Za první tři dny stonání už žádné peníze, navrhuje vláda. Firmy ušetří bezmála 10 miliard ročně, nejbolestivěji návrat karenční doby dopadne na nízkopříjmové zaměstnance

To, že lidé v Česku nemají už dostávat za první tři dny nemoci peníze, dává ekonomicky smysl, má však své sociální náklady, zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. Návrat karenční doby totiž tedy znamená, že zaměstnanec během prvních tří pracovních dnů nemoci nedostane náhradu mzdy, což představuje relativně závažnější újmu pro pracovníky s nižší mzdou. Dnes platí stav zavedený v půli roku 2019: zaměstnavatel vyplácí náhradu od prvního pracovního dne, přičemž podle ministerstva financí stojí právě náhrady za první tři dny firmy letos zhruba 8,5 až 9 miliard korun.

Z pohledu firem je argument poměrně silný. Karenční doba omezuje motivaci využívat pracovní neschopnost při velmi krátkých nebo hraničních zdravotních potížích a snižuje náklady zaměstnavatelů. Po zrušení karenční doby navíc počet pracovních neschopností vzrostl.

Výmluvné je například srovnání s rokem 2018, posledním celým rokem s karenční dobou. Tehdy Češi nastoupili na neschopenku 1,85milionkrát, loni už téměř 2,5milionkrát, tedy o 35 procent častěji. Přitom celkový počet prostonaných dnů vzrostl jen o jedno procento. To svědčí o mnohem vyšším počtu krátkých neschopenek. Což návratu karenční doby dává určitý ekonomický argument, byť samotná čísla nedokazují, že právě její zrušení celý nárůst způsobilo.

Pro domácnosti je efekt opačný. Největší zásah pocítí nízkopříjmoví zaměstnanci a lidé bez finanční rezervy. U člověka pobírajícího například 35 tisíc korun hrubého mohou tři neplacené pracovní dny znamenat řádově ztrátu kolem dvou až tří tisíc korun čistého disponibilního příjmu, podle konkrétního rozvrhu směn a redukčních hranic. Pro vysokopříjmovou domácnost je to nepříjemnost, pro rodinu žijící od výplaty k výplatě už citelný zásah.

Existuje navíc nepřímý náklad: presenteeismus. Část lidí přijde do práce nemocná, aby o peníze nepřišla. To může vést k nakažení kolegů a někdy paradoxně i k většímu celkovému výpadku práce. Zvlášť problematické je to ve školství, zdravotnictví, gastronomii, obchodu nebo výrobních provozech, kde home office není alternativou.

Přičemž nynější argument ministerstva práce a sociálních věcí, že se opatření neprojeví ve státním rozpočtu, je účetně pravdivý, ale ekonomicky neúplný. Náklad nezmizí, pouze se přesune. Dnes jej nesou zaměstnavatelé, po zavedení karenční doby by jej v prvních třech dnech v podstatě nesli nemocní zaměstnanci sami.

Proto nelze vyloučit, že krok vlády se po očekávatelné kritice, například z řad odborů, zmírní a vyústí v kompromis. Nikoli plný návrat před červenec 2019, leč třeba jeden karenční den místo tří, případně možnost několika placených „sick days“ ročně a teprve potom karence. To by zachovalo část motivace proti zneužívání, ale nevytvořilo tak vysokou finanční penalizaci za běžnou krátkou nemoc.