Dubnová inflace - dobrá záminka pro Fed k “pauze”

Fakt, že celková inflace poklesla v dubnu pod 5 %, vyvolal náležité pozitivní vzrušení.

Byly doby, kdy americká inflace bývala v zásadě ignorovaným makroekonomickým indikátorem a její odchylky, od toho co se čeká, nikoho netrápily. Post-covidová inflace tento laxní přístup trhů k inflačním datům ale zásadně změnila, takže fakt, že celková inflace poklesla v dubnu pod 5 %, vyvolal náležité pozitivní vzrušení.

Nicméně pozitivní reakce trhů se zcela jistě netýkala jen faktu, že celková inflace díky cenám potravin činila méně, než trh očekával. K nejdůležitějším detailům dubnové inflace patří sdělení, že inflační tlaky v segmentu služeb (bez cen souvisejících s bydlením) zásadním způsobem chladnou. Navíc kromě toho se konečně dostavuje zpomalení inflace navázané na nájemné. Obojí dává dobrý základ pro to, aby se jádrová inflace dostala pod 5 % a celková ještě výrazně níže. Na druhou stranu stále se bavíme o inflaci, která je a bude na hony vzdálená dvouprocentnímu inflačnímu cíli (a to i s vědomím toho, že Fedem preferovaný inflační index PCE vykáže inflaci níže, než včera zveřejněný CPI).

Pochopitelně pro trh není důležitá samotná úroveň inflace, ale to jak jí zakomponuje vedení Fedu do svého rozhodování o měnové politice a tím i do výnosové křivky. V tomto smyslu jsou dubnová data dobrou záminkou pro převážně holubičí vedení Fedu, aby na červnovém zasedání oznámil pauzu v cyklu zvyšování úrokových sazeb. Nečekejme však smršť holubičích komentářů, která by dávala trhu signál, že je čas na zásadní obrat v měnové politice. Na to je americká inflace stále příliš vysoko a míra nezaměstnanosti příliš nízko.