Okamžik pravdy pro inflaci, ČNB, i celé Česko

Lednová inflace má každoročně speciální kouzlo, ovšem obvykle zajímá pouze ekonomické „nerdy“, tedy analytiky, ekonomy a bankéře. V letošním roce by ale měla zajímat všechny.

Fenomén inflace dokáže mít na společnost vpravdě devastující vliv. Běžní lidé její nebezpečí vnímají hlavně při pohledu na rostoucí cenovky v obchodech, na které si následně stěžují jako na „drahotu“ a láskyplně vzpomínají na dobu minulou, kdy zboží bylo levnější. Samotná skutečnost, že výrobky i služby zdražují, ovšem paradoxně není to, co na inflaci připadá zajímavé ekonomům. Koneckonců každoroční inflace – tedy zdražení – o 2 % je přímo cílem politiky moderních centrálních bank a jedná se tak o zcela běžný jev. Ekonomům inflace připadá zajímavá hlavně v momentech, kdy hrozí, že se vymkne kontrole.

Nemusí se přitom ani jednat o hororové scénáře, jako je ten z Německa dvacátých let minulého století, kdy ceny letěly vzhůru tempem milionů procent za rok. Bohatě stačí situace podobné Spojeným státům americkým v letech sedmdesátých, kdy se inflace po dobu několik let držela poblíž deseti procent. I tak „málo“ stačí k tomu, aby v ekonomice přestávaly fungovat standardní mechanismy, jako je schopnost firem i domácností plánovat svoji finanční budoucnost a jejich motivace ke spoření.

Jestli aktuální inflační vlna v Česku patří k těm nebezpečným druhům, v tuto chvíli s jistotou nevíme, ve hře jsou nadále minimálně dvě možné varianty. Podle optimistické interpretace je inflace pouze reakcí ekonomiky na pandemii a válku Ruska proti Ukrajině. Pandemické uzavírky globálně omezili výrobní kapacity, válka k tomu navíc způsobila omezení dodávek energetických surovin. Výsledkem je všeobecný nedostatek – zboží i energií – který vede k jejich zdražování. Jakmile tento dočasný šok pomine, inflace by měla zmizet.

Existuje ovšem i méně optimistický výklad. Podle něj sice prvotní impuls ke zdražování mohl přijít z důsledků války či pandemie, ovšem spustil tím inflační řetězovou reakci. Lidé si na zdražování – původně skutečně způsobené nedostatkem – jednoduše navykli a začali jej tolerovat i u zboží, kterého bylo dost. Prodejci logicky této ochotě připlácet vyšli vstříc a ve snaze navýšit si zisky posouvali cenovky výše a výše. V další fázi si lidé uvědomují, že jim na rostoucí ceny již nestačí stávající výplaty a začnou se hromadně dožadovat vyšších mezd. Firmy v rámci snahy o udržení zaměstnanců nemají jinou možnost, než na jejich požadavky přistoupit. Tím jim ovšem narůstají náklady, které následně promítají do dalšího růstu cen své produkce. Inflační začarovaný kruh se tak uzavírá a je možné se v něm točit donekonečna. Celá ekonomika se tak překlápí do nového módu, ve kterém je nekonečné zdražování standardem. Nikdo není ochoten jít proti proudu, nezdražit a jako jediný zchudnout.

Právě zde má nezastupitelnou roli centrální banka, v našem případě tedy ČNB. Očekává se, že do hry vstoupí zvýšením úrokových sazeb, čímž učiní méně atraktivním půjčování a naopak atraktivnějším spoření peněz. Lidé tak přestávají nakupovat a firmy investovat, což způsobí všeobecné ekonomické ochlazení, často přímo recesi. Teprve v takové situaci klesá schopnost prodejců požadovat stále vyšší ceny a zaměstnanců požadovat stále vyšší mzdy. S trochou štěstí se pak inflaci podaří stlačit zpět k 2% cíli, byť za cenu růstu nezaměstnanosti a krachu části firem.

Česká národní banka předchozí trend zvyšování úrokových sazeb v polovině loňského roku zastavila. Stalo se tak v důsledku výměny členů vrcholného orgánu ČNB, tedy bankovní rady. Podle jejího nového osazenstva nemá smysl české úroky dále zvyšovat, jelikož aktuální inflace je převážně nákladového charakteru, sama přejde, a není tak nutné v rámci jejího krocení ochlazovat ekonomiku vyššími sazbami. Poptávkovou inflaci – tedy tu způsobovanou ochotou lidí si připlácet – momentálně ČNB nepovažuje za tak akutní, aby vyžadovala další reakci.

Leden jako první měsíc v roce představuje tradiční příležitost pro firmy a podnikatele představit nové ceníky, a obvykle tak udává trend inflace pro celý následující rok. Až v pátek 10. února statistici zveřejní data, nebude nejdůležitější samotná hodnota inflace, jako spíše její struktura. Pokud zdražování potáhnou položky, které lze vysvětlit růstem nákladů, není důvod se zneklidňovat. Pokud naopak cenovky poletí vzhůru i v oblastech, které spíše než s náklady souvisejí s ochotou kupujících připlácet, máme problém.