Inflace v eurozóně nečekaně zpomalila. Rozčarování z Trumpa nekončí

Obecná inflace se sice udržela mírně nad cílem ECB ve výši necelých dvou procenta, avšak to hlavně jen z důvodu růstu kolísavých cen energií. Ty v srpnu zdražovaly meziročně o více než devět procent. Efekt zdražení energií v první polovině letošního roku však bude v meziročním vyjádření postupně odeznívat, takže obecná inflace se v nadcházejících měsících nakonec vrátí pod úroveň cíle ECB.

Právě proto je závažnější hodnota jádrové inflace, která je o kolísavé položky očištěna. ECB si přála, aby zrychlovala, jenže ona si „dává na čas“. Mzdy sice v eurozóně vykazují aktuálně nejrychlejší růstovou dynamiku od roku 2012, avšak zůstává otázkou, zda se firmy v nejbližších měsících odváží promítnout růst mzdových nákladů do konečné ceny svých produktů. Odvahu jim bere napjatá atmosféra v oblasti mezinárodního obchodu, zejména nevyzpytatelnost dalších kroků administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Jeden příklad za všechny. Trumpova administrativa ještě začátkem léta sama navrhovala ve vztahu k Evropské unii vynulování cel ve vzájemném obchodě s automobily. Nyní, když na to EU přistupuje, se Trump „staví na zadní“. Buď tedy tehdy on i jeho administrativa blufovaly a nulová cla ve skutečnosti nechtějí, nebo se americký prezident domnívá, že si zatím se svoji hrozbou cly i jejich faktickým zaváděním počíná nadmíru úspěšně a může dalším nátlakem na EU vyhandlovat ještě lepší „deal“.

Ať už to je jakkoli, nejistota ohledně jeho dalších kroků a přetrvávající hrozba obchodní války mezi USA a EU zneklidňují evropskou firemní a podnikovou sféru. To má protiinflační účinek. Trhy zatím počítají s ukončením kvantitativního uvolňování s koncem letošního roku a se zahájením zvyšování sazeb v třetím čtvrtletí 2019. Pokračující nedostatečná jádrová inflace ale tento výhled může ohrozit.

Lukáš Kovanda, Ph.D.,
hlavní ekonom společnosti Cyrrus