Albánie, počet obyvatel, HDP, inflace, nezaměstnanost, export, import a obchodní bilance, dluh - souhrnná teritoriální informace

Vybudování moderní dopravní infrastruktury a její propojení s panevropskými koridory je strategickým cílem vlády. Probíhá modernizace železniční sítě, hlavních silničních koridorů, rekonstrukce přístavů a připravuje se výstavba dvou nových mezinárodních letišť. Ve stádiu studie je projekt vybudování inteligentních dopravních systémů pro mimoměstskou dopravu s náklady 80 mil. EUR, u letecké dopravy jsou příležitosti v dodávkách technologií pro navádění letadel a řízení letového provozu. Projekt emirátského developera ve výši 2 mld. EUR na přeměnu přístavu Durres v turistickou zónu přinese příležitosti od projekčních prací, přes dodávky stavebních materiálů, technického zabezpečení budov, informačních a komunikačních technologií až po vybavení interiérů luxusních hotelů a nákupních center.

V říjnu 2021 podepsaly Albánie, Severní Makedonie a Bulharsko memorandum o spolupráci na panevropském koridoru VIII, který vede z italského přístavu Bari do albánského přístavu Dures a odtud do Tirany, Vlore a přes Elbassan na hranici Severní Makedonie a dále do Bulharska. Koridor zahrnuje přístavy, železnici, dálnice a letiště.

Největším projektem z oblasti letecké infrastruktury je výstavba nového mezinárodního letiště ve Vlorë. Součástí letiště bude logistické centrum napojené na dálniční, železniční i námořní síť. Nové letiště postaví konsorcium švýcarské, turecké a kosovské firmy. Dodávka má být uskutečněna na bázi BOT, dodavatel stavbu zainvestuje a bude letiště následně provozovat po dobu 35 let. Náklady na výstavbu činí 2,6 mld. Kč, výstavba potrvá 3 roky. Kapacita letiště má být 2 mil. cestujících ročně, rok po otevření se očekává 465 tis. cestujících. Vláda investorovi garantuje minimální příjem ve výši 3,5 mld. Kč během prvních deseti let provozu. Zahájení prací bylo oficiálně inaugurováno předsedou vlády dne 27. 11. 2021. Velvyslanectví v Tiraně je v kontaktu s investorem, který poptává technologie pro navádění letadel a řízení letového provozu a také technologie pro provoz letištního terminálu.

Druhé mezinárodní letiště bude postaveno v největším turistickém středisku albánské riviéry Saranda. Projekt je stále ve stadiu tendru. Podobně jako letiště Vlore bude i realizace tohoto projektu uskutečněna na bázi BOT. Uchazeč tendru musí na své náklady vyhotovit projekt, letiště postavit (ranvej o délce 2,2 km a terminál o min. ploše 5 tis. m ² ) a ve své režii provozovat na základě státem vydané koncese po dobu 35 let. Předpokládané náklady na výstavbu činí 857 mil. Kč. Ačkoli se během prvních deseti let provozu nepředpokládá více než 300 tis. cestujících ročně, během dalších deseti let by se měl příliv cestujících více než zdvojnásobit. Proto musí být terminál navržen tak, aby mohl být v budoucnu rozšířen až na kapacitu 2 mil. cestujících ročně.

V roce 2023 dojde k zahájení realizace dodávek projektu postupné instalace inteligentních dopravních systémů (ITS) pro meziměstskou silniční dopravu. Prvními úseky, kde má být ITS zaveden, budou dálnice A1: Tirana–Durres a A3: Tirana–Elbassan. Součástí projektu je i výstavba monitorovacího a řídícího centra v Tiraně. Studie proveditelnosti financovaná Světovou bankou by měla být hotova v roce 2022. Projekt je součástí nově vytvořené Národní strategie zavádění ITS, která má postupně integrovat albánskou dopravu do multimodálního systému mezievropské dopravy dle standardů EU. Největším silničním projektem bude výstavba 6 km dlouhého tunelu pod průsmykem Logara. Tunel postaví konsorcium tureckých firem. Náklady na výstavbu činí 3,5 mld. Kč, doba výstavby 3 roky . Práce byly zahájeny v listopadu 2021.

V roce 2021 byly též zahájeny práce na dlouho odkládaném železničním projektu modernizace trati Tirana-Durres o délce 34 km a výstavby pětikilometrové odbočky na mezinárodní letiště Rinas. V průběhu dalších pěti let dojde k rekonstrukci cca 200 km tratí.

S rekonstrukcí největšího albánského přístavu Durres, který se změní v turistickou zónu, terminál osobní dopravy a kotviště soukromých jachet, má pomoci přední dubajský developer s investicí ve výši 50 mld. Kč. Projekt přinese řadu příležitostí od projekčních prací přes dodávky stavebních materiálů, technického zabezpečení budov, informačních a komunikačních technologií až po vybavení interiérů luxusních hotelů a nákupních center, např. dekorativním osvětlením. Vláda připravuje v blízké budoucnosti i rekonstrukce přístavů Vlorë a Sarandë.

Velmi zastaralá železniční doprava prochází výraznou modernizací kolejové infrastruktury i vozového parku. Ve střednědobém horizontu dojde k rekonstrukci 200 km tratí s předpokládanými investicemi ve výši 340 mil. EUR. Projekty budou financované převážně z peněz EU. Šance pro české firmy jsou v dodávkách a instalaci zabezpečovacích, signalizačních a komunikačních systémů pro modernizované tratě. V návaznosti na rekonstrukci tratí se otevřou příležitosti pro dodávky lokomotiv, osobních a nákladních vagónů a příměstských osobních vlakových souprav. Možnou alternativou je i modernizace stávajících dieselelektrických lokomotiv české provenience.

Celkem je v Albánii instalováno 677 km jednokolejných tratí. Elektrifikace neexistuje. Tratě jsou ve velmi špatném stavu, někde je z bezpečnostních důvodů povolena pouze nákladní doprava. Albánská vláda zahájila postupnou rekonstrukci a modernizací nejvíce potřebných úseků, na kterých dojde k úpravě podloží, aby splňovalo evropskou normu rychlosti do 100 km/hod (nyní max. povolená rychlost je 60 km/hod) a zatížení vozové nápravy do 22,5 t. Dojde též k modernizaci signalizačních a zabezpečovacích systémů.

Modernizace tratí započala úsekem Tirana–Durrës (součást panevropského koridoru VIII) o délce 39 km. Tendr na rekonstrukci vyhrála v roce 2021 italská firma s cenou 1,7 mld. Kč, která je hlavním dodavatelem stavebních prací. Subdodávky v podobě signalizační a zabezpečovací techniky dodá americká firma, signalizační systémy pro lokomotivy další italská. Projekt je financován půjčkou od Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD) ve výši 1,5 mld. Kč a grantem od Western Balkans Investment Framework (WBIF) ve výši 885 mil. Kč, částečně též z prostředků albánské vlády (cca 20 %). Práce byly zahájeny koncem roku 2021, doba výstavby se předpokládá 30 měsíců.

Dalším úsekem pro modernizaci je trať Durrës-Rrogozhinë-Elbasan-Pogradec, pro který byla v roce 2018 vyhotovena studie financovaná z prostředků Western Balkans Investment Framework. Tento úsek o celkové délce 151 km bude za účelem rekonstrukce rozdělen do několika částí, z nichž má nejvyšší prioritu úsek Durrës-Rrogozhinë o délce 33,5 km s náklady ve výši 1,3 mld. Kč, na který je již vyhotoven projekt. Tendr na modernizaci by mohl být vypsán již v roce 2022. Trať je součástí South East Pan European Corridor VIII (Durres–Skopje–Sofia).

Ve střednědobém horizontu má být realizován úsek Rroghozine–Elbasan–Pogradec a navazující propojení až na hranici s Makedonií. Úsek si vyžádá náklady 5,2 mld. Kč, studie proveditelnosti financovaná ze strany WBIF je již hotova.

Připravuje se též modernizace stávající trati vedoucí na hranice s Černou Horou, konkrétně úsek Vore – Hani Hotit v délce 140 km. Studie proveditelnosti je hotova, odhadované náklady na rekonstrukci jsou 4,1 mld. Kč. Probíhají práce na detailním projektu, které ve výši 112 mil. Kč financuje WBIF.

V dlouhodobém horizontu je plánován projekt propojení albánské železnice s řeckou úsekem Pogradec–Kapshtica–Kristalopigi–Florina–Soluň, kde dojde k napojení na TEN-T Orient/East Med Rail Corridor (Hamburg–Soluň). Pre feasibility study byla dokončena, projekt je součástí INTERREG Albania-Greece Program IPA CBC (Instrument for Preaccession Assistance Cross Border Cooperation). Projekt si vyžádá náklady ve výši 3,7 mld. Kč.

Vozový park albánských železnic je v žalostném stavu, všechny lokomotivy jsou československé provenience. Jedná se o diesel-elektrické lokomotivy řady T 669 firmy ČKD vyrobené v letech 1968–1990, kterých bylo postupně z Československa dovezeno do Albánie 62 kusů. V provozuschopném stavu je však v současné době méně než třetina. V roce 1988 a v průběhu devadesátých let bylo dovezeno i několik second-hand německých lokomotiv, které však také již nejezdí. Po rekonstrukci tratí nebudou stávající lokomotivy vyhovovat novým požadavkům na rychlost, bezpečnost a komunikaci s dispečinkem. V roce 2019 byla proto firmou CZ LOKO předána albánské straně studie proveditelnosti na jejich modernizaci. Zda se však vláda k modernizaci lokomotiv odhodlá není stále jisté, ve hře je i varianta nákupu lokomotiv nových. Kromě lokomotiv nastane v budoucnu i potřeba nových osobních a nákladních vagónů. Ty stávající jsou second-hand vozy nakoupené v 90. letech z Německa, Rakouska, Itálie a Polska.

V souvislosti se zahájením rekonstrukce železniční trati spojující dvě největší albánská města Tirana a Durres (34 km) připravují Albanian Railways nákup šesti osobních elektrických příměstských vlakových souprav se třemi vagony (tzv. Electric Multiple Unit Regional Vehicle). Tendr má být vypsán v roce 2022 nebo 2023.

Závislost výroby elektřiny na vodních zdrojích přiměla vládu výrobu elektrické energie diverzifikovat. Podíl solární energie na celkových kapacitách by se měl v příštích pěti letech zvýšit o 30 % (asi 800 MW). Připraven je též program výstavby větrných elektráren. Postupně dochází i k modernizaci přenosové a distribuční sítě. Státní přenosový operátor OST plánuje v letech 2022-24 investovat do modernizace přenosové sítě 400 kV a 110 kV celkem 130 mil. EUR. Příležitosti pro české firmy se naskýtají v dodávkách solárních technologií, technologií pro větrné parky, zařízení pro rozvodny, výkonových a distribučních transformátorů, řídících prvků a v neposlední řadě i technologií pro monitorování ztrát a optimalizaci přenosu a distribuce.

Albánie využívá na výrobu elektrické energie výhradně vodní elektrárny. Jednostranná závislost na vodních zdrojích však představuje riziko v případě slabých srážek, a proto se vláda rozhodla výrobu elektrické energie diverzifikovat cestou výstavby solárních a větrných elektráren. Albánie má pro výrobu solární energie velký potenciál, počet hodin slunečního svitu se pohybuje od 2100 do 2700 za rok, což je dvakrát více než v České republice. Záměrem vlády je dosáhnout v příštích pěti letech podílu solární energie na celkových kapacitách ve výši 30 % (cca 800 MW). První koncese na výstavbu solárního parku Karavasta o instalovaném výkonu 175 MW byla udělena v roce 2020 francouzské společnosti, která v aukci nabídla nejnižší výkupní cenu 24,89 eur/MWh s fixací na patnáct let. Kontrakt s touto firmou byl podepsán na dobu třiceti let. Stejná firma získala v roce 2021 i koncesi na výstavbu solární elektrárny Spitale o instalovaném výkonu 100 MW. V témže roce bylo uděleno i několik mešních koncesí o celkovém instalovaném výkonu 200 MW. Celkový instalovaný výkon výroby elektrické energie činí 2 204 MW, na čemž se solární zdroje (celkem 17 MW) podílejí zatím necelým jedním procentem.

Ministerstvo infrastruktury a energetiky Albánie připravilo též program výstavby větrných elektráren formou udělování licencí soukromým investorům na základě mezinárodních aukcí. První aukce na výstavbu větrného parku o instalovaném výkonu 130 MW byla vypsána v roce 2021 a další budou následovat. Potenciál pro výrobu větrné energie je značný, zejména v oblastech kolem pobřeží Jaderského moře. Roční průměrná rychlost větru se pohybuje mezi 6–8 m/s a průměrná energetická hustota větru je mezi 250–600 W/m ² . Možnosti jsou minimálně pro výstavbu dvaceti větrných parků s celkovým instalovaným výkonem více než 2 000 MW.

Postupně dochází i k modernizaci přenosové a distribuční sítě, aby nedocházelo k výpadkům elektřiny z důvodu výkyvů v odběrech. EBRD za účelem modernizace distribuční sítě poskytla státní distribuční společnosti OSHEE půjčku ve výši 1,75 mld. Kč. Projekty pokryté půjčkou počítají se zaváděním technologií na snižování ztrát v distribuci (cca 22 %) cestou tzv. „smart grid“ a pomocí digitalizace sítě. Největším projektem bude výstavba moderní rozvodny vysokého napětí v Tiraně, která bude umístěná v podzemí města. Na modernizaci distribuční sítě poskytla v listopadu 2021 půjčku ve výši 1,25 mld. Kč i francouzská rozvojová agentura AFD.

Státní přenosový operátor OST plánuje v letech 2022–24 investovat do modernizace přenosové sítě 400 kV a 110 kV celkem 3,3 mld. Kč. Zejména přenosová síť 110 kV, včetně rozvoden, je velmi zastaralá a má za sebou více než padesát let provozu.

V oblasti dálkových vedení se připravuje projekt výstavby propojení vedením 400 kV se Severní Makedonií (součást koridoru VIII propojující Itálii, Albánii, Severní Makedonii a Bulharsko) s odhadovanými náklady ve výši 1,8 mld. Kč (z čehož 1,0 mld. Kč poskytne německá rozvojová banka KfW). Výstavba na makedonské straně započala v roce 2021, na albánské straně byl zatím vybrán dodavatel, kterým je konsorcium turecké firmy a albánského výrobce stožárů a albánské montážní firmy. Práce na vedení dlouhém 130 km (úsek Fier–Elbassan o délce 74 a úsek Elbassan – Qafe Thane o délce 56 km) by měly být zahájeny v roce 2022. Projekt zahrnuje i výstavbu tří nových rozvoden 400/110 kV v oblasti Elbassanu a modernizaci rozvodny 400/110 kV v regionu Fier. Albánie je v současné době propojena vedením 400 kV pouze s Kosovem a Černou Horou.

V souvislosti s účastí na COP 26 si vláda stanovila za cíl závazek redukce CO ₂ emisí o 20,9 % do r. 2030 a dosáhnutí uhlíkové neutrality do roku 2050.

Vláda rozšiřuje těžbu barevných kovů a ropy a průběžně vypisuje aukce na jejich prospekci, těžbu a zpracování. Připravuje se strategie plynofikace země v návaznosti na nedávno otevřený tranzitní plynovod TAP a výstavba albánského úseku transitního plynovodu IAP o délce 165 km. Příležitosti se naskýtají nejen v oblasti investic, ale především v dodávkách zařízení pro těžbu, přepravu, třídění a zpracování chromitových a měděných rud, bazaltů, bitumenu a kameniva. V souvislosti s plynofikací a výstavbou plynovodu IAP se naskytnou příležitosti v dodávkách plynových armatur, technologií pro kompresorové stanice a řídících systémů.

Ministerstvo infrastruktury a energetiky Albánie nabízí zahraničním investorům možnosti v oblasti prospekce a těžby chromitové rudy ve čtyřech oblastech země, každé o velikosti cca 1000 km ² . Minimální roční investice se pohybují kolem 5 mil. Kč. Koncese uděluje na základě výběrového řízení Národní agentura pro přírodní zdroje .

Zásoby nerostných surovin zahrnují chrom (32,8 mil. tun), měď (53 mil. tun), feronikl (220 mil. tun), vápenec, pískovec, asfalt a přírodní bitumen, dekorativní vápenec a dekorativní masivní pískovec. Jádrem těžebního průmyslu je výroba chromu, mědi, železa, niklu, bitumenu a inertních minerálů, které se používají jako materiály ve stavebním průmyslu.

Budoucí orientace albánského těžebního průmyslu je zaměřena nejen na zvýšení těžby tradičních surovin (chrom, měď a nikl), ale také na rozšíření způsobů jejich zpracování. Variabilita finálních produktů by se měla promítnout do větší konkurenceschopnosti na zahraničních trzích. Potenciál vidí vláda i v rozšíření výroby dalších materiálů, jako je bitumen, basalty a dekorativní kameny.

Vláda při rozvoji odvětví sází především na zahraniční investory, kteří by měli přinést moderní těžební a zpracovatelské technologie. Příležitosti se však naskýtají i v dodávkách těžební techniky místním i zahraničním těžebním společnostem operujícím na albánském trhu.

Albánie se snaží získat nové investory i do průzkumu a těžby ropy. Zájemci z řad zahraničních i místních firem se mohou účastnit tendrů, které průběžně vypisuje Národní agentura pro přírodní zdroje . Podnikání v této oblasti není v místních přírodních podmínkách snadné, ale může se vyplatit. Svědčí o tom i nedávný objev nového naleziště nizozemskou ropnou společností, která vstoupila na trh v roce 2019 a brzy narazila na ropný pramen v oblasti Girokastra s možností těžby přes několik tisíc barelů ropy denně. Zájem o těžbu albánské ropy má dále italská firma, která podepsala počátkem roku 2020 kontrakt na prospekci a těžbu v oblasti Dumre o velikosti bloku 587 km ² .

Těžba ropy není výrazná a zdaleka neodpovídá ropnému potenciálu země. V letech 2004 až 2008 se vytěžilo pouze 2,5 % z tehdejších zásob. Největším producentem ropy je čínská firma, která v Albánii působí od roku 2004 a podílí se na celkové těžbě z 90 %. Druhým největším producentem je albánský státní podnik s podílem 6 %. Zbylý podíl připadá nově na nizozemskou firmu. Průměrná denní těžba ropy činí 14 tis. barelů ropy denně, což Albánii řadí na 71. místo na světě vedle zemí, jako je Srbsko či Maďarsko. Ropné rezervy Albánie jsou nicméně v porovnání s těmito producenty více než dvojnásobné. Albánie disponuje ložisky ropy o prokázané velikosti 220 mil. barelů a ložisky plynu o velikosti 5,7 mld. m ³ . Ložiska ropy jsou situována na pevnině, blízko pobřeží. Z tohoto pohledu patří Albánie k evropským zemím s největšími „onshorovými“ zásobami. Ropná oblast Patos-Marinëz-Kolonjë je uznávána jako největší ropné pole v kontinentální Evropě. Zemní plyn se netěží vůbec a ani do budoucna se s jeho těžbou zatím neuvažuje. Veškerá vytěžená ropa se vyváží, což z ní činí produkt s nízkou přidanou hodnotou. Jediná místní rafinérie je již několik let zavřená a potýká se s opakovanými změnami vlastníků.

V roce 2020 dokončený tranzitní plynovod TAP, vedoucí z Řecka přes Albánii do Itálie, otevřel Albánii možnost využití zemního plynu v průmyslu, energetice a domácnostech. Albánie, stejně jako Černá Hora a Kosovo, není zatím připojena na žádnou regionální síť zemního plynu a ani sama zemní plyn netěží. Funkční plynová distribuční síť neexistuje. Dohoda albánské vlády s vedením TAP o vytvoření terminálu Fier pro napojení budoucí albánské distribuční sítě byla podepsána v červenci 2021. Distribuční terminál umožní dodávky plynu v obou směrech, neboť se uvažuje o jeho propojení s projektem terminálu na dovoz kapalného zemního plynu (LNG) z USA v přístavu Vlora.

Strategii plynofikace byla pověřena státní společnost, která byla nově vytvořena za účelem provozování albánské části transitního plynovodu TAP. Tato společnost byla současně pověřena i provozem plánované budoucí distribuční soustavy. Ta má vzniknout v horizontu příštích deseti let. Součástí plynofikace Albánie má být řada projektů, z nichž možno jmenovat např. napojení tepelné elektrárny Vlora o výkonu 97 MW, vybudování velkokapacitního podzemního zásobníku plynu v oblasti Dumre, napojení průmyslových závodů na zpracování rud v oblasti Ebassan, vybudování distribučních sítí pro domácnosti ve městech Vlore, Durres a Tirana.

Plynofikaci oblastí severní Albánie, reexport plynu z budoucího přístavního LNG terminálu Vlora do zemí Jižní a Střední Evropy a propojení stávajícího plynovodu TAP s plynovou soustavou Chorvatska umožní Transitní plynovod IAP (Ionian Adriatic Pipeline), který je společným projektem Albánie, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory a Chorvatska. Plynovod o celkové délce 516 km (z toho 167 km na albánském území) povede z albánského Fieru do chorvatského Splitu a měl by přepravit ročně 5 mld. m3 plynu z Ázerbájdžánu do zemí Jižní a Střední Evropy. Práce na albánské části plynovodu měly započít v roce 2021, ale budou zpožděny. Předpokládaná doba výstavby albánského úseku je pět let. Plynovod otevře Albánii možnost využití zemního plynu v průmyslu, energetice a domácnostech v oblastech Severní Albánie, tedy oblastech vzdálené od trasy plynovodu TAP vedoucího z Jihovýchodní Albánie (město Korča) na jihozápadní pobřeží (město Fier).

Pandemie koronaviru přiměla vládu zvýšit finanční prostředky do veřejného zdravotnictví. Ve střednědobém plánu je výstavba 300 center primární péče, výstavba chirurgické kliniky se 120 lůžky a sedmi operačními sály, výstavba nemocnice se 345 lůžky a rozšíření porodnické a gynekologické kliniky. Připravuje se i výstavba nové kliniky specializované na infekční choroby. Příležitosti jsou v dodávkách zdravotnických lůžek, diagnostických přístrojů, porodnických inkubátorů, zařízení pro operační sály a systémů biologické ochrany.

Kromě zahájení výstavby nemocnice pro infekční choroby dojde v roce 2022 k výstavbě chirurgické nemocnice se 120 lůžky a sedmi operačními sály. Celková investice činí 350 mil. Kč. Koncem roku 2021 byla zahájena i výstavba nové interní nemocnice o kapacitě 345 lůžek s investicí 275 mil. Kč. Budou též pokračovat práce na modernizaci univerzitní nemocnice Matky Terezy v Tiraně, rekonstrukci a dostavbě dětské nemocnice v Tiraně, rekonstrukci porodnické a gynekologické nemocnice Královny Geraldiny, porodnické a gynekologické kliniky Koco Gliozheni a dojde k dokončení prací na rekonstrukci Národního terapeutického a rehabilitačního centra pro děti. Největšími projekty mimo hlavní město je rekonstrukce dětské regionální nemocnice ve městě Elbasan a dokončení druhé fáze rekonstrukce krajské nemocnice v Kukés.

V oblasti primární péče je ve výstavbě a rekonstrukci 80 poliklinik, dalších 220 má být postaveno do roku 2025.

V listopadu 2021 poskytla Světová banka Albánii půjčku ve výši 620 mil. Kč na rehabilitaci zdravotnického sektoru. Z půjčky má být financována modernizace tří nemocnic (regionální nemocnice Kruje a Lezhe a nemocnice Matky Terezy v Tiraně), zavedení nového regionálního zdravotnického informačního systému ve čtyřech nemocnicích a rekonstrukce nemocnice v Laci, která byla poničena zemětřesením. V univerzitní nemocnici Matky Terezy mají být prostředky použity na modernizaci oddělení pro srdeční chirurgii a angiologii, psychiatrické oddělení, oddělení popálenin a oddělení plastické chirurgie. Novou zdravotnickou techniku dostane i dětská nemocnice v Tiraně, včetně nového operačního sálu.

Albánské nemocnice disponují v současné době cca 10 000 lůžky, z čehož je 9023 lůžek ve veřejném sektoru (617 lůžek pre/neo/natální péče a 387 lůžek pro okamžitou pomoc). Soukromý sektor disponuje 845 lůžky.

Albánie má 42 veřejných a 13 soukromých nemocnic. Největší fakultní nemocnice v Albánii: 1. Mother Teresa Hospital Tirana (1612 lůžek), 2. Mbreteresha Geraldine Maternity Hospital Tirana (248 lůžek), 3. Trauma Military Hospital Tirana (250 lůžek), 4. Shefqet Ndroqi Hospital Tirana (193 lůžek), 5. Koco Gliozheni Maternity Hospital Tirana (120 lůžek).

Skupina American Hospital je v současné době monopolním vlastníkem soukromých nemocnic v Albánii s kapacitou cca 850 lůžek. American Hospital byla v roce 2006 první soukromou nemocnicí v Albánii, postupně vznikla skupina pěti nemocnic v Tiraně, Duresu a Fieru, poté co skupina odkoupila další soukromé nemocnice od řecké firmy Hygeia a italské Salus.

Zemědělství patří ke strategickým sektorům rozvoje země, neboť se podílí na tvorbě HDP ve výši 20 % a zaměstnává 48 % pracovní síly. Odvětví výrazně podporuje EU, program IPARD III počítá s dotacemi ve výši 140 mil. EUR do roku 2027. Příležitosti pro české firmy jsou zejména v dodávkách zemědělských strojů, traktorů a malotraktorů a technologií na zpracování místních zemědělských produktů. Možnosti se naskýtají i ve vývozu vybraných potravinářských výrobků.

Strategie albánské vlády pro rozvoj zemědělství je zaměřena do pěti oblastí: 1. zajištění konkurenceschopnosti v celém hodnotovém potravinovém řetězci, 2. zajištění rozvoje agroturistiky a krátkých potravinových řetězců jako mechanismu pro rozvoj venkova, 3. zajištění efektivní potravinové, veterinární a plodinové bezpečnosti, 4. zajištění udržitelného využívání přírodních zdrojů, ochrany přírody, ochrany ekosystémů, zmírnění dopadu klimatických změn a adaptace na ně, 5. zajištění efektivního krizového řízení.

Podíl potravin a nápojů na celkovém albánském dovozu činí 18 % (30 mld. Kč). Pro české firmy jsou perspektivními položkami vývozu mléčné výrobky (zejména sušené a kondenzované mléko), cukr a cukrovinky (čokoláda, čokoládové oplatky, trvanlivé dorty a perníky), pivo a lihoviny, nealkoholické slazené nápoje, uzeniny, konzervované potraviny (omáčky, kečupy, hořčice, ryby), pražené lupínky, těstoviny.

Další možnosti jsou ve vývozu technologických zařízení na zpracování zemědělských produktů (linky na zpracování masa, mléka, ovoce a zeleniny, balicí linky, nápojové plnicí linky a technologie pro pivovary a minipivovary) a solárních technologií pro vytápění skleníků.

Do budoucna je potenciál na dovoz 5 tis. traktorů (obměna za stávající staré a sporadicky fungující stroje) a 12 tis. zemědělských strojů různého druhu. České zemědělské stroje mají v Albánii dobré jméno, neboť až do začátku 90. let minulého století bylo bývalé Československo jedním z největších dodavatelů zemědělských strojů do Albánie. Vzhledem k roztříštěnosti zemědělské výroby (průměrná velikost jednoho hospodářství je 1,2 ha, celkem cca 350 tis. farem) je poptávka spíše po malé zemědělské technice (traktory menší výkonové řady, malé zemědělské stroje) než po klasické zemědělské mechanizaci.

Dohoda albánské vlády, EBRD a komerčních bank o Albánském garančním fondu pro podporu agrárního sektoru a rozvoje venkova zvýšila úvěrování investic do zemědělského podnikání. Úvěry jsou určeny nejen větším agropodnikům (skleníky, sběrná místa zemědělské produkce, vodní hospodářství, zpracovatelské linky), ale i drobným farmářům, kterým mají být bankami poskytovány zvýhodněné mikroúvěry.

Hojně využívány jsou i evropské dotace z nástroje IPARD, prostřednictvím kterého byly farmářům poskytnuty dotace ve výši 3 mld. Kč. Nově chystaný nástroj IPARD III (2022–2027) má poskytnout dotace v celkové výši 3,7 mld. Kč. Tyto dotace mají být alokovány do oblasti zemědělské produkce, vytváření sběrných míst produkce malých farmářů a zpracování zemědělské produkce. Dále bude dotační politikou podpořena živočišná výroba, agroturistika, nákupy zemědělské techniky a zalesňování.