„Nejlepším lékem na inflaci je inflace samotná“. Vysoká inflace u nás i v zahraničí ničí zájem o českou průmyslovou výrobu, dochází už i k propouštění

Nejlepším lékem na inflaci je inflace samotná. Tak by se dala vystihnout aktuální situace v českém průmyslu. Rapidní inflace uplynulých měsíců vede k takzvané destrukci poptávky, protože nahlodává kupní sílu odběratelů. Nižší zájem o průmyslové zboží ovšem nutí podniky už i propouštět. Inflační tlaky však zmírňují, právě kvůli klesající poptávce.

Výrobní podmínky v tuzemském zpracovatelském průmyslu se v červenci oproti červnu zhoršily. Index nálady nákupních manažerů ve zpracovatelském průmyslu ČR, který sestavuje společnost S &P Global, vykázal hodnotu 46,8 bodu. Přitom v červnu to bylo 49 bodů. Hodnota pod 50 bodů značí meziměsíční zhoršování podmínek. Červencový údaj značí, že podmínky se meziměsíčně zhoršily nejvýrazněji za poslední více než dva roky, za celé období od června 2020.

Letos v červenci došlo jak k poklesu samotné výroby, který byl nejvýraznější za více než dva roky, tak k poklesu objemu nových zakázek. Nově zakázky se propadaly nejvýrazněji od května 2020. Oboje klesá z důvodu inflace, která omezuje kupní sílu odběratelů. Slábne přitom poptávka odběratelů jak v Česku, tak v zahraničí.

Očekávání tuzemských průmyslových podniků stran vývoje produkce v příštích dvanácti měsících tudíž slábnou. Pokles těchto očekávání společně se snahou čelit inflačnímu růstu nákladů vedou k intenzivnějšímu propouštění. Přesto inflační tlaky na straně vstupů výrazně zmírňují, ač z dlouhodobého hlediska jsou stále značné.

Inflace na straně vstupů byla letos v červenci nejmírnější do ledna 2021. Slábnoucí růst cen na straně vstupů se společně s destrukcí poptávky na straně odběratelů promítl do nejnižšího nárůstu cen výstupu do května 2021. Ke zmírňování inflace na straně vstupů citelně přispívá zlepšení podmínek v mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězcích, které se závažně zadrhly zejména v důsledku pandemie.

Celkově nepříliš příznivý obrázek o stavu průmyslové výroby podtrhuje vysokou pravděpodobnost zabřednutí české ekonomiky do technické recese ve druhém letošním pololetí. Lze předpokládat, že ruku v ruce s ní budou zintenzivňovat propouštění. I tak však míra nezaměstnanosti v Česku zůstane na poměry v EU relativně velmi nízká. Příznivé je v rámci možností alespoň to, že slábnou inflační tlaky, což je za současných podmínek první předpoklad návratu výrobní a makroekonomické rovnováhy.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank