Záznam z jednání bankovní rady o otázkách finanční stability

Přítomni: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Tomáš Holub, Jan Kubíček, Jan Procházka

Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací sekce finanční stability, která představila hlavní závěry Zprávy o finanční stabilitě – podzim 2023. Prezentace byla zaměřena na vyhodnocení cyklických rizik vyplývajících ze současné pozice ekonomiky ve finančním cyklu, situaci na trhu rezidenčních nemovitostí a vývoj systémových rizik spojených s jejich dluhovým financováním. Vedle těchto témat se prezentace věnovala také strukturálním systémovým rizikům v české ekonomice a jejich možným dopadům na finanční stabilitu. Bankovní rada následně diskutovala o nastavení sazby proticyklické kapitálové rezervy, vyhodnotila vývoj na hypotečním trhu, trhu rezidenčních nemovitostí a rozhodla o novém nastavení horních hranic úvěrových ukazatelů LTV, DTI a DSTI. Diskuze bankovní rady se dotkla rovněž otázky strukturálních rizik a jejich vztahu k cyklickým rizikům.

Guvernér A. Michl v obecné diskuzi o nastavení makroobezřetnostních nástrojů uvedl, že podporuje spíše jejich přísnější nastavení. Zdůraznil však, že na makroobezřetnostní politiku je třeba nahlížet komplexně a zvažovat její celkové působení. V současném prostředí, kdy systémová rizika spíše odeznívají či stagnují, by nemělo nastavení jednotlivých nástrojů v souhrnu vést k jejímu zpřísnění. S tím souhlasili i další členové bankovní rady. Většina členů se shodovala, že zejména v oblasti makroobezřetnostních kapitálových rezerv je nutné pečlivě zvažovat jejich celkovou výši, a to i při zohlednění rozdílných důvodů pro jejich zavádění.

V diskuzi o strukturálních systémových rizicích zaznělo, že tato oblast bude do budoucna vyžadovat zvýšenou pozornost. Sekce finanční stability v prezentaci uvedla, že v české ekonomice některé druhy strukturálních rizik přetrvávají a v případě velmi nepříznivého šoku mohou prohlubovat pokles domácí ekonomiky a zesilovat jeho dopady na bankovní sektor. K rizikovým faktorům patří především vysoká otevřenost české ekonomiky a její vysoká energetická náročnost, přičemž jejich příspěvek k potenciálnímu narušení finanční stability nemusí být zanedbatelný v podmínkách zvýšených geopolitických nejistot, významného podílu eurového financování nefinančních podniků a nutného přechodu k nízkoemisní ekonomice.

Viceguvernér J. Frait v návazné diskusi uvedl, že ekonomický model vyznačující se silnou závislostí na okolních zemích, zejména Německu, byl v minulosti poměrně úspěšný, ale jeho potenciál se postupně vyčerpává a může být aktuálně vystaven těžké zkoušce. Z toho důvodu má smysl fundamentální debatu o strukturálních rizicích zahájit a mít připravena opatření, která zajistí, aby bankovní sektor zůstal dlouhodobě odolný i vůči krajním rizikům. Viceguvernérka E. Zamrazilová, J. Procházka a J. Kubíček na druhé straně nevnímali výši těchto rizik jako zásadní. Podle jejich názoru se již bankovní sektor při poskytování úvěrů sám naučil tato rizika dobře řídit, neboť je jim trvale vystaven a má s nimi dlouhodobé zkušenosti. T. Holub dále upozornil, že část těchto rizik může být již pokryta prostřednictvím proticyklické kapitálové rezervy, neboť působení cyklických a strukturálních rizik není snadné plně rozlišit. Osobně vnímá úroveň cyklických rizik ve vztahu k výši sazby proticyklické kapitálové rezervy jako poměrně nízkou a existence strukturálních rizik pro něj v nedávné minulosti byla argumentem pro její jen pozvolné snižování. K. Kubelková naproti tomu vyjádřila přesvědčení, že proticyklická kapitálová rezerva aktuálně pokrývá pouze cyklická rizika a má smysl začít se bavit o případném zohlednění strukturálních rizik v nastavení nástrojů makroobezřetnostní politiky.

Členové bankovní rady se v závěru diskuze o strukturálních rizicích shodli, že přesná kvantifikace jejich potenciálního dopadu na bankovní sektor je vzhledem k nízké pravděpodobnosti jejich materializace obtížná a problematiku bude nezbytné dále detailně analyzovat. Je také nutné pečlivě vyhodnotit vzájemné souvislosti mezi strukturálními a cyklickými makroobezřetnostními nástroji a nástroji mikroobezřetnostního dohledu.

Nastavení proticyklické kapitálové rezervy (CCyB)

Sekce finanční stability v části prezentace týkající se sazby CCyB uvedla, že domácí ekonomika se nachází v silně utlumené fázi finančního cyklu. Přítok nových cyklických rizik je značně omezený a přes očekávané oživování ekonomiky a úvěrové aktivity zůstane s velkou pravděpodobnosti nízký i v dalších dvou letech. Dříve akumulovaná cyklická rizika z rozvah bankovního sektoru pozvolně odplývají, a to bez zvýšené vlny úvěrových selhání. Úroveň rizik nicméně zůstává nadále zvýšená a při dosavadní nízké výši pozorovaných úvěrových ztrát není v prostředí pokračujících globálních i domácích nejistot vyloučen jejich významný nárůst.

Členové bankovní rady s hodnocením sekce finanční stability v oblasti cyklických rizik a pozice ekonomiky ve finančním cyklu souhlasili. Shodovali se, že vzhledem k výrazně utlumenému přítoku nových rizik existuje prostor pro další pokles sazby CCyB a proces jejího snižování tak bude v nejbližších čtvrtletích pravděpodobně pokračovat. Bankovní rada následně diskutovala otázku žádoucí míry obezřetnosti a její vliv na rychlost snižování rezervy. Mezi členy bankovní rady převládal názor, že rozsah dříve akumulovaných rizik zůstává značný a na místě je opatrnost. J. Frait zdůraznil, že česká ekonomika v současnosti prochází mírnou recesí, která není doprovázena citelnějším růstem úvěrových selhání, byť náklady na riziko mírně vzrostly. Není vyloučeno, že efekt recese se dostaví s jistým zpožděním, proto podporuje variantu se snižováním sazby proticyklické kapitálové rezervy příliš nespěchat a vyčkat na další údaje. Tento názor podpořila s ohledem na možnost rozhodnout o nastavení sazby rezervy čtyřikrát ročně většina členů bankovní rady. T. Holub souhlasil, že finanční cyklus se momentálně nachází ve velmi utlumené fázi, k čemuž významně přispívá také přísné nastavení měnové politiky. Vzhledem k tomuto hodnocení by však za konzistentní považoval pokračovat v pozvolném poklesu sazby CCyB. Pro možnost plynulého postupu směrem k nižším úrovním podle něj mluví také vývoj rizikových vah, jejichž pokles v posledních letech považuje z velké části za strukturální, nikoli cyklický. Za této situace se již rizikové váhy na původní vyšší úrovně zřejmě nenavrátí a nebudou vytvářet tlak na pokles kapitálového poměru v takové míře, jak předpokládá příslušná kvantitativní metoda.

Po diskuzi bankovní rada rozhodla ponechat sazbu CCyB na úrovni 2 %. Pro ponechání hlasovalo šest přítomných členů bankovní rady (A. Michl, E. Zamrazilová, J. Frait, K. Kubelková, J. Kubíček, J. Procházka), jeden člen bankovní rady (T. Holub) hlasoval pro její snížení o 25 b. b. na 1,75 %.

Nastavení horních hranic úvěrových ukazatelů

V druhé části jednání bankovní rady byla diskutována rizika spojená s poskytováním spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi a vývojem na trhu rezidenčních nemovitostí. V prezentaci sekce finanční stability zaznělo, že objem nových úvěrů na bydlení v prvních devíti měsících roku 2023 klesl hluboko pod dlouhodobý průměr za roky 2014–2022, k čemuž přispěly nadále zvýšené úrokové sazby. Po deaktivaci horní hranice uvěrového ukazatele DSTI k 1. červenci 2023 došlo v souladu s očekáváním k navýšení podílu úvěrů s vyššími hodnotami tohoto parametru na nově poskytovaných úvěrech, avšak jejich celkový objem zůstal velmi nízký, což při zohlednění individuálních charakteristik těchto úvěrů nevytváří potenciál pro akumulaci systémových rizik. Banky nadále plnily závazné horní hranice u ukazatelů LTV a DTI, přičemž na agregátní úrovni nedocházelo k plnému vyčerpání povolené 5% výjimky.

Členové bankovní rady se v následné diskuzi shodovali, že při nastavování horních hranic úvěrových ukazatelů je nezbytné respektovat současnou právní úpravu a odvíjet rozhodnutí od identifikace systémových rizik. Viceguvernérka E. Zamrazilová a J. Kubíček nicméně zdůraznili, že při interpretaci zákonné úpravy je potřeba se zaměřit především na jejího ducha. Rozhodování by se tak mělo řídit především existencí rizik v delším výhledu.

V rámci této debaty K. Kubelková uvedla, že po období platnosti horních hranic úvěrových ukazatelů a přísné měnové politiky považuje potenciál pro vznik a akumulaci systémových rizik za velmi nízký a na horizontu minimálně dvou let neočekává ohrožení finanční stability, které by nebylo možné pokrýt pomocí makroobezřetnostních kapitálových rezerv či řídit prostřednictvím měkčí formy doporučených limitů pro úvěrové ukazatele. J. Frait souhlasil, že rizika spojená s novou úvěrovou produkcí v oblasti bydlení jsou nízká a pokud nedojde k významnému nárůstu míry nezaměstnanosti, portfolio v tomto segmentu se bude pravděpodobně nacházet i nadále ve velmi dobrém stavu. J. Frait a J. Procházka poté vyjádřili názor, že při aktuální úrovni rizik je možné navázat na červencovou deaktivaci horní hranice ukazatele DSTI a přikročit k dalšímu změkčení pravidel pro poskytování úvěrů na bydlení. S tím souhlasil také T. Holub, nicméně upozornil, že vnímá určité riziko ve směru rychlejšího oživení finančního cyklu ve srovnání s názorem sekce finanční stability. Pokles měnověpolitických sazeb během roku 2024 může podpořit latentní odloženou poptávku po nemovitostech, což při dlouhodobě omezené nabídce může zrychlit růst cen nemovitostí, přispět k oživení jejich dluhového financování a v konečném důsledku vést k akumulaci rizik.

V diskuzi o nastavení horních hranic úvěrových ukazatelů guvernér A. Michl uvedl, že v aktuálních podmínkách preferuje řídit na makroúrovni rizika prostřednictvím ukazatele LTV. Ten na jedné straně díky udržování dostatečné hodnoty zástav snižuje rizika úvěrových ztrát bank, na druhé straně motivuje klienty k řádnému splácení úvěrů díky nutnosti podílet se na pořízení nemovitosti vlastními zdroji. Při aktuální výši cen nemovitostí je pak velikost nutné akontace poměrně vysoká a motivace splácet úvěry dostatečná. Se schopností horní hranice LTV omezovat morální hazard souhlasil také J. Procházka. Vyjádřil názor, že klienti s velmi nízkým podílem vlastních zdrojů se mohou chovat při nákupu méně obezřetně a k poskytování tohoto typu hypotečních úvěrů by nemělo docházet za jakýchkoli podmínek na trhu.

Všichni členové bankovní rady se shodli, že vzhledem k pokračujícímu nadhodnocení cen rezidenčních nemovitostí a zvýšeným nejistotám nadále existuje jisté riziko budoucí významné korekce cen, byť se zřejmě začalo snižovat. S výjimkou K. Kubelkové pak toto riziko pro všechny členy bankovní rady znamenalo významný argument pro další udržování obezřetného nastavení horní hranice ukazatele LTV. K. Kubelková připustila, že deaktivace horní hranice LTV může znamenat jisté navýšení úvěrů s vyšším rizikem v portfoliích bank, nicméně upozornila, že toto navýšení nemá podle jejího názoru potenciál významně přispět k akumulaci systémových rizik, což je z pohledu zákonné úpravy klíčové. Ostatní členové bankovní rady souhlasili s tím, že deaktivace LTV by nevedla k bezprostřednímu narušení finanční stability, akcentovali však její možné důsledky v dlouhodobějším horizontu. Na něm by nemuselo docházet k žádoucímu snižování rizik a mohla by zesílit jejich akumulace s vyústěním v problémy bankovního sektoru v budoucnu.

V diskuzi ohledně horní hranice DTI bylo řečeno, že potřeba pro její uplatňování v současném úvěrovém prostředí pominula (K. Kubelková), případně důvody pro její další udržení v platnosti citelně oslabily. Závazná pravidla je proto možné dále uvolnit (J. Frait, T. Holub, J. Procházka). Na druhé straně E. Zamrazilová a J. Kubíček argumentovali, že ukazatel DTI má velmi silnou vazbu na ceny nemovitostí, které zůstávají zvýšené. Při udržování nízké úrovně systémových rizik tak má ukazatel DTI nadále svůj význam. Tito členové bankovní rady zároveň zdůraznili, že preferovaným postupem v jejich vnímání je spíše postupná rekalibrace horních hranic úvěrových ukazatelů než jejich úplná deaktivace. E. Zamrazilová v této souvislosti připomněla nedávné doporučení mise IMF požadující znovuzavedení DSTI a zdůrazňující vhodnost rekalibrace limitů. J. Kubíček rovněž upozornil, že statistické šetření sledující plnění horních hranic úvěrových ukazatelů zahrnuje pouze úspěšné žadatele o úvěr a neposkytuje tak úplný obrázek o celém úvěrovém trhu. Podle jeho názoru počet žadatelů ochotných vstoupit na trh za měkčích podmínek může být značný, což by v případě deaktivace DTI mohlo vést k nárůstu systémových rizik.

Po diskuzi bankovní rada rozhodla ponechat horní hranici LTV na úrovni 80 % (90 % pro žadatele mladší 36 let financující vlastní bydlení) a od 1. ledna 2023 deaktivovat horní hranici úvěrového ukazatele DTI. Pro ponechání horní hranice LTV na stávající úrovni hlasovalo 6 členů bankovní rady (A. Michl, E. Zamrazilová, J. Frait, J. Holub, J. Kubíček, J. Procházka), 1 člen hlasoval pro její deaktivaci (K. Kubelková). Pro deaktivaci horní hranice DTI hlasovalo 5 členů bankovní rady (A. Michl, J. Frait, K. Kubelková, T. Holub, J. Procházka), pro její ponechání na úrovni 8,5násobku čistých ročních příjmů žadatele o úvěr (9,5násobku pro žadatele mladší 36 let) hlasovali 2 členové bankovní rady (E. Zamrazilová, J. Kubíček).