Německá míra nezaměstnanosti v souladu s očekáváními
zůstala na úrovni 5 %, tedy poblíž svého historického
minima. Překvapivou statistikou ovšem bylo, že
absolutní počet nezaměstnaných se dále snížil o zhruba 10 tisíc, namísto předpokládaného nárůstu o 4 500 lidí. Stalo se tak navzdory pokračující slabosti
německého průmyslu, který se ještě ani neoklepal z dramatického obchodně-válečného
roku 2019 a již si musí dělat starosti s dodávkami z/do
Číny kvůli virové epidemii, potažmo s jejím možným rozšířením do
Evropy. Neslavné vyhlídky
německých průmyslníků se již odrazily i v nejvyšších patrech tamní
politiky, když prozatím nepotvrzené zprávy z jejího zákulisí naznačují, že si ministr financí a vicepremiér Olaf Scholz pohrává s myšlenkou, že by centrální
vláda na sebe mohla převzít závazky některých zadlužených municipalit. Tím by jim rozvázala ruce k investicím do lokální infrastruktury či občanské vybavenosti a
dodala tak německé ekonomice fiskální vzpruhu. Jednalo by se ovšem o značně kontroverzní krok, jelikož by vyžadoval přepsání
německé ústavy, která
vládě zapovídá
deficitní rozpočty mimo krizová období. Zda Scholz se svým nápadem uspěje, se teprve ukáže, nicméně jeho konzervativní spolustraníci mu podle všeho nejsou dvakrát nakloněni.
Zvěsti o možném uvolnění fiskální politiky v Německu budou jistě přijaty s povděkem v Evropské centrální bance, která po něm vytrvale volá již delší dobu. Stejně pozitivně bankéři ve Frankfurtu zřejmě zhodnotí i dnešní údaj o únorové německé inflaci, která v evropském harmonizovaném vyjádření dosáhla tempa 1,7 % meziročně a 0,6 % meziměsíčně. V obou případech tak překonala odhady a o kousek se přiblížila dvouprocentnímu cíli ECB. Za předpoklady naopak mírně zaostala americký PCE deflátor, když v lednu dosáhl 1,7 %
Trhy napříč světem dnes pokračovaly v panice a tak zatímco v Česku z regálů mizely tuňákové konzervy, mezi finančníky šla na dračku bezpečná aktiva. Americké desetileté dluhopisy pokořily další historický rekord, když se obchodovaly i s výnosem pouhých 1,15 % a strmě dolů zamířily i výnosy na těch německých. Na atraktivitě naopak dnes ztrácela ropa Brent, která se otřela dokonce o hladinu 50 dolarů/barel, kterou nepokořila od léta roku 2017. Nedařilo se ani akciím, když například ty evropské dále prohloubily ztráty, jež tak za uplynulý týden činí již zhruba 12 %. Podobný pohled ovšem nabízejí i trhy asijské či americké. Pro vysvětlení není nutné chodit daleko – indikátor VIX, přezdívaný také „index strachu“, který pomocí volatility měří míru tržní nejistoty, vyletěl v reakci na postupující epidemii koronaviru Covid-19 do léta nepoznaných výšin. Jeho pohyb potom prakticky dokonale stínovaly i měny našeho regionu, čímž dostály své pověsti „rizikových aktiv“, tedy jakýchsi „černých Petrů“, které nikdo nechce držet v ruce jako poslední, když párty skončí. Česká koruna tak během dne krátce překonala i úroveň EUR/CZK 25,47 a byla nejslabší od začátku tohoto roku. Část ztrát ovšem ještě v průběhu dne dokázala zkorigovat.
Autor: Vít Hradil, analytik
Editor: Helena Horská, hlavní ekonomka
Tým ekonomického výzkumu Raiffeisenbank a.s.
RSS
Přebírání zpráv
