§ 28., paragraf 28.
Zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb.
Trvalý odkaz pro ustanovení zobrazené na této stránce k vložení do Vaší stránky:
Trvalý odkaz pro ustanovení zobrazené na této stránce v kontextu okolních ustanovení k vložení do Vaší stránky:
(1) Přijetím se směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti.
(2) Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49.
(1) Přeškrtne-li směnečník své přijetí napsané na směnku, dříve než ji vrátí, platí, že přijetí odepřel. Dokud není prokázán opak, má se za to, že se přeškrtnutí stalo před vrácením směnky.
(2) Oznámí-li však směnečník písemně přijetí směnky majiteli nebo kterékoli osobě, jež se na směnku podepsala, je jim zavázán podle obsahu svého přijetí.
(1) Zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím.
(2) Tuto záruku může dát třetí osoba nebo i ten, kdo se už na směnku podepsal.
(1) Rukojemské prohlášení se píše na směnku nebo na přívěsek.
(2) Rukojemství se vyjadřuje slovy "jako rukojmí" nebo jinou doložkou stejného významu; rukojmí je podepíše.
(3) O pouhém podpisu rukojmího na líci směnky platí, že zakládá směnečné rukojemství, nejde-li o podpis směnečníka nebo výstavce.
(4) V prohlášení je třeba udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce.
(1) Směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil.
(2) Závazek směnečného rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy.
(3) Zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni.
Zpět na obsah zákona
