Makroekonomický výhled: Evropa se připravuje na zelené kvantitativní uvolňování

Jsou australské požáry budíčkem pro celý svět? To je vzhledem k ničivým dopadům přírodní katastrofy, která v Austrálii dosud zuří, zcela legitimní otázka. Na prahu nové dekády není pochyb, že svět zažívá stále víc přírodních katastrof. Podle statistických údajů zveřejněných webem „Our World in Data“ (Náš svět v datech) dochází v posledních 20 letech v průměru k 335 přírodním katastrofám ročně, zatímco v letech 1985 až 1995 byla jejich frekvence poloviční. Zároveň rychle rostou ekonomické náklady s nimi spojené. V posledních 10 letech dosáhly v průměru 200 miliard dolarů ročně, což je oproti 80. letům čtyřnásobek.

Společnost prochází změnou a tato změna má samozřejmě vliv i na rozhodování politiků. Potřeba klimatických adaptací mění politické prostředí v celé Evropě. Nová rakouská vláda — koalice konzervativců a Zelených — je jen první z mnoha, které nás ještě čekají. A vůbec by nás nepřekvapilo, kdyby v Německu po volbách v roce 2021 převzala moc koalice Zelených a CDU/CSU. V nadcházejících letech podle nás pořádně zamíchá kartami právě příklon Německa k zelené politice.

Klimatická uvědomělost přispívá k tomu, že je dnes veřejnost ochotná akceptovat aktivnější fiskální a monetární politiku. Ačkoli rychlost přizpůsobování zůstává nejistá, už teď ovlivňuje chování investorů. V průběhu tohoto ekonomického cyklu výrazně utrpěly sektory fosilních paliv. Jen v Evropě poklesl od roku 2008 index Europe STOXX 600 Oil & Gas o 25 %, zatímco STOXX 600 stoupl o 14 %.

Ve Spojených státech je tento propad ještě markantnější. Ve stejném období oslabil Dow Jones Coal Index o 95 %, zatímco referenční index prudce stoupl o 120 %. Ne všechen tento vývoj lze samozřejmě připisovat nástupu zeleného kapitalismu — ale rozhodně hrál jednu z klíčových rolí.

Podle nás bude dalším krokem zavedení rozsáhlého monetárního a fiskálního klimatického balíčku, i když k tomu dojde pravděpodobně až v roce 2021. V uplynulých měsících většina centrálních bank zdůrazňovala závažnost klimatické krize, jako když Bank of England varovala před Minského momentem v oblasti klimatu.

Důležitost role ECB
Také ECB přijala tuto problematiku za svou. Máme za to, že očekávaná revize je tou nejlepší příležitostí pro zohlednění klimatické změny. Christine Lagardeová z ECB ve svém posledním dopise Evropskému parlamentu jasně formuluje své záměry: zamýšlená revize strategie monetární politiky ECB … nám dává příležitost zamyslet se nad tím, jak v rámci naší monetární politiky zohlednit problematiku trvalé udržitelnosti.

Již dnes se začíná debatovat o tom, zda má být klimatická změna součástí mandátu ECB. Když nahlédneme do Amsterodamské smlouvy, zjistíme, že jako primární cíl definuje cenovou stabilitu. Zároveň ale uvádí, že „aniž by tím byl dotčen cíl cenové stability, bude Evropský systém centrálních bank podporovat také obecnou ekonomickou politiku v rámci Unie za účelem přispívat k naplňování cílů Unie.“ Tyto cíle specificky zmiňují, že jednou z priorit politiky EU je i kvalitní životní prostředí (Článek 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii).

Na základě striktní interpretace Smlouvy tak může ECB sehrát roli i při ochraně životního prostředí — například zahájením zeleného kvantitativního uvolňování — pokud se při tom nedostane do konfliktu se svým primárním cílem, jímž je zajištění cenové stability. Vzhledem k úrovni skutečné a očekávané inflace v eurozóně je značně nepravděpodobné, že by se riziko potenciálního konfliktu mezi jednotlivými cíli v dohledné budoucnosti zvýšilo.

Zelené uvolňování ze strany ECB ovšem samo zachránit planetu a dekarbonizovat ekonomiku nedokáže. ECB má tři hlavní možnosti, jak k zelenému kvantitativnímu uvolňování přistupovat:
(1) Upřednostňovat v rámci obnoveného programu kvantitativního uvolňování zelené obligace. Ale těch se zatím nevydává dostatek.
(2) Vyžadovat různě vysokou úroveň bankovního zajištění (haircut) v závislosti na velikosti uhlíkové stopy souvisejících aktivit. Ale tím jen dál oslabí evropský bankovní sektor.
(3) Zaměřit se na „transformační“ obligace firem, které sice znečišťují, ale snaží se s tím něco udělat. To ovšem vyvolává obavy mezi klimatickými aktivisty.

Navzdory dění v posledních 10 letech nemohou být centrální banky jedinými bojovníky proti klimatické změně. Budou muset zakročit také vlády – a současný vývoj výnosové křivky vytváří velmi atraktivní prostředí pro fiskální stimuly zaměřené na financování ekologických projektů.

O autorovi:
Christopher Dembik je vedoucím oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank v Paříži. Členem týmu Saxo Bank se stal v roce 2014 a vedoucím makroekonomické strategie je od roku 2016. Zaměřuje se na analýzu monetární politiky a globální makroekonomický vývoj ovlivněný fundamentálními ukazateli, náladou trhu a technickou analýzou.
V roce 2015 získal cenu Thomson Reuters StarMine pro nejlepší makroekonomické předpovědi ve Francii. Pro Saxo Bank tvoří Dembik měsíční Makroekonomické vyhlídky, které se zaměřují na monetární politiku, a pravidelně vydává své analýzy francouzské a polské ekonomiky. Často je citován v mezinárodních zpravodajských médiích, jako jsou např. Bloomberg, TF1 a Newsweek.
Dembik dříve pracoval jako analytik francouzského velvyslanectví v Tel Avivu a během studií na Ekonomickém ústavu Polské akademie věd napsal práci na téma budoucnosti eurozóny.
Christopher Dembik vystudoval fakultu mezinárodních studií na Sciences Po Paris. Jeho rodným jazykem je francouzština, ale mluví také dobře anglicky a španělsky a domluví se trochu hebrejsky.