Vládní úspory mají své háčky

Základním posunem je snížení plánovaného deficitu o 100 mld. na 280 mld. Kč. Snížení bude dosaženo z větší části úsporami na výdajové straně, z menší části vyššími příjmy díky rychlejšímu očekávanému růstu inkasa daní. 

Některé konkrétní změny v rozpočtu jsou bez diskuze na místě (nenavýšení plateb za státní pojištěnce do rozpočtů zdravotních pojišťoven držících z minulých let obří rezervy; vyškrtnutí špatně připravených investic).

(1) Vláda plánuje najít úspory v objemu 13 mld. Kč v položce nákupů, jejíž součástí jsou nejen zboží a služby, ale taky energie. Dosáhnout takové úspory v roce s inflací přes 7 % je vpravdě husarský kousek.

(2) Vláda chce ušetřit zmrazením úřednických platů a jen symbolickým zvýšením učitelských platů. Pak se ale nabízí otázka, proč vláda se stejnou nesmlouvavostí nešetří i na další, a mnohem větší skupině lidí příjmově závislých na státním rozpočtu, to jest na důchodcích. Zrušení blížící se mimořádné valorizace (vynucené nynější vysokou inflací) novelou příslušného zákona by technicky vzato nebyl problém.

(3) Významná část snížení deficitu má proběhnout cestou využití tzv. nároků z nespotřebovaných výdajů. Jde o navržené balíky výdajů, které byly příslušné rozpočtové kapitole schváleny už v rámci rozpočtu na některý dřívější rok, ale nebyly tehdy neutraceny. Řekněme, že součástí rozpočtu na rok 2018 byl nákup notebooků ministerstvem vnitra celkově za 1 milion Kč, ale nákup z nějakých důvodů neproběhl. Skutečný deficit za rok 2018 tak byl o 1 milion Kč menší. Nynější vláda teď může v Babišově návrhu najít nákup výpočetní techniky za 1 milion Kč, z návrhu tento nákup vyškrtnout a nákup provést jaksi mimo letošní rozpočet pod hlavičkou využití onoho tři roky starého jednomilionového nároku z nespotřebovaných výdajů. Letošní plánovaný deficit bude díky této operaci sice o 1 milion menší, skutečný deficit ale samozřejmě nikoli.

(4) Různé signály naznačují, že nová vláda si zatím nevede příliš dobře co se týče komunikace, a to nejen se sociálními partnery, ale i s médii. Doufejme, že je to jen odraz hektického prvotního období. Vláda by totiž měla zajistit, aby veřejný obraz tohoto tažení byl celkově pozitivní: tedy aby firmy a domácnosti měly pocit, že jde o změny, které ekonomice pomůžou. V opačném případě by se mohly českou ekonomikou rozšířit pocity, že vládní šetření (ještě navíc s vysokými sazbami ČNB) ekonomiku zatlačí do recese, takže je třeba i na úrovni rodinných a firemních rozpočtů šetřit a odkládat veškeré výdaje, ať jde o běžné útraty nebo investice. A takové pocity – přesněji řečeno, z nich plynoucí všeobecné obavy a šetření – by ekonomiku do oné recese skutečně zatlačit mohly. 

Michal Skořepa, analytik České spořitelny