Osoba blízká dle nového rozhodnutí Ústavního soudu včetně možných daňových dopadů

Ústavní soud České republiky vydal dne 9. července 2018 pod č. II. ÚS 955/18 nález týkající se "definice" osoby blízké.

Spor, kterým se Ústavní soud zabýval, spočíval v tom, že stěžovatelka P. Z. odmítla výpověď na Policii ČR z toho důvodu, že by výpovědí mohla způsobit nebezpečí trestního stíhání osobě blízké, přičemž osobou blízkou byli v tomto případě její přátelé.

Policejní orgán i okresní soud toto její tvrzení odmítly s tím, že v tomto případě není odmítnutí výpovědi oprávněné, neboť přátelé být osobou blízkou v daném smyslu nemohou.

Ústavní soud se s názorem Policie ČR a okresního soudu neztotožnil a ve svém rozboru došel k závěru, že odepření výpovědi bylo v souladu s příslušnými předpisy, neboť stěžovatelka dostatečně prokázala, že její přátelé jsou pro ni osobami blízkými ve smyslu definice osob blízkých dle Listiny základních práv a svobod, trestního řádu a trestního či občanského zákoníku.

Podstatné, pro posouzení toho, zda se jedná o osoby blízké, je tedy dle Ústavního soudu skutečnost, že mezi osobami existuje tak silný citový vztah, že újmu jedné osoby by druhá osoba pociťovala jako újmu vlastní. Posouzení síly tohoto vztahu je vždy na subjektivním pocitu té které osoby, avšak ve vztahu k dotčeným orgánům (zde Policie ČR či okresní soud) musí být existence a síla tohoto vztahu vždy řádně vysvětlena a přesvědčivě odůvodněna.

Ve světle tohoto rozhodnutí Ústavního soudu je třeba se zamyslet, jaké dopady může toto rozhodnutí mít například na oblast daní, neboť s termínem "osoba blízká" se setkáváme i v mnoha daňových zákonech.

V případě, že osobou blízkou může být "nově" i můj kamarád (ze předpokladu, že to tak cítím a řádně vysvětlím či odůvodním) můžeme být např. podle zákona o daních z příjmů v některých případech "zvýhodněni" a v některých naopak.

Můj kamarád tak nebude např. danit příjmy získané převodem majetku, bude-li pokračovat v činnosti zemědělského podnikatele, kterou jsem já ukončil (§ 3 odst. 4 písm. f) zákona o daních z příjmů, dále jen „ZDP“), či bude mít od daně osvobozen celý příspěvek na péči o moji osobu podle zákona upravujícího sociální služby a nikoli jen částku do výše příspěvku pro osobu se IV. stupněm závislosti (§ 4 odst. 1 písm. i) ZDP).

Naopak můj kamarád může zapříčinit to, že mnou založená nadace nebude posouzena jako veřejně prospěšný poplatník, ale jako rodinná fundace (§ 17a odst. 2 písm. f) ZDP).

Můj kamarád se však také může stát tzv. jinak spojenou osobou, což by dle § 23 odst. 7 ZDP znamenalo, že mezi námi sjednané ceny by vždy musely odpovídat tzv. cenám obvyklým.

U posledních dvou uvedených příkladů je však třeba jednak upozornit na to, že správce daně bez mé svobodné vůle jen těžko vyjádří můj subjektivní pocit vůči mému kamarádovi, natož pak s řádným odůvodněním a na druhé straně má k dispozici jiné nástroje, jak zabránit eventuálním daňovým podvodům.

Zákon o dani z přidané hodnoty hovoří o osobách blízkých opět ve vztahu k ceně obvyklé, a to ve svém § 36a. Praktický dopad rozhodnutí Ústavního soudu bude tedy i z pohledu DPH prakticky nulový (viz předchozí odstavec).

Zřejmě posledním z daňových zákonů, který se ve svém textu zmiňuje o osobách blízkých, je daňový řád.

Daňový řád ve svém § 77 vylučuje z řízení pro podjatost úřední osoby, je-li předmětem řízení právo či povinnost osoby jí blízké. Byl-li by tedy v záležitosti týkající se mých daňových povinností příslušným pracovníkem správce daně můj kamarád, měl by být vyloučen z tohoto řízení již z titulu naší "blízkosti" (§ 77 odst. 1 písm. a)) a nikoli až z titulu vzbuzení pochybností o jeho nepodjatosti (§ 77 odst. 1 písm. c)).

No a konečně posledním námi zmíněným ustanovením hovořícím o osobě blízké je ustanovení § 96 odst. 2 daňového řádu, které říká, že výpověď může odepřít ten, kdo by tím způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám mu blízkým, čímž se kruh zde řešené problematiky uzavírá.

Závěrem lze tedy konstatovat, že nové rozhodnutí ústavního soudu týkající se osob blízkých, má podstatný dopad pouze na oblast trestního, eventuálně správního či občanského práva, avšak v hmotněprávní daňové oblasti bude jeho dopad v podstatě minimální.

Autoři: Ondřej Semecký, Tomáš Plešingr

Související témata