Uganda, počet obyvatel, HDP, inflace, nezaměstnanost, export, import a obchodní bilance, dluh - souhrnná teritoriální informace

V rámci dlouhodobého plánu rozvoje zdravotnického sektoru má ugandská vláda každoročně vynakládat 8,5 % svého rozpočtu na rozvoj zdravotnictví. V zemi je velká nemocnost tuberkulózou, malárií a s ní spojenými nemocemi, nedostatečná je především neonatologická péče. Vzhledem k tomu, že se zdravotnická zařízení do země dovážejí, představují vládní i nevládní investiční plány příležitosti pro české exportéry.

Podle Mezinárodní finanční korporace (IFC) má subsaharská Afrika asi 11 % světové populace, ale nese 24 % celosvětové zátěže způsobené nemocemi. Téměř polovina úmrtí dětí mladších pěti let na světě se odehrává v Africe.

Zlepšující se ekonomická výkonnost subsaharské Afriky způsobuje, že poptávka po zdravotní péči na všech úrovních společnosti se bude dále zvyšovat, říká IFC. V regionu, kde jsou veřejné zdroje velmi omezené, je soukromý sektor významným hráčem. Přibližně 60 % financování zdravotní péče v Africe pochází ze soukromých zdrojů a přibližně 50 % celkových výdajů na zdravotnictví jde soukromým poskytovatelům zdravotnických služeb.

V Ugandě je stále vysoký výskyt nákazy HIV, kterou trpí hlavně dospívající a mladé dívky. Vysoký je také přenos z matek na dítě. Pacienti trpící na HIV často umírají na tuberkulózu a je proto nutné testovat pacienty na obě nemoci.

Ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví poskytuje Centers for Disease Control and Prevention (CDC) služby prevence a léčby HIV prostřednictvím financování a technické pomoci. CDC pomohla při vývoji integrovaného národního, regionálního a okresního modelu poskytování služeb, který buduje kapacity pro reakci zdravotnického systému na HIV i TBC.

Významné zlepšení bylo zaznamenáno u nižší úmrtnosti matek a vyšší laboratorní identifikaci malárie.

Investice do zdravotnické infrastruktury budou pokračovat i v následujících letech a zaměří se na výstavbu nových nemocnic a zdravotnických zařízení, na pořizování a údržbu zdravotnického vybavení a nemocničního nábytku, instalaci a údržbu solárního osvětlení či zlepšení provozu a údržby zdravotnické infrastruktury.

Příležitostí pro české firmy je především v dodávkách vybavení. S nedostatkem zdravotnické infrastruktury v Ugandě a velkým přílivem dárcovské podpory pro zdravotnické programy poptávka po zdravotnickém vybavení stále roste. Požadované vybavení zahrnuje: zařízení a systémy pro správu záznamů, ultrazvuky, elektrokardiografy, porodnické dopplery, pulzní oxymetry, ventilátory, srdeční echo stroje, treadmill stresové stroje či laboratorní vybavení (včetně vybavení potřebného pro mikrobiologii, hematologii, chemické rozbory a histopatologii).

Potenciál pro dodávky obranného průmyslu vyplývá z působení ugandských jednotek v Jižním Súdánu (za předpokladu neexistence embarga). Díky zapojení do misí OSN tak nejsou ozbrojené složky závislé pouze na příjmech z ugandského státního rozpočtu. Dodávky pro ugandské ozbrojené složky jsou příležitostí pro dodavatele z oblasti obranného průmyslu. Potenciál lze spatřovat v oblasti výcviku pilotů a oprav a dodávek letecké techniky, stejně jako v oblasti radarových a sledovacích systémů.

Obranný a bezpečnostní sektor obdržel v roce 2021 6,9 bilionu USH (1,95 miliardy USD), ze kterých byly financovány plánované vojenské operace v Jižním Súdánu a ve východní části Demokratické republiky Kongo (DRC), která je bohatá na nerostné suroviny a která hraničí s částmi západní a severní Ugandy. DRC poskytuje útočiště rebelujícím „Spojeneckým demokratickým silám“, což je teroristická skupina nepřátelská ugandské vládě a představuje pro Ugandu významné bezpečnostní riziko. Část rozpočtu na obranu bude vynaložena na výstavbu 30 000 bytových jednotek pro vojenský personál.

Ugandské lidové obranné síly (UPDF) mají od podzimu 2021 nový typ bojového vozidla pěchoty (IFV) nazvaný Chui, který byl plně vyrobený v Ugandě. Jihoafrická společnost Twiga a její pobočka Impala Services and Logistics se sídlem v Kampale již dříve v Ugandě založily výrobní a údržbářské zařízení pro obrněné vozidlo Nyoka v kasárnách UPDF Magamaga.

Zemědělství je základním sektorem ekonomiky, zaměstnává 80 % pracovní síly, avšak na HDP se podílí pouze jednou čtvrtinou. Vláda proto navýšila od roku 2018 výdaje na podporu zemědělství o 60 % s tím, že finanční podpora rozvoje zemědělství zůstává vládní prioritou i v příštích letech. Rozvoj zemědělství tak představuje exportní příležitost. Kromě toho Národní plán rozvoje stanovil nárůst exportu ze 1,3 miliardy USD v roce 2014 na 4 miliardy USD do roku 2022. Tohoto nárůstu má být dosaženo navýšením podílu zpracování domácí zemědělské produkce, což s sebou přinese nárůst zájmu o dovoz potravinářských technologií a navýšením produkce u zemědělských komodit. Na zvýšení produkce se má vynaložit 600 mil. USD a neobejde se bez moderní zemědělské mechanizace, která se však do Ugandy dováží.

Investoři považují zemědělský potenciál Ugandy za jeden z nejlepších v Africe. Uganda má nízkou teplotní variabilitu, úrodnou půdu a dvě období dešťů ve velké části země, což vede k několika sklizním plodin ročně. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství má úrodná zemědělská půda v Ugandě potenciál uživit 200 milionů lidí.

80 % ugandské půdy je orná půda, ale pouze 35 % z ní je obděláváno. Ve fiskálním roce 2020/2021 představovalo zemědělství přibližně 23,7 % HDP a 31 % příjmů z vývozu. Přibližně 70 % pracujícího obyvatelstva Ugandy je zaměstnáno v zemědělství.

Uganda produkuje širokou škálu zemědělských produktů, například kávy, čaje, cukru, hospodářských zvířat, ryb, jedlých olejů, bavlny, tabáku, jitrocelů, kukuřice, fazolí, manioku, sladkých brambor, prosa, čiroku a podzemnice olejné. Komercializaci zemědělství v Ugandě brání omezené používání hnojiv a kvalitních osiv a nedostatečná zavlažovací infrastruktura – to pak činí produkci zranitelnou vůči klimatickým extrémům a napadení škůdci.

Růst sektoru je rovněž narušen nedostatkem kvalitních balících kapacit, nedostatečnými skladovacími zařízeními, špatnými posklizňovými postupy manipulace, nedostatkem zemědělských úvěrů, vysokými náklady na dopravu, komplikovaným a neefektivním systémem péče o půdu a omezenými znalostmi moderních výrobních postupů. Pro ugandské výrobce je často obtížné splnit sanitární a fytosanitární normy požadované pro vývoz zboží do Evropy či do Spojených Států.

V březnu 2021 Keňa například zakázala dovoz kukuřice z Ugandy s tím, že obsahuje vysoké množství aflatoxinů. Po zákazu je do Keni povolen pouze vývoz obilí testovaného a certifikovaného akreditovanými laboratořemi v Ugandě, které splňuje požadované normy.

Uganda je bohatě obdařená energetickými zdroji. Patří mezi ně vodní energie, biomasa, solární a geotermální energie a fosilní paliva. Potenciál energetických zdrojů v zemi tak zahrnuje odhadovanou kapacitu 2 000 MW vodní energie, 450 MW geotermální energie, 1 650 MW kogenerace z biomasy a 5,1 kWh/m2 sluneční energie. Problém je jak na straně nedostatečné výrobní kapacity, tak na straně rozvodných sítí. Existující rozvodnou síť o rozsahu přibližně 3 000 km je nutné zdvojnásobit. K dosažení změny tak vláda otevřela sektor energetiky pro soukromé investory. Rozvoj energetického sektoru tak nabízí kromě dodávek zařízení i investiční příležitosti pro české firmy.

Vzhledem k tomu, že si ugandská vláda dala za jednu z priorit zvýšení výroby energie, zahraniční investice se do tohoto sektoru v posledních letech zvýšily. Regulační úřad pro elektřinu (ERA) odhaduje, že v prosinci 2020 činil instalovaný elektrický výkon v Ugandě 1 268,9 megawattů (MW) s poptávkou 737 MW, což zanechalo přebytek 532 MW. Vláda v roce 2019 uvedla do provozu přehradu Isimba Hydro Power Dam o výkonu 183 MW. Přehrada Karuma Hydro Power Dam o výkonu 600 MW má být uvedena do provozu během roku 2022 po více než dvou letech zpoždění. Předpokládá se, že přidání přehrady Karuma Hydro Power Dam zvýší celkovou kapacitu Ugandy o 48 % a ponechá potenciálně více než 1000 MW přebytečné kapacity výroby energie k exportu. Analytici se však domnívají, že existuje velká potlačená poptávka, zejména mezi průmyslovými spotřebiteli, a to kvůli nespolehlivým přenosovým a distribučním sítím.

Navzdory těmto energetickým projektům je Uganda jednou z nejméně elektrifikovaných zemí v Africe, především jako důsledek omezené infrastruktury pro přenos a distribuci elektřiny, omezeného přístupu k řešením mimo síť, omezeného produktivního využívání energie a nekoordinovaného plánování v rámci sektoru i mezi odvětvími. V městských oblastech má přístup k elektřině 57,2 % Uganďanů; ve venkovských oblastech přístup klesá na 10 % a v celostátním měřítku je to pouze 22,1 %.

Uganda má přibližně 3 101 km přenosových vedení, které chce vláda do roku 2025 zvýšit na 4 354 km. Vzhledem k tomu, že investice do přenosu jsou stále nedostatečné, nelze některé stávající výrobní kapacity plně využít. Další investice jsou rovněž zapotřebí k umožnění vývozu elektřiny do dalších zemí v regionu. V přenosovém sektoru vláda plánuje v příštích 20 letech vybudovat 13 000 km nových přenosových vedení spolu s přidruženými rozvodnami a zvýšenou kapacitou transformátorů s celkovými odhadovanými náklady přibližně 4,8 miliardy dolarů. Vláda také usiluje o investice soukromého sektoru do rozvoje mini-sítí pro více než 650 cílových společností, které byly zmapovány a identifikovány s podporou Power Africa.

Na straně výroby stále existují investiční příležitosti do malých vodních elektráren, zejména těch, které pomáhají vyrovnávat distribuční síť a mohou nabízet pomocné služby, zejména skladování energie. Ugandská vláda plánuje výstavbu nejméně dvou dalších velkých vodních elektráren podél řeky Nil. Podle ERA existuje dalších 19 nezastavěných malých vodních elektráren po celé zemi.