Lidé jako čísla

Byrokratická důslednost nacistů v terezínském ghettu byla šokující.

Krátce po skončení druhé světové války přinesl Státní úřad statistický (SÚS) souhrnné statistické údaje o životě a smrti v koncentračním táboře Terezín. Statistici zjistili, že ghettem prošlo 140 tisíc Evropanů, téměř 90 tisíc osob odvezly transporty do vyhlazovacích táborů v Polsku a 34 tisíc jich v Terezíně zemřelo. Osvobození se dočkalo pouhých 17 tisíc osob.

Zrůdná mašinérie

Zdrojem demografických informací z koncentračního tábora Terezín byly statistiky vyplývající z činnosti židovské samosprávy. Ta podléhala nacistické správě tábora a představovala poměrně rozsáhlý úřednický aparát. Sestávala mimo jiné z administrativního oddělení, v jehož kompetenci byla evidence vězňů a vyhotovování statistických přehledů.

Část shromážděných statistických dokumentů s hlavními sumarizacemi zachránil před zničením vedoucí terezínského administrativního oddělení, který je po svém návratu do Prahy odevzdal zaměstnancům SÚS. „Vyhovujíce jeho přání, otiskujeme data, která nám předal, připojujíce k nim výklad opřený o jeho informace,“ psalo se v časopise Statistický zpravodaj, jméno přeživšího však z neznámého důvodu uvedeno nebylo. Zmíněn je naproti tomu Josef Polák, který pracoval v terezínském ghettu jako vedoucí ohlašovacího oddělení. I jemu se podařilo přežít, a o Terezíně rovněž nashromáždil statistický materiál, který poté poskytl SÚS. S jeho pomocí mohly být doplněny chybějící údaje.

Na základě svědectví obou bývalých vězňů se dozvídáme o krutých podmínkách, jimž byli při sestavování statistik v táboře vystaveni. „V rukou nacistů i statistika, tento užitečný a mírumilovný nástroj lidského ducha, se stala rafinovaně mučícím nástrojem,“ informoval článek s tím, že za každou chybu v kartotéčním lístku hrozilo zařazení do transportu na východ. „Každého rána musel být v tabulkách vykázán přítomný stav veškerého osazenstva nejenom počtem, nýbrž v zevrubném roztřídění podle pohlaví, věku, země původu, náboženství a jiných znaků. Za tím účelem bylo běžně vedeno v ústřední evidenci devět! kartoték a tato práce musela být pod trestem do rána hotova, i kdyby nový tisícihlavý transport přijel o půlnoci,“ uvádí se ve Statistickém zpravodaji.

Bilance židovského ghetta

Pisatel článku dále stručně rekapituluje historii ghetta od příjezdu prvního transportu 24. listopadu 1941 s mladými muži, kteří stavěli provizorní baráky a upravovali tamní budovy pro ubytování nových příchozích. Terezín měl před válkou zhruba 3 000 obyvatel. Na konci roku 1941 zde žilo 7 365 osob, původem z protektorátu. V polovině září 1942 dosáhl počet internovaných 58 500 osob. V té době selhalo zásobování potravinami, což vedlo k epidemii tyfu, kterému denně podlehlo až 150 lidí. Mortalita v roce 1942 činila 536 zemřelých na 1 000 obyvatel, tedy asi třicetkrát více než v tehdejší průměrné středoevropské populaci.

Od začátku roku 1943 až do podzimu 1944 se počet obyvatel ghetta snížil na zhruba 30 tisíc. V roce 1943 sem dorazilo 15 tisíc lidí, a 17 tisíc odešlo s transporty. Dalších 13 tisíc v Terezíně zemřelo. Koncem dubna 1945, kdy dochovaná data končí, bylo v terezínském ghettu naživu ještě 17 521 Židů, z nich asi sedm tisíc z českých zemí, přes pět tisíc z Německa, po jednom tisíci ze Slovenska, Rakouska, Maďarska a Holandska.

Za 42 měsíců trvání bylo do Terezína zavlečeno 140 tisíc Židů. Téměř 89 tisíc jich skončilo v plynových komorách, 34 tisíc zemřelo přímo v ghettu. V posledních okamžicích války zde zahynulo i 15 tisíc účastníků pochodů smrti. Osvobození se dožilo jen asi 12 procent ze všech nedobrovolných obyvatel. V Terezíně se také narodilo 207 dětí, ale žádné z nich válku nepřežilo. Průměrný věk zemřelých v roce 1941 činil 53,6 roku, o rok později 74,4 roku, v roce 1943 byl 71,1 roku a v roce 1944 devětašedesát let.