Rusko krvácí a zoufá, ani bitcoin jej nespasí. Pokud mu pomůže Čína, tak jen trochu
Na námořní lince mezi Čínou a Sibiří
mají v těchto dnech déja vu. Jako roku 2018, když sankce zavedla Trumpova
administrativa, se tam pokoušejí navýšit vývoz aluminy čili oxidu hlinitého. Tu
potřebuje ruský gigant Rusal k výrobě hliníkového kovu. Čínští obchodníci
nakládají na lodě mířící do Ruska menší náklad aluminy a zkoušejí, co jim ještě
projde. Pokud to „projde“, náklad navýší. A pak dále. Dokud se „ucho neutrhne“.
Pokud se tedy někdy vůbec utrhne.
Rusal, který je největším ruským výrobcem hliníku, ovládá jeden
z nejbohatších Rusů, Oleg Děripaska. Děripaska, jehož jmění 2,5 miliardy
dolarů jej řadí mezi bohaté oligarchy, ale nikoli ty nejbohatší (na první dvacítku
jeho jmění nestačí), Rusal většinově ovládá skrze skupinu En+. Je jejím největším akcionářem. Nedávno
na sebe upozornil nápadem, že Rusko by svoji metropoli mělo přesunout do Asie.
Západ prý o partnerství s Ruskem evidentně nestojí, a to by tak mělo
soustředit na Asii. To, že Děripaska navrhuje přesunout hlavní město blíže
k Číně, jistě vnímají v Pekingu jako gesto náklonnosti. Ocení jej.
Čína se tak možná i proto bude snažit vycházet Rusku vstříc nejen dodávkami
aluminy.
U příležitosti bruselského summitu EU a NATO varovali koncem minulého týdne
představitelé EU, že Čína může být připravena Rusku dodávat třeba i čipy nebo
jiný hardware. Tedy nikoli jen aluminu, ale technologicky vysoce pokročilé
zboží a komponenty.
Čína také nabádá své podnikatele
a menší firmy, působící třeba v Moskvě, aby nemeškali a hned rozjeli další
byznys s ruskými firmami, které v důsledku západních sankcí tak krvácejí.
Sup se slétá na kořist. Peking to ale hodlá „hrát“ následovně: velké čínské
firmy nepůjdou proti sankcím Západu, rizikovou hru rozjedou ty malé, jež lze
potenciálně obětovat.
Některé čínské firmy také kradmo
skupují levnou ruskou ropu už nyní. Ruská ropa je kvůli sankcím ve slevě, čehož
využívají nejen čínští, ale též indičtí nákupčí. Oběma velkým asijským
ekonomikám zatím dvojí hra vychází. Sankce Západu na ně nedopadají, přitom se
jim daří prohlubovat obchodní vztah s Ruskem, nakupovat ve slevě, jež je
výsledkem sankcí, a na sankcích tedy dokonce ještě vydělávat.
Ani Čína, ani Indie se
ale Rusku úplně do náruče nevrhnou, jen tak „napůl“. Západ je pro ně ekonomicky
také podstatný, často výrazně podstatnější než Rusko. Třeba z hlediska
Číny je Západ, tedy EU a USA, desetkrát větším obchodním partnerem než Rusko.
Nelze tedy čekat, že by
Rusko Evropu coby stěžejní odbytiště svých surovin nahradilo kýmkoli jiným –
ani Čínou nebo Indií ne. Letos se tak i proto ruská ekonomika v důsledku
války a sankcí propadne minimálně o patnáct procent a do konce příštího roku
ztratí výsledek ekonomického růstu uplynulých patnácti let.
Na druhou stranu, závislost Evropy na
Rusku půjde odbourat jen těžko. Spojené státy letos představují největšího
světového vývozce zkapalněného zemního plynu. Proto hrají zásadní roli při
odklonu Evropy od dodávek ruského plynu. Ať už tento případný odklon bude
dobrovolný, nebo daný jednáním Ruska. Například požadavek Ruska ze středy
minulého týdne, ať mu evropští odběratelé platí za plyn v rublech, je pro
většinu Evropy nepřijatelný a může vést k vypovězení smluv o dodávkách
plynu.
Koncem minulého týdne se
rovněž na summitu v Bruselu USA
s EU dohodly na navýšení dodávek zkapalněného plynu o minimálně patnáct
miliard metrů krychlových. To je solidní navýšení. Vždyť v dosud rekordním
roce, loňském, činily americké dodávky zkapalněného plynu do EU celkem 22
miliard metrů krychlových. Nicméně ani patnáctimiliardové navýšení zdaleka
nemůže stačit na odstřižení EU od ruského plynu. Dohoda tak vlastně podtrhuje
právě to, jak moc bude pro Evropu obtížné výrazněji se od ruských energií
odstřihnout.
Plynovody totiž Rusko ročně dodává
Evropě 150 miliard metrů krychlových. Tedy desetinásobek objemu, jenž odpovídá
navýšení, na němž se minulý týden Washington s Bruselem dohodly. Dalších
až 18 miliard metrů krychlových plynu pak navíc Rusko Evropě zajišťuje ve
zkapalněné podobě.
Sama EU loni dovezla z Ruska
celkem 155 miliard metrů krychlových plynu. Po ruské invazi na Ukrajinu by ale
ráda dvě třetiny, lehce přes 100 miliard metrů krychlových, tohoto dovozu
„zrušila“. K tomu ovšem potřebuje záložní zdroj. I pokud by nakonec dovoz
z USA odpovídal 50 miliardám metrů krychlových ročně, stále to znamená jen
poloviční pokrytí tímto záložním zdrojem. Navíc USA zjevně zatím nemají jasno
ani v tom, jak zajistí minulý týden dojednaných dodatečných patnáct miliard
metrů krychlových plynu.
Břidliční těžaři ropy a plynu
v USA už od loňska jen vlažně reagují na apely Bílého domu, ať svoji těžbu
navýší. Bidenova administrativa je o to žádá, neboť by ráda docílila snížení
cen pohonných hmot. Příliš drahé pohonné hmoty totiž mohou v blížících se
volbách do Kongresu nahrát republikánům. Navíc výhledově mohou ohrozit Bidenovo
znovuzvolení.
Přesto se Bílému domu zatím těžaře
v USA přesvědčit nedaří. Těžaři chtějí svoji produkci navyšovat jen
postupně, neboť se obávají cenové války v kartelem OPEC a jeho spojenci
v čele s Ruskem. Břidličným těžařům v USA se totiž těžba vyplácí
až od vyšší úrovně ceny ropy nebo plynu na světových trzích. Pokud by cena
daných surovin klesla, třeba v důsledku navýšení těžby ropy ze strany
Saúdské Arábie, hrozí, že jejich navýšené investice nepadnou na úrodnou půdu a
oni místo toho padnou do ztráty. Jako se to stalo už vícekrát v nedávné
minulosti.
Výrazné snížení energetické závislosti
EU na Rusku je tak i po bruselské dohodě EU a USA z minulého týdne stále
jen „hudbou budoucnosti“.
Evropa tedy potřebuje Rusko. A Rusko
potřebuje Evropu. Čína ani Indie mu ji nenahradí. Zvláště když teď jsou pod
drobnohledem Západu. Občas jistě něco „propašují“ nebo něco zobchodují, nejen
aluminu nebo ropu, ale nebudou ochotny riskovat, že by na ně Západ uvalil
sankce jako na Rusko.
Tím pádem se Rusko ocitá zjevně ve
stále zoufalejší pozici. Svědčí o tom i dění na trhu
s kryptoměnami. Bitcoin koncem minulého týdne výrazněji nereagoval na
zprávu světových médií v čele s BBC, že by Rusko mohlo při
obchodování s ropou a plynem využít právě nejstarší a nejrozšířenější
světovou kryptoměnu. Cena bitcoinu se sice vyhoupla nad úroveň 44 tisíc dolarů,
poprvé od začátku března, avšak stále zůstala citelně níže v porovnání
s loňskou maximální cenovou úrovní. Loni v listopadu se bitcoin
prodával takřka za 69 tisíc dolarů.
Pokud by trh ze své jakkoli
podstatnější části věřil, že Rusko bude moci systematicky a plošně využívat
kryptoměnu k obchodování s jeho klíčovými surovinami, bictoin by
dramaticky zpevnil. Byl by to do značné míry zlom v jeho celé dosavadní
historii, jež se píše od přelomu let 2008 a 2009.
To, že by Rusko mohlo bitcoin využívat,
pronesl šéf výboru pro energetiku Státní dumy Pavel Zavalnyj. Vedle toho ale
jmenoval další, již konvenční, národní měny typu té čínské nebo turecké.
Zavalnyj zřejmě bitcoin do svého výčtu
zahrnul z politických důvodů, ve snaze navodit Západu, ale i domácímu
publiku dojem, že Rusko má k dispozici širší paletu možností, jak západní
sankce obcházet. Ve skutečnosti ovšem zjevně paleta tak široká není.
Navíc pro Rusko by přijímání bitcoinu
za klíčové suroviny typu plynu a ropy mohlo být extrémně prodělečným podnikem.
Vždyť od první poloviny listopadu 2021 bitcoin vůči dolaru ztratil zhruba 35
procent své hodnoty. Což je srovnatelné s tím, kolik od té doby ztratil
vůči americké měně rubl. Ten přišel o 40 procent své hodnoty. A to na Rusko
byly mezitím uvaleny historicky bezpříkladně tíživé sankce, zatímco na bitcoin
nikoli.
Propad rublu navíc může tlumit ruská
centrální banka, například prodejem části svých „nezmrazených“ devizových
rezerv. Pokud začne padat bitcoin, nezmůže ruská centrální banka nic.
Aby toho nebylo málo, co hraje
v neprospěch ruského využívání bitcoinu, klíčový obchodní partner nadcházející
doby, Čína, se bitcoin snaží vypudit. Peking zakazuje bitcoin těžit a používat.
Kvůli zákazu těžby kryptoměny v Číně se její tamní těžaři museli
v nedávné době přesouvat do jiných zemí, zhusta právě do Ruska.
Myšlenka, že Rusko může přijímat bitcoin
za své suroviny, ale nemusí být jen blufováním, nýbrž aktem zoufalství.
Vrcholní politici typu Zavalného si musí uvědomovat fatální důsledky rostoucí
ruské izolace od světových trhů, což je skličující dokonce z hlediska
jejich vlastní další politické kariéry.
Pádivá inflace a nedostatek základních
surovin nebo léků, které v důsledku sankcí řadové Rusy začínají „drtit“
už nyní, se budou jen dále stupňovat. A s tím i frustrace ruské
veřejnosti a její touha zbavit se současného politického establishmentu. To
může politiky typu poslance Zavalného uvádět do zoufalství. A zoufalí lidí
pronášejí zoufalá slova. Včetně těch o využívání bitcoinu.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády
(NERV)
TRINITY BANK
Trinity Bank působí na finančním trhu již 25 let a vznikla transformací Moravského Peněžního Ústavu – spořitelního družstva. Má téměř 25 000 klientů a její bilanční suma přesahuje 18 miliard Kč.
Trinity Bank se specializuje na privátní a korporátní bankovnictví, u fyzických osob se zaměřuje především na vkladové a spořicí produkty, které nabízejí nadstandardní zhodnocení úspor.
Více informaci na: www.trinitybank.cz
Poslední zprávy z rubriky Makroekonomika:
Přečtěte si také:
Prezentace
26.04.2024 Historie a vývoj vodovodních baterií: Od...
25.04.2024 Pobřeží Egejského moře - ideální tip na všechny...
24.04.2024 Výsledková sezóna: Jak se daří výrobcům čipů a...
Okénko investora
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Dlouho očekávaná událost ze světa kryptoměn. Přinese další halving bitcoinu nová maxima?
Štěpán Křeček, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz