Norsko, počet obyvatel, HDP, inflace, nezaměstnanost, export, import a obchodní bilance, dluh - souhrnná teritoriální informace

Rozvoj silniční a železniční infrastruktury, zejména v odlehlejších oblastech, je prioritou nové vlády. Jedná se jak o budování nových úseků, tak o modernizaci stávajících, a to často v náročných terénních a klimatických podmínkách, což vyžaduje mimo jiné stavbu mnoha mostů a tunelů. Norsko také usiluje o ekologizaci dopravy. Vláda počítá v roce 2022 s investicemi do silniční a železniční infrastruktury ve výši 4,9 mld. EUR. Pro české subjekty se nabízí možnost dodat významné stavební komponenty (mosty, konstrukce, razící stroje, a podobně) či stavební technologie.

Rozvoj silniční a železniční dopravy v Norsku je dlouhodobou prioritou vlády, která v kontextu hospodářské obnovy související s pandemií covidu-19 nabývá dále na významu.

Vláda publikovala revizi národního plánu rozvoje dopravy na období 2022-2033. Ten zahrnuje rozsáhlé infrastrukturní projekty a počítá s mamutím rozpočtem téměř 3000 mld. CZK pro celé dvanáctileté období. Největší podíl investic bude směřovat do silniční a železniční infrastruktury. Norsko chce být lídrem v implementaci nových digitálních dopravních řešení v oblasti automatizace a elektrifikace dopravy, nulových emisí, sdílené mobility a konektivity dopravních řídících systémů. Související tendry jsou průběžně zveřejňovány na norském portálu veřejných zakázek Doffin. Státní dopravní společnosti, které za projekty zodpovídají, pořádají tematické webináře za účelem prezentace jednotlivých infrastrukturních projektů.

Norsko buduje např. nové úseky páteřních silničních komunikací E18, E39 a E6 a modernizuje silniční tunely na celém území. České subjekty se mohou ucházet např. o zakázky na stavbu či údržbu tunelů či mostních konstrukcí, mohou dodávat související technologie (razící stroje, zpracování suti, apod.), uplatnění najdou také stavební řešení poskytující zvýšenou ochranu proti sesuvům půdy.

V oblasti železniční infrastruktury se pozornost soustředí zejména na zdvojení některých částí vytížených železničních tratí Vestfold, Dovre a Ostfold a elektrifikaci menších tratí v regionu Trondelag. Na dvou tratích by pak mělo na konci roku 2022 dojít k instalaci nového signalizačního systému ERTMS, který by se následně do roku 2034 měl rozšířit na všechny norské železnice. V současné době jde o jeden z největších ICT projektů v Norsku. Diskutuje se také o výstavbě zcela nové vlakové tratě od města Bodo (poblíž Lofotských ostrovů) směrem na sever do Narviku a dále do Tromso a Švédska. Výstavba této trati za severním polárním kruhem je i v souladu se strategií vlády o rozvoji Arktidy. Zvýšení kapacity drah v Norsku vyvolá potřebu nových hnacích vozidel i vagonů pro veřejnou dopravu. Příležitosti existují také v oblasti dodávek konstrukčních materiálů pro stavbu železničních a tramvajových tratí a jejich součástí či signalizačních zařízení.

Samostatnou kapitolou jsou pak příležitosti v oblasti inteligentních dopravních systémů, digitálních řešení, elektrifikace hromadné i osobní dopravy (např. rozšiřování sítě dobíjecích stanic pro elektromobily) či senzorových technologií.

Ropný sektor zůstává nadále páteří norského hospodářství – tvoří zhruba 15 % HDP. Přitom ještě více než polovina komerčně využitelných norských zásob ropy a zemního plynu zůstává nevytěžena. Nová vláda oznámila, že bude v dalších letech i nadále otevírat další oblasti k průzkumu a těžbě. Výstavba nových těžebních zařízení poskytuje příležitosti pro kovozpracovatelský průmysl.

Páteří norského hospodářství zůstává i nadále ropný sektor, který tvoří zhruba 18 % HDP země. Příjmy z těžby ropy a zemního plynu dosahují rekordních hodnot a jsou klíčové pro fungování norského státu blahobytu. Rekordní zhodnocení vykazuje vládní Ropný fond, do kterého si Norové šetří na horší časy. Na počátku roku 2022 se jeho hodnota vyšplhala rekordně vysoko – kolem 12 500 mld. NOK (přes 30 000 mld. CZK). Pandemie covidu-19 sice vedla k dočasnému snížení těžby ropy na norském kontinentálním šelfu a k omezení investic do průzkumu a rozvoje nalezišť, avšak vláda ve snaze zvýšit likviditu petrolejářských firem a udržet pracovní místa a navýšit investice do rozvoje sektoru nabídla petrolejářským společnostem štědré daňové úlevy. S ohledem na význam ropného průmyslu pro norské hospodářství bude vláda i nadále aktivně podnikat kroky za účelem rychlého oživení investiční aktivity ve všech oblastech energetického průmyslu. Podle aktuálních odhadů Norského ředitelství ropy ještě více než polovina komerčně využitelných norských zásob ropy a zemního plynu zůstává nevytěžena. Ministerstvo pro ropu a energetiku stále otevírá nové oblasti k průzkumu a těžbě, naposledy v rámci 25. licenčního kola (listopad 2020 – únor 2021) otevřela jednu novou oblast v Norském moři a osm dalších v arktickém Barentsově moři. V roce 2022 sice nebude vypsáno nové licenční kolo, které by otevřelo nové prostory k těžbě, jedná se však pouze o dočasnou úlitbu jedné z opozičních stran, jejíž podporu menšinová vláda potřebovala pro schválení státního rozpočtu. Neudělení nového licenčního kola neznamená, že by těžba byla omezována – pouze byl na jeden rok trochu zabrzděn její nárůst. Vláda nicméně jasně deklarovala, že těžba ropy a zemního plynu bude i nadále pokračovat, stejně jako udělování nových těžebních licencí, neboť Norsko potřebuje „přechodné období“, aby se mohlo plně připravit na dosažení ambiciózních klimatických cílů (do roku 2050 má být petrolejářský průmysl v Norsku bezemisní). Vláda proto podporuje zavádění zelených technologií do procesu těžby ropy a zemního plynu a Norsko je lídrem v procesu přípravy technologií pro zachycování a skladování oxidu uhličitého. To vše ovšem paralelně s pokračujícím intenzivním procesem těžby.

I nadále proto mohou české společnosti vyhledávat příležitosti v oblasti kovozpracovatelského průmyslu. Výrobky tohoto odvětví (konstrukce, dráty, trubky, duté profily ze železa a oceli, atd.) mohou najít široké uplatnění při výstavbě nových těžebních zařízení a ropné a plynové infrastruktury.

Norsko, ač není členem EU, přejalo unijní klimatické závazky, a chce tak do roku 2030 snížit emise o 55 % v porovnání s rokem 1990. Stále více proto klade důraz na domácí spotřebu čisté elektřiny (například vodní elektrárny zajišťují přes 90 % výroby veškeré elektřiny v zemi). Spolu s tím poroste zájem o investice do malých vodních elektráren, větrných turbín nebo transformátorů a úložišť elektrické energie. Pokračovat bude podpora projektů pro komerční využití vodíku a pro rozvoj technologií na zachytávání a skladování CO2.

Norsko je ropnou velmocí, ale zároveň, podobně jako ostatní severské země, má ambici zařadit se mezi globální premianty přechodu k zelené ekonomice. Místní petrolejářský průmysl stále produkuje značné uhlíkové emise, a přestože stát investuje významné prostředky do „ozelenění“ produkce ropy a zemního plynu, bude toto odvětví ještě několik desetiletí velkým zdrojem emisí. Tento fakt se vláda dlouhodobě snaží vyvážit, a to jak projekty na zelenou tranzici ropného průmyslu, tak podporou inovativních a čistých energetických řešení. Ukázkovým příkladem je výroba elektrické energie – vodní elektrárny dnes zajišťují přes 90 % její výroby v Norsku, necelých 10 % připadá na větrné elektrárny. Poptávka po elektřině bude v nadcházejících letech růst a s ní i zájem norských energetických společností o navyšování produkce obou těchto energetických zdrojů. V Norsku se nachází zhruba 50 % kapacity evropských vodních rezervoárů pro výrobu elektrické energie a více než 1 600 vodních elektráren. Stávající infrastruktura je obvykle již několik desítek let stará a k její obnově a modernizaci bude v nadcházejících letech třeba investic v řádu desítek mld. norských korun.

Prudký rozvoj čeká také výstavbu větrných elektráren, a to jak na moři, tak na pevnině. Vláda vydefinovala v Severním moři zóny pro rozvoj plovoucích větrných elektráren. V oblastech Utsira Nord a Sorlige Nordsjo II by měly být v nadcházejících letech na ploše zhruba 3 500 km2 instalovány výrobní kapacity na produkci elektrické energie o výkonu až 4 500 MW ročně. Elektřina z mořské větrné energie by měla napomoci s elektrifikací těžařských plošin (za účelem snížení emisí CO ₂ ) a měla by sloužit i k výrobě čistého hydrogenu. Prozatím největší světový projekt na výstavbu plovoucích větrných elektráren Hywind Tampen by měl být dokončen ke konci roku 2022. Řada dalších podobných projektů (na moři i na pevnině) se připravuje.

Prostřednictvím grantů vláda výrazně podporuje i pilotní projekty pro komerční využívání vodíku, který by měl výrazně přispět k omezení produkce emisí v norské nákladní silniční a námořní dopravě. Vláda dále významně podporuje rozvoj technologií na zachytávání a skladování CO ₂ (CCS). Vzhledem k tomu, že hodnotový řetězec CCS je velmi komplexní a v norském pojetí je velmi úzce propojen s již existující ropnou a plynovou infrastrukturou v Severním moři, existuje v tomto nově vznikajícím průmyslovém odvětví mnoho příležitostí pro firmy z oblasti strojírenství, hutnictví, logistiky a dopravy či ICT.

Rozvoj větrných elektráren a modernizace hydroelektráren pak přináší poptávku po klíčových komponentech. Patří mezi ně mj. elektrické motory a generátory, elektrické transformátory, statické měniče a induktory, vodní turbíny, vodní kola a jejich regulátory, větrné turbíny a jejich součásti, apod.

Norsko patří mezi desítku největších světových producentů chovných ryb a řadí se mezi trojici nejvýznamnějších světových vývozců produktů akvakulturního průmyslu. Hodnota vyvezených chovných ryb dosahuje až 7 mld. eur ročně a jedná se o téměř tři čtvrtiny celkové hodnoty vytvářené norským rybářstvím. S ohledem na rostoucí globální oblibu konzumace rybích produktů má akvakultura v Norsku velký potenciál dalšího rozvoje a bude vytvářet řadu příležitostí v oblasti biotechnologií, automatizace a budování infrastruktury.

Příjmy z rybolovu jsou pro norskou ekonomiku z hlediska významu hned na druhém místě za těžbou ropy a zemního plynu. Zatímco objem produkce tradičního rybářství v Norsku dlouhodobě stagnuje, průmyslový chov ryb (zejména lososů) je velice dynamicky se rozvíjejícím odvětvím a vzhledem k délce norského pobřeží se stává jedním z nejklíčovějších hospodářských sektorů. Produkty norské akvakultury jsou exportovány do zhruba 100 zemí světa. Potenciál pro další růst tohoto odvětví je přitom značný – globální spotřeba ryb a plodů moře je neustále na vzestupu, a to nejen díky většímu celospolečenskému akcentu na zdravý životní styl, ale především kvůli růstu celosvětové populace. Aktuálně jsou největšími exportními trhy pro toto odvětví Francie, Polsko a Rusko. V příštích letech se největšími odbytišti stanou především země BRICS.

Vedle sádek umísťovaných v mořských pobřežních vodách se v Norsku rozšiřuje i pevninská akvakultura, která má být dlouhodobě udržitelnější a díky využívání technologicky velmi vyspělých zařízení na čištění a cirkulaci vody má i produkce dosahovat vyšší kvality než produkty mořských chovů.

Norská akvakultura klade velký důraz na udržitelnost a kvalitu nabízené produkce. Sami Norové označují svůj akvakulturní sektor za nejvyspělejší na světě. Provoz nesmí zatěžovat okolní ekosystémy, ať již mořské či pevninské. V odvětví proto najde uplatnění celá řada technologií a systémových řešení.

Jedná se mj. o různorodé monitorovací a měřící systémy vodního prostředí (sledující fyzikální či chemické charakteristiky), ale i zabezpečení chovných stanic (kamerové systémy). Široké využití najdou dále krmné systémy, filtrační technologie, chovné nádrže či konstrukce chovných klecí, čerpadla, řídící jednotky, ozonizátory, aerace, dezinfekce či komplexní recirkulační systémy. Příležitosti existují také v oblasti dodávek souvisejících IT systémů.

Udržení vysoké kvality a rozšíření dostupnosti zdravotnických služeb i v odlehlejších regionech je jednou z priorit nové vlády. I proto norské zdravotnictví v roce 2022 obdrží od státu celkem asi 17 mld. EUR. Náklady na tento sektor v posledních letech stále rostou, a to nejen kvůli pandemii. Modernizace stávajících a budování nových zařízení s sebou nese značnou poptávku po dodávkách vybavení, a to včetně lékařských nástrojů a zdravotnických pomůcek.

V důsledku zvyšujícího se počtu seniorů, rozšiřování sítě zdravotnických zařízení a celkové modernizace sektoru v posledních letech stát a obce vyčleňují stále větší množství finančních prostředků na zdravotní péči a s ní související investice. Tento trend ještě znásobila pandemie covid-19, kvůli níž se zdravotnictví dostalo do popředí zájmu politické reprezentace. Zdravotnictví také generuje velmi významný podíl pracovních pozic - více než 20 % norské práceschopné populace je zaměstnáno ve zdravotnickém sektoru či v odvětvích s ním úzce souvisejících.

Nová vláda si jako jeden z hlavních cílů vytyčila dostupnost vysoce kvalitní zdravotnické péče napříč norskými regiony. Chystá se proto podpořit modernizaci či výstavbu nových zařízení. Např. v roce 2022 vláda finančně podpoří start tří nových významných projektů – výstavbu nemocnic ve městech Skien a Haugesund či novou psychiatrickou kliniku v rámci univerzitní nemocnice v Oslo. Velkým tématem je také kapacita jednotek intenzivní péče – během pandemie vyšlo najevo, že v minulých letech došlo k významnému snižování kapacit, což dostávalo místní zdravotnický systém pod značný tlak. Vláda proto chce tento trend zvrátit a kapacity intenzivní péče opět posílit.

Novým trendem je také distanční zdravotnická péče („digital care“) reagující na zvyšování poptávky po zdravotnických službách vlivem stárnutí populace a s tím spojený tlak na personální kapacity zdravotníků. Do budoucna bude snahou přesouvat zdravotnické poradenství do virtuálního prostředí, a na dálku tak řešit maximum možného. Vláda za tímto účelem podporuje vědecko-výzkumné projekty a připravuje vydání tematické bílé knihy, zabývající se rozvojem tohoto trendu.

Na základě výše uvedeného lze identifikovat zvýšenou poptávku po lékařských, zubolékařských a zvěrolékařských nástrojích, ortopedických pomůckách, zdravotnických vozících, diagnostických přístrojích a dalším vybavení nemocnic. Velkou perspektivu mají rovněž nabídky kvalitních IT řešení pro zajištění distanční péče.