Co říkají ceny výrobců o spotřebitelské inflaci?

Inflační náraz, jehož jsme v posledních měsících svědky, nemá v případě řady zemí v posledních několika desetiletích obdoby. Německá inflace se například v březnu dostala na úrovně, které bylo možné pozorovat naposledy na začátku 80. let minulého století. Že nás asi ani v příštích měsících na cenové frontě nečeká zrovna nic pěkného, bohužel věští mimo jiné i vývoj cen průmyslových výrobců.

Soustřeďme se nejprve opět na Německo (data jdou dále do minulosti než u nás). V jeho případě rostou ceny v průmyslu (i bez energií) dokonce násobně rychleji než ve zmíněných 80. letech. Prozatím navíc růst nenašel vrchol. Dodejme, že ceny spotřebitelské mají typicky za cenami v průmyslu pár měsíců zpoždění, takže k optimismu v tomto směru opravdu zatím moc důvodů není.

Pro lepší interpretaci toho, co se děje, je však vhodné soustředit se nejen na vývoj cen, ale na jeho důvody. Ani ceny producentů totiž nepadají jen tak z nebe a různé příčiny mají zpravidla odlišné následky. A to i pro ostatní makroekonomické ukazatele, jako je například inflace spotřebitelská. Z tohoto pohledu je zajímavý nedávno publikovaný výzkum MMF, který se snaží rozlišit nabídkové a poptávkové faktory, které stojí za vývojem cen v průmyslu v různých zemích včetně Česka.

MMF naznačuje, že v období po COVIDu je český průmysl v historickém i mezinárodním srovnání poměrně výrazně ovlivněn negativními nabídkovými šoky (vedou zároveň k nižší produkci a vyšším cenám). Analýza bohužel také ukazuje, že nabídkové šoky se v Česku ve srovnání například s Německem do jádrové spotřebitelské inflace propisují o poznání významněji.

To ale není celý příběh, neboť asi polovina z růstu cen výrobců jde na vrub šokům poptávkovým (vedou zároveň k vyšší produkci a vyšším cenám). A jejich dopad do jádrové spotřebitelské inflace je ještě silnější, trvanlivější a s rychlejším náběhem než v případě nabídky.

I výsledky MMF tak ukazují, že nejhorší máme pravděpodobně ještě před sebou.