Církevní restituce: Hrozí další kauzu lehkých topných olejů?
Praní špinavých peněz, podvody a korupce – taková obvinění se o prázdninách objevila v souvislosti s Vatikánskou bankou a jejími top manažery. Podle výkonného ředitele forenzní agentury Surveilligence Jána Lalky jde o připomenutí toho, že se machinací s penězi dopouštějí i lidé zaštítění důvěryhodnými institucemi, jako je katolická církev. I proto tento zkušený finanční detektiv doporučuje pozorně sledovat církevní restituce v Česku. Existuje prý řada indicií, že s nimi není něco v pořádku.
V červenci se objevilo podezření, že Vatikánská banka prala špinavé peníze. Na pohled tak padla další jistota – i církev, tradiční strážce morálky, manipuluje s penězi.
Všude tam, kde chybí systém kontroly a prevence, vzniká prostor pro podvádění. Vatikánská banka je jedno z takových temných míst, které si žije vlastním životem, ve vlastním státě, s minimálním dohledem a omezenými kontrolami. Tato banka se například dlouho bránila spolupráci z mezinárodními institucemi bojujícími proti praní špinavých peněz. Určité skupiny pochopily, že jim i v současné době může umožnit praní špinavých peněz a další typy podvodů, které byly v tomto případu odhaleny. Pokud si dobře pamatuji, šlo o korupci a o podvodné jednání se zhruba šedesáti subjekty napojenými na italskou mafii, o praní peněz pro mafii a o zakládání firem, na nichž participovali církevní hodnostáři, přes které se realizovaly velké zakázky. Je to o kontrole a transparentnosti, která je však v případě Vatikánské banky omezená.
Do jaké míry je podle vás tento případ výjimkou z pravidla, a do jaké signálem, že by se i v dalších zemích církev, její zástupci a instituce mohli dopouštět podobných věcí?
Obecně si myslím, že se takové věci dějí v každém státě. Všude jsou skupiny, které si umějí najít slabiny finančních institucí a přes ně prát špinavé peníze. V tom jsou běžně namočené například některé privátní banky, kde je nižší úroveň vnitřní kontroly. Vím o bance, kde oprávněným zaměstnancům znemožňují kontrolu určitých účtů, které jsou považovány za privátní a kde se realizují transakce s rizikovými subjekty a destinacemi, jako jsou daňové ráje a offshores. Druhou věcí je, jakým způsobem jednotlivé instituce interně vyhodnocují rizika. Pokud skutečného vlastníka neidentifikují a dostatečně neprověří, umožňují svým klientům podobné operace realizovat.
To mluvíte obecně. Soustřeďme se na církev, která se často vymyká standardní kontrole.
Ono to souvisí právě s tím, že církev patří skoro v každém státě mezi méně kontrolované instituce. Nechci to paušalizovat na celou církev, ale určití jednotlivci mohou být vydíratelní nebo ovlivnitelní tak, aby jednali v prospěch různých zájmových skupin – ať už prali špinavé peníze, realizovali nevýhodné odprodeje, nebo třeba zorganizovali určité obchodní transakce, které v důsledku umožní například praní špinavých peněz, tedy proměnu peněz pocházejících z trestné činnosti v relativně bezpečná, důvěryhodná aktiva.
Vy osobně jste už na něco podobného narazil? Nebo máte alespoň informace o tom, že by k podobným věcem v Česku, případně v regionu střední a východní Evropy, docházelo?
Na Slovensku se objevil případ Róberta Bezáka, který jako nový arcibiskup nařídil audit trnavské diecéze. Z něj podle informací médií vyplynulo, že mohla bratislavsko-trnavská arcidiecéze sloužit jako pračka špinavých peněz pro Vatikán, že policie prošetřovala podezření ze zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence a že diecéze měla daňové nedoplatky.
Róbert Bezák rovněž zjistil, že se jeho předchůdce arcibiskup Sokol s největší pravděpodobností podílel na jistých nestandardních obchodech a transakcích. Ty se měly týkat investování zdrojů diecéze, případně zdrojů, které se objevily na jejích účtech. Mimo účetnictví trnavské arcidiecéze mělo protéct v průběhu několika let více než 20 milionů eur, přičemž arcidiecéze měla mít přibližně 80 neevidovaných účtů. Tyto účty byly před odchodem arcibiskupa Sokola zrušeny a peníze z nich přesunuty. V Česku si ničeho podobného nejsem vědom, ale i tak mě znepokojují naplánované církevní restituce.
Pokračování
rozhovoru, najdete na Investičním webu
Čtěte také:
Před pěti lety Wall Street zažila největší paniku od doby Velké deprese. Prudký propad cen nemovitostí a produktů, které na ně byly navázány, spustil vlnu, která ohrozila existenci většiny velkých bank a měla jednu výraznou oběť - Lehman Brothers.
Poslední zprávy z rubriky Makroekonomika:
Přečtěte si také:
Prezentace
26.04.2024 Historie a vývoj vodovodních baterií: Od...
25.04.2024 Pobřeží Egejského moře - ideální tip na všechny...
24.04.2024 Výsledková sezóna: Jak se daří výrobcům čipů a...
Okénko investora
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Dlouho očekávaná událost ze světa kryptoměn. Přinese další halving bitcoinu nová maxima?
Štěpán Křeček, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz