Americký HDP citelně zpomalí

Americká ekonomika bude dnes odpoledne reportovat výsledek za první kvartál, který nebude vypadat příliš lichotivě (náš nowcast Stopař dokonce naznačuje propad HDP). Ve stejný okamžik dolar válcuje většinu měn vyspělých zemí v čele s eurem a japonským yenem. Jak to jde spolu dohromady?

Předně je třeba říct, že slabý americký růst v prvním čtvrtletí do značné míry reflektuje post-covidovou rozkolísanost ekonomiky, kdy vynikající výsledek z jednoho čtvrtletí střídá relativně slabší v tom následujícím. Dále je třeba dodat, že i na americkém zahraničním obchodě se musela podepsat válka na Ukrajině a tak jeho příspěvek bude opět velmi negativní. Nicméně pokud dnes odpoledne americký růst vykáže hodnotu blízkou nule (nedej bože červenou nulu), tak se debata o stagflaci americké ekonomiky opět rozjede naplno.

Pikantní na tom je, že opravdová měnová restrikce Fedu je teprve na svém startu, čímž se dostáváme k sílícímu dolaru. Ten je odrazem toho, že se Fed na rozdíl třeba od ECB či Bank of Japan snaží zpřísnit to, čemu říkáme finanční podmínky v ekonomice, a tím docílit zpomalení poptávky. Jednou z důležitých součástí finančních měnových podmínek je pak měnový kurz, který pokud posiluje, tak jednak přímo působí na pokles inflace a jednak tlumí ekonomiku a tedy trh práce skrze zhoršující se výkon zahraničního obchodu.

Široce vážený dolar od počátku roku posílil zhruba o pět procent, což není až takové drama, jako např. rychlý útlum ekonomiky v prvním čtvrtletí. Apreciace dolaru však během následujících čtyř kvartálů může přinést negativní příspěvek k růstu v řádu okolo 0,5procentního bodu. Co se pak týká dopadu silného dolaru na inflaci, tak ta by díky silnější měně mohla být nižší na konci roku o 0,1-0,2procentního bodu. Jinak to je směšně málo, pokud si uvědomíme, že jádrová inflace se dnes v USA pohybuje na úrovni 6 %.

Z výše uvedeného odstavce je jasné, že pětiprocentní zpevnění dolaru nebude tím faktorem, který zabije americký růst a vysokou inflaci. Apreciace USD by musela být daleko výraznější, aby sama o sobě něco takového přivodila. Útlum americké ekonomiky, resp. poptávky a s ní i inflace však daleko efektivněji zařídí jiné komponenty finančních podmínek a těmi jsou reálné úrokové sazby a kreditní úvěrové marže pro domácnosti a podniky. Obě položky se teprve nyní vydávají na cestu vzhůru, přičemž dopad této účinnější restrikce očekávejme v druhé půlce roku či možná v první polovině roku 2023.