Korporátní sektor vykazuje velkou odolnost vůči šokům, domácnosti zažívají dramatický pokles kupní síly

Český průmysl v listopadu vzrostl o 0,5% meziročně. Meziměsíčně o 3,1%, čímž kompenzoval říjnový zub dolů, viz obrázek. Obrázek také ukazuje, že průmyslová výroba je o cca 4% vyšší, než byla na konci 2019.


Pro srovnání #1: USA jsou 2% nad, EMU necelé 1% nad. EMU stahuje, a to je problém pro naši subdodavatelskou ekonomiku, Německo, jehož výroba je 5% pod úrovní z konce 2019. Pozor, německý model založený na průmyslu dostal trhliny mnohem dříve: ve srovnání se začátkem 2018 je nyní průmyslová výroba v Německu o 10% níž. U nás +1%. V případě Německa nejde jen o cyklus.


Pro srovnání #2) česká ekonomika jako celek (HDP) je pořád pod úrovní z konce 2019, navzdory tomu, že průmysl je nad. Důvodem je především spotřeba domácností. Ta se sice vrátila v létě 2021 na úrovně z konce 2019, ale pak začala úřadovat energetická a inflační krize, která spotřebu stlačila o více než 6% pod (v reálném vyjádření). Naopak vývozy jsou reálně o 7% nad úrovněmi z konce 2019.


Jinými slovy, korporátní sektor vykazuje velkou odolnost vůči šokům. Navíc si nemůže stěžovat na nedostatečnou poptávku: hodnota nových zakázek v průmyslu vzrostla v listopadu o 9,8% y/y. Navíc v závěru roku firmy hlásily, že problémy v dodavatelských řetězcích jsou stále vysoké, ale už za svým vrcholem.


Naopak domácnosti zažívají dramatický pokles kupní síly svých mezd. Nejvyšší v rámci zemí OECD. A to mluvíme jen o poklesu kupní síly současných mzdových příjmů, a nikoliv i úspor. V některém z dalších Restartů se proto podíváme na diskuzi, kterou rozproudil Olivier Blanchard: co ovlivňuje finální výsledek inflační krize. 

David Navrátil