Fed ignoruje vyšší inflaci v prognóze a věří nabídkové straně ekonomiky. Sazby se nemění

Fed z vyšších inflačních čísel za leden a únor nedělá velkou vědu a zároveň plně akceptuje narativ, že americká ekonomika prožívá pozitivní nabídkový šok. Alespoň tímto “býčím” způsobem by se dalo interpretovat březnové zasedání americké centrální banky.

Pravda - jisté zmatení vygenerovala nová (makro)prognóza, která na jedné straně zásadně zvýšila odhad růstu, revidovala a viditelně posunula nahoru odhad jádrové inflace pro rok 2024 (na 2,6 %), avšak na straně druhé ponechala odhadovanou trajektorii pro oficiální úrokové sazby prakticky beze změny. Připomeňme, že těsná většina ve vedení Fedu letos stále vidí tři snížení sazeb (agregovaně o 75 bps), přičemž pro rok 2025 jsou plánovány stále čtyři další redukce sazeb.

Šéf Fedu Powell se tento rozpor snažil vysvětlit tak, že tolerance americké centrální banky k vyšší inflaci nikterak nenarostla, přičemž je podle něj jen otázkou času, kdy se inflace vrátí k dvouprocentnímu cíli na udržitelné bázi. Powell přitom několikrát zopakoval, že není důvod něčemu takovému nevěřit, přičemž Fed nechá promluvit (makro)data, tak aby mu poskytla vodítko pro další akci. Tou však bude podle Powella snížení sazeb - zřejmě někdy později v průběhu tohoto roku…

Fed sice během březnového zasedání k žádné akci nepřikročil, ale jeden podstatný vzkaz ohledně budoucí změny měnové politiky přece jenom vyslal. Podle Powella by relativně brzo mělo dojít ke zpomalení prodejů dluhopisů z bilance Fedu, či jinak řečeno centrální banka zřejmě již před polovinou roku ubere nohu z plynu z této “druhé nohy” měnové restrikce. Cílem je nechat udržet proces redukce bilance centrální banky běžet co nejdéle s tím, že Fed se chce především vyhnout eventuálním turbulencím uvnitř bankovního systému. Vzhledem k tomu, že nic takové se neděje a konec tzv. kvantitativního utahování se zdá být nyní v nedohlednu, musel výše uvedený vzkaz nutně vyznít jako jasně holubičí. A to také trhy náležitě ocenily.