Ceny výrobců se drží tradičního scénáře

Ceny výrobců v různých částech ekonomiky mají historicky velmi odlišné „zvyky“: zatímco ceny v rostlinné výrobě prudce kolísají (často v důsledku výkyvů v počasí a úrodě), na což pak později a ztlumeněji reagují ceny v živočišné výrobě (zejm. skrze ceny krmiv), na opačném konci spektra jsou „líné“ ceny v tržních službách (tj. službách pro firmy) a ve stavebních pracech, jejichž tempo růstu se obvykle mění jen málo; uprostřed mez těmito extrémy jsou ceny výrobců průmyslových, které se v titulcích objevují nejčastěji.


Nejinak je tomu i tentokrát, kdy ceny výrobců v posledních měsících jeví známky klasického odeznívání proinflačního šoku do světových cen komodit (v tomto případě zejména do cen energií).


Zatímco ceny v rostlinné výrobě po předchozím závratném růstu téměř stejně závratně klesají (ale jen téměř) a totéž ve zmenšeném měřítku platí pro ceny v živočišné výrobě, ceny tržních služeb klesly letos v červenci poprvé (ovšem po nevýrazném růstu v předchozích dvou letech). Ceny stavebních prací zatím neklesly vůbec.

V průmyslu vidíme po předchozím slušném růstu cen jen opatrné zlevňování, takže oproti úrovni cen na začátku roku 2021 jsou dnes nejvýš právě ceny v průmyslu a podle trendu z posledních měsíců to tak nejspíš i zůstane. Hlavní „viníci“ tohoto stavu jsou (prozatím) rozprostřeni docela do široka: nejen energetické produkty (ropa, zemní plyn), které nás asi nepřekvapí, ale i nadále taky chemikálie, dřevo, mouka a železo.


Všechny tyto kategorie jsou zřetelně nad 150 procenty úrovně z ledna 2021, a tedy zhruba tam, kde byly ony zmíněné „divoké“ ceny v rostlinné výrobě ve chvíli svého největšího výkyvu směrem nahoru. Značná část cen v průmyslu zkrátka ještě pořád nese výrazné známky předloňského a hlavně loňského energetického šoku. Na druhé straně je zajímavé, že mezi produkty s nejmenším cenovým nárůstem jsou mimo jiné i „motorová vozidla (kromě motocyklů)“, tj. automobily: od ledna 2021 zdražily – ovšem v mezifiremních obchodech – jen o 5 %.

Michal Skořepa