3 scénáře čtvrtečního zasedání ECB

ECB ve čtvrtek rozhodne o měnové politice. Otázka nestojí tak, zda se banka přikloní k novému uvolňování politiky, ale spíše v jaké míře politiku uvolní. V posledních týdnech pro to připravovalo půdu hned několik členů ECB. Guvernér rakouské centrální banky Ewald Nowotny opětovně zdůraznil riziko, že se Evropa dostane do situace, jakou známe z Japonska. A pokud jde o hlavního ekonoma ECB Petera Praeta, ten zopakoval své výroky o užitečnosti negativních sazeb, které mají mít pozitivní dopad také na ziskovost banky (na což stále čekáme).

ECB má v zásadě tři základní možnosti:

1. Pouhé snížení depozitní sazby s možností dalšího uvolňování

Dosud se zdá, že je právě depozitní sazba protežovaným nástrojem ECB. Náš základní scénář vychází z toho, že dojde ke snížení o 10 až 20 bazických bodů, tedy na -0,30 % až -0,40 %. Takové rozhodnutí by bylo v souladu s očekáváním trhu. Pro minimální aktivitu banky v prosinci přitom hovoří minimálně tři faktory:

• Euro je na jednoznačně příznivé úrovni pro evropskou ekonomiku i pro ECB.
• Poslední ukazatele PMI ukazují spíše na vhodnost zpřísnění měnových podmínek.
• ECB si určitě nechá v záloze opatření pro případ problematické inflace v eurozóně nebo pro případ paniky na trhu v důsledku pravděpodobného zvýšení sazeb ze strany Fedu.

2. Zavedení dvou depozitních sazeb s cílem vyvinout větší tlak na banky

ECB logicky využívá širokou řadu nástrojů, které mohou zahrnovat například dvě depozitní sazby. Znamenalo by to zavedení rozdílných úrokových sazeb na vklady podle toho, jak velké nadbytečné rezervy banky u centrální banky mají. Banky s vysokými nadbytečnými rezervami, tedy zejména velké evropské banky, které přespříliš využívají vkladové možnosti, by měly nižší, tedy ještě negativnější sazbu než banky s méně výraznými nadbytečnými rezervami. Na pozadí je opět snaha donutit banky půjčovat. Ať by byl rozdíl v úrocích jakýkoli, v každém případě by to znamenalo zkomplikování monetární politiky odrážející zmatek mezi centrálními bankéři, kteří nejsou schopni výrazně zvýšit inflaci a růst.

3. Vypálení z nové monetární bazuky a překvapení trhů

Vzhledem k tomu, že pro příští rok je stagnace inflace nevyhnutelná a že probíhá kvantitativní uvolňování, mohla by se ECB rozhodnout pro léčbu šokem pomocí monetární bazuky. K dispozici má řadu úprav programu odkupu aktiv – prodloužení programu, zvýšení objemu měsíčních nákupů, zavedení nových nástrojů (například dluhopisů vydávaných místními autoritami), případně snížení 25% limitu na nákup vládních dluhopisů s ratingem AAA.

ECB by se mohla pokusit využít prvku překvapení. Modifikace kvantitativního uvolňování může fungovat společně se snížením úrokových sazeb s cílem maximalizovat psychologický dopad nových opatření centrální banky na ekonomické subjekty. V krátkém období je tento scénář poměrně nepravděpodobný, protože vyžaduje poměrně vysokou shodu mezi centrálními bankami zemí eurozóny. Proti jsou ale oba zástupci Německa v ECB. Vedle toho s sebou tento scénář nese další riziko – pokud bude chtít ECB trhy pokaždé zaskočit, brzy nebude mít žádné nové nástroje, takže nutně zklame.

Pokračování článku najdete na Investičním webu.

S velkou pravděpodobností se schyluje k měnově-politickému odtržení USA a eurozóny. A ačkoli jsou ekonomické podmínky na obou stranách Atlantiku rozdílné, v nemalé míře k tomu přispívá špatně zvládnutá komunikace.