Jsou vyšší sazby inflační, nebo deflační? A záleží u monetární politiky na názoru veřejnosti?

Ekonomové jsou ohledně působení sazeb na ekonomii rozděleni na dva tábory. Střední proud tvrdí, že vyšší sazby představují dezinflační faktor, ale takzvaní neofisheriánci míní, že vyšší sazby jsou naopak inflačním faktorem. Na stránkách The Money Illusion to píše ekonom Scott Sumner v reakci na výsledky průzkumu, podle kterých je americká veřejnost ohledně působení sazeb také rozdělena. A jak to souvisí se současnou monetární politikou americké centrální banky?

Sumner ukazuje následující tabulku z YouGov, která ukazuje, že 45 % tázaných věří v inflační efekt vyšších sazeb, ale více než pětina zastává opačný názor:


Kam patří Sumner, který je považován za významného experta na monetární politiku? Podle svých slov by se nezařadil ani do jedné z prvních dvou skupin, ale do třetí, která „si není jistá“. Přesněji řečeno, zařadil by se do skupiny „to záleží“. Ekonom k tomu dodává, že pokud jsou totiž vyšší sazby způsobeny monetární politikou, která zároveň vede k posílení měnového kurzu, pak se vyšší sazby pojí s deflačními tlaky. Jestliže ovšem monetární politika vyvolá růst sazeb a zároveň oslabení kurzu, jde o inflační prostředí.

V USA se přitom podle ekonoma většina ekonomů domnívá, že vyšší sazby jsou deflačním faktorem. Proč by tedy tak velká část veřejnosti s tímto pohledem neměla souhlasit? Sumner vidí několik možných vysvětlení:

Za prvé, veřejnost může tíhnout k neofisheriánství, a to v důsledku svých historických zkušeností. Vnímala totiž, že v období vyšší inflace se sazby držely výš, jako tomu bylo v šedesátých a sedmdesátých letech. V období nižší inflace se sazby zase nacházely níž jako ve třicátých letech nebo po roce 2010.

Za druhé, veřejnost může podle ekonoma také jinak uvažovat o tom, co vlastně představuje inflaci. Může ji totiž zaměňovat s celkovým nákladem koupě něčeho, co zahrnuje i náklad financování. V prostředí vyšších sazeb tak veřejnost vnímá, že jsou dražší hypotéky či úvěry na koupi automobilů a dalšího zboží. A jelikož inflaci definují jako zmíněný celkový náklad, spojují si vyšší sazby s vyšší inflací, a naopak.

Podobných teorií může být více, ale Sumner se na závěr ptá, zda je vůbec nutné brát názor veřejnosti na nastavení monetární politiky v úvahu, nebo zde jej lze ignorovat. On sám odpovídá, že na rozdíl od inflačního či deflačního působení sazeb má v tomto případě jasno. S tím, že názor veřejnosti lze ignorovat, protože „většina veřejnosti (ne vy, co čtete tyto řádky) nemá ani ponětí, co to monetární politika vlastně je.

Zdroj: The Money Illusion