Jak dlouho se bude uzdravovat ekonomika?
Poměrně nenápadně, ale statisticky docela přesvědčivě prochází česká ekonomika mírným oživením už po tři čtvrtletí a dává se po hubených letech do pohybu, který odpovídá jejímu skutečnému fyzickému zdraví o něco lépe, než ony 4 roky upoutání na lůžku.
Připomeňme si, že protrpěná léta stagnace a poklesu neměla nic společného s poměrně slušnou finanční kondicí firem, domácností i veřejného sektoru, s uspokojivě zaplněnými zakázkovými knihami firem (s výjimkou stavebnictví), s nerostoucí nezaměstnaností, a se silnou likvidní a kapitálovou – a tedy úvěrovací – schopností bank.
Jediným, zato klíčovým handicapem hospodářství byl mentální blok na straně domácností a firem, chceme-li blbá nálada, tedy něco podobné situaci, kdy je v zdravém těle nemocný duch.
To už naštěstí neplatí, důvěra domácností v budoucnost se otočila nahoru ve druhém čtvrtletí loňského roku, přesně rok poté, co k obratu k optimismu došly české firmy. Spotřeba domácností se jako důsledek zlepšené nálady před nedávnem vrátila k úrovni, která dlouhodobě věrně kopíruje vývoj trhu práce (zaměstnanosti).
Je jen otázkou času, kdy firmy vyčerpají svoje volné výrobní kapacity, začnou více investovat a doplňovat zásoby, a přispějí tím k oživení (letos to ale asi ještě nebude). Drobnou pomocí bude oživení vládních infrastrukturních investic, některé (vládou podpořené?) investiční záměry zahraničních firem, a několika desetinami procenta přispěje k růstu i změněná kurzová politika (intervence) ČNB. To vše se odehrává na pozadí globálního ekonomického růstu a oživení a konsolidace v Evropě.
Rychlost a vývoj podobných rekonvalescencí lze poměrně spolehlivě statisticky měřit i odhadovat, daleko obtížnější – spekulativnější – to bývá s jejich pevností, nezvratností, resp. křehkostí a zranitelností. Když pominu nejistoty spojené s udržitelností dynamiky růstu v asijských a latinskoamerických ekonomikách, o nichž se toho hodně píše, ale nikdo k tomu moc jasného a přesvědčivého neumí říct, vynořuje se vůči českému oživení hrozba, kterou se nevyplatí podceňovat. Je příznačné, že má kořeny právě v tom sektoru, z něhož vzešla globální krize před pěti lety: v bankovnictví, tentokrát evropském. Evropský bankovní sektor letos projde dohledovým manévrem, který nemá co do rozsahu a hloubky v ekonomických dějinách obdobu: hloubkovou kontrolou kvality finančních aktiv, zejména úvěrového portfolia (asset quality review). Vzhledem k riziku, že kontrola objeví v bilancích bank horší nekvalitu, než jaká je zobrazena v jejich účetnictví, může se ukázat evropský bankovní sektor jako podkapitalizovaný, to vše s poměrně fatálním dopadem na úvěrovací sílu bank. Vzhledem k tomu, že evropská ekonomika a její oživení jsou kriticky závislé na bankovních úvěrech (šestkrát více než Spojené státy), riziko opětné evropské krize a jejího přenosu na nás by bylo nemalé. Nemluvě o vzniku všeobecné pesimistické nálady a opětného propadu důvěry u evropského (a Českého) sektoru firem a domácností. K tomu si přidejme již vyhlášenou novou kapitálovou regulaci bank, která v Evropě tak jako tak, i bez zmíněných testů kvality aktiv, vyvolá potřebu silné dokapitalizace bank.
Přesně v tomto kontextu se ukáže nadstandardní zdanění bankovního sektoru v několika zemích Evropy jako jedno z nejzhoubnějších opatření dotyčných vlád a parlamentů působící doslova jako jed vůči ekonomickému oživení a růstu zaměstnanosti.
Bankovní sektor v Česku má dnes poměrně slušný nárazník v podobě volného (vyššího než vyžaduje regulace) kapitálu. Ten by mohl sloužit k rostoucí úvěrové podpoře oživení v české ekonomice. Zmíněná nová přísnější kapitálová regulace z něj ale učiní kapitál povinný, tedy plus mínus odpovídajícídnešní (!) úvěrovací schopnosti bank. Tedy i české banky budou muset dříve nebo později navyšovat kapitál, aby se nestaly brzdou ekonomického oživení. Bankovní sektorová daň by v České republice omezila jediný zdroj, který k tomu dnes realisticky mají k dispozici – zisk.
Za pár dnů odstartuje sezóna zveřejňování hospodářských výsledků včetně zisků bank za rok 2013, což pravidelně bývá i sezónou protibankovního populismu a dobrou příležitostí oživit náměty na finanční, bankovní, sektorové daně. Oživení v České ekonomice s příznivými dopady na zaměstnanost je sice statisticky přesvědčivé a nadějné, jeho zranitelnost a křehkost ale stále značná.
Pavel Kysilka
Poslední zprávy z rubriky Makroekonomika:
Přečtěte si také:
Prezentace
26.04.2024 Historie a vývoj vodovodních baterií: Od...
25.04.2024 Pobřeží Egejského moře - ideální tip na všechny...
24.04.2024 Výsledková sezóna: Jak se daří výrobcům čipů a...
Okénko investora
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Štěpán Křeček, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz