Manipulace s veřejným míněním. (Mýty a fakta o penzijní reformě)

V návaznosti na včerejší komentář, inspirovaný nedělními besedami politiků se vracím k problematice důchodové reformy. Činím tak s malou oklikou. Ještě než se budu věnovat samotným penzím, myslím, že neuškodí krátce se zastavit u nemocenského, tedy pojištění, které je podle platné právní úpravy vedle důchodového jedním ze segmentů sociálního zabezpečení. Text je v podstatě výňatkem z rozsáhlejšího pojednání již publikovaného v odborném časopisu (proto se také operuje s daty, které mají určitý odstup).

Od 1. ledna 2004 nabyl v rámci reformy veřejných rozpočtů České republiky účinnosti zákon, kterým se mění zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů a některé další normy upravující příbuznou problematiku. Opatření v nemocenském pojištění se týkala stanovení denního vyměřovacího základu, rozhodného období a snížení sazby nemocenského za první tři dny pracovní neschopnosti.

Rozhodné období pro zjišťování denního vyměřovacího základu bylo prodlouženo z kalendářního čtvrtletí na 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikl nárok na nemocenské pojištění. Současně byl snížen denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského (a podpory při ošetřování člena rodiny) za prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti a ještě k tomu byly zmrazeny dosavadní redukční hranice až do roku 2005.

Od počátku minulého roku se tak vypočtená částka denního vyměřovacího základu do první redukční hranice započítává pouze 90 %, a to po dobu prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti. Do té doby denní vyměřovací základ zjištěný při vzniku pracovní neschopnosti platil po celou dobu jejího trvání. U samotného nemocenského se ještě od uvedeného data vyměřovací základ stanovuje za první tři kalendářní dny pracovní neschopnosti procentní sazbou, která se snížila. Došlo k té změně, že procentní sazba za první tři kalendářní dny pracovní neschopnosti činí 25 % denního vyměřovacího základu, přičemž do 31. prosince 2003 tato sazba činila 50 % denního vyměřovacího základu.

I zachování redukčních hranic samozřejmě znamenalo zhoršení sociální situace občanů. Přitom iniciátoři těchto opatření zcela bezostyšně argumentovali zneužíváním předmětné sociální dávky. Jde o typický politický přístup, kdy se používají konkrétně nedoložené hypotézy jako záminka k realizaci čehokoli. Pokud tedy je odhalen někdo, kdo systém zneužívá, existují nástroje, jak jej postihnout. Pokud však státní správa nedokáže takové podvody odhalit, je buď neschopná nebo účinnou kontrolu neprovádí. Na to odpovědný politik (jehož se novela nedotkla) reaguje rozhodnutím: Ať insuficienci státního orgánu zaplatí občan! (Ostatně i další připravované úpravy v systému mají přenést tíhu - minimálně administrativních - činností na zaměstnavatelské subjekty).

Politik totiž není expert, ale nezřídka si to o sobě myslí , takže ve své samolibosti nejednou rozhoduje sám a většinou samozřejmě volí tu nejprimitivnější cestu. Zároveň má nechuť k provádění skutečných reforem. Velkým problémem nemocenského pojištění je totiž samotný systém, kdy o pracovní neschopnosti „rozhoduje jiný resort a jiný ho financuje.“ Ošetřující lékař není nijak motivován k úsporám v systému a tvrzené podvodné jednání občanů, musí být logicky někým umožněno. Jedna z možných cest ke zlepšení situace – převedení nemocenského pojištění do sféry zdravotnictví – se nesetkává s nadšením, jak ze strany politiků, tak příslušných úředníků. Setrvačnost a pohodlnost vyhrávají – další atak na občana se připravuje.

Takže, podtrženo a sečteno: Zcela zásadní nekorektnost spočívá v tom, že požitky občanů jsou neustále omezovány, aniž se snižuje pojistná sazba! ČSSZ ke 30. listopadu loňského roku oznámila výběr na nemocenské pojištění ve výši 32,1 mld. Kč, tedy o cca 2,2 miliardy Kč více než ve stejném období loňského roku. Výdaje na dávky nemocenského pojištění přitom činily 27,1 mld. Kč, to znamená, že na pojistném na nemocenské pojištění bylo vybráno o 5 mld Kč více, než kolik bylo vyplaceno na dávkách nemocenského pojištění. V 2003 byl činil deficit ke stejnému období (30. listopad) 1,6 mld. Kč. Tento výsledek úřad komentoval: „Vývoj příjmů a výdajů na dávky nemocenského pojištění ukazuje, že změny systému nemocenského pojištění platné od začátku letošního roku byly prospěšné. Příjmy z pojistného na nemocenské pojištění dokonce zcela pokryly výdaje na mimořádný jednorázový příspěvek důchodcům.“

Je ovšem sporné pro koho byly změny prospěšné. Pro ty, kdo pojistné platí určitě ne, navíc zcela jistě je do systému nemocenského pojištění nevkládají proto, aby se z nich financoval, beztak poněkud diskutabilní jednorázový příspěvek důchodcům. Vláda tak používá platby občanů k jiným účelům, než má. (Je možné pro zvýraznění kontur zmínit další zprávu uvedeného úřadu ze stejného období: „Tzv. účet důchodového pojištění ČSSZ „očištěný“ o výdaje, které souvisejí s jinými obdobími, byl ke konci letošního listopadu v přebytku cca 3,8 mld. korun.“)

Tato politická gesta (slovy představitelů ODS Vlastimila Tlustého: „Šacování kapes občanů.“) nelze naštěstí tak snadno provádět se samotným důchodovým účtem, který je "ze zákona" pro podobné operace "zablokován.".

Snad pohled do oblasti nemocenského pojištění dobře ilustroval nenáročnou cestu generování zavádějících interpretací a snadnost manipulace s veřejným míněním, zdánlivě odůvodňující podobné kroky. Tato manipulace se samozřejmě děje i v oblasti důchodového pojištění, a to za přispění nejrůznějších dalších subjektů, v předmětné oblasti profesionálně nepůsobících, žurnalisty nevyjímaje. Pohnutky nemusí být vždy rafinované, ale bezmyšlenkovité přebírání zkreslených nebo vyloženě vadných konstrukcí úspěšně deformuje pohled na celou materii.

Další komentáře a postřehy najdete na konzervativním webu, který od svého založení nemění image: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm v rubrice POLITIKA (Výroky).