být pokorná a ta inflace je opravdu ošklivá porucha. A její perzistence samozřejmě nemůžu říct, že se jí nebojím vůbec, ale obavy se poněkud zmírňují.“

„Trh práce, říká se mu někdy matka všech trhů, je pro mě klíčový. Určitě je důležité, hodně se o tom hovoří a je spousta doporučení z OECD, z Evropské komise, ze všech možných úhlů pohledu, zkrátit rodičovskou dovolenou, vrátit matky na trh práce. Myslím si, že by bylo určitě dobře, třeba kdyby byla povinnost zaměstnavatelů, aby se matka po mateřské nebo krátké rodičovské mohla vrátit na částečný úvazek. Takovou povinnost legislativa zaměstnavatelům vůbec neukládá. Takže matka má často 0 - 1 volbu, která je velice bolestná, protože návrat úplně od malého dítěte na úplně plnou zátěž je prakticky nemožný. A stejně tak je to na opačném konci pracovního trhu, tam také jsou doporučení, jak motivovat zaměstnance v důchodovém, postproduktivním věku, aby nešli do důchodu opravdu okamžitě 0 - 1, ale aby ještě nějakou dobu zůstali, předávali své zkušenosti. A kde jsme? Zase u těch částečných úvazků, u flexibility...“

„Já myslím, že třeba ženy ve věku, dejme tomu, mezi 30. - 40. rokem, především, ony zadarmo vystudují, velmi často vzdělané ženy zůstávají doma dlouho, a tím, že se nemůžou vrátit třeba po půl roce, po roce formou home office, částečného úvazku zpátky, ztrácíme velký kvalifikační potenciál. Často jde o opravdu vzdělanou, kvalifikovanou pracovní sílu, která tu kvalifikaci za ty tři, čtyři, pět let, co je doma se dvěma dětmi, ztratí. Může začínat znovu, samozřejmě, že se potom diví, že má nižší příjem než kolega, který těch pět, šest let pracoval. A celé to končí u celoživotního nižšího příjmu a tím pádem i u nižšího starobního důchodu, což je něco, co řešila komise pro spravedlivé důchody v předchozích letech. Takže tohle by vůbec být nemuselo. Stejně tak by to zlepšilo finanční situaci osob už v důchodu, kdyby si nějakou formou částečného úvazku mohly přivydělávat. Ale částečný úvazek je pro naše manažery pořád ještě neslušné slovo, nemají ho rádi. Mají rádi, když jim někdo v práci odsedí celý den, takže je to i tady o kvalitě managementu. A samozřejmě v té veřejné správě to je dvojnásob o kvalitě managementu a o byrokracii nehovořím...“

„Hlavně aspoň začít a začít s tím, co je legislativně možné schválit v průběhu té doby, která vládě ještě zbývá, aby to potom někde nezamrzlo zase po povolebních vyjednáváních, kdyby se politická reprezentace změnila. Už jsme takových situací zažili dost, důchodová reforma, EET, to jsou všechno věci, které s námi měly zůstat alespoň v nějaké podobě a neměla ji změněná politická reprezentace okamžitě rušit.“

„Velmi bych se přimlouvala za nějakou podporu malým a středním podnikům, protože to jsou ty jediné, které jsou schopny mít na začátku vývoj, výrobu, marketing, prodej, jinak my jsme uvízlí v pasti střední přidané hodnoty. Ale co se týče podpory, já nemyslím podporu finanční, myslím tím podporu byrokratickou, regulatorní, odbourávání bariér. Protože malé a střední podniky, které by měly být páteří ekonomiky, trpí přeregulovaností a přebyrokratizovaností mnohem víc než ty velké, často nadnárodní firmy, pro které je snadné si na to najít právní služby, často je ještě dováží ze zahraničí. To je věc, o které také mluvím už desetiletí.“