Autorství, Díl 2
Autorský zákon č. 121/2000 Sb.
Trvalý odkaz pro ustanovení zobrazené na této stránce k vložení do Vaší stránky:
Trvalý odkaz pro ustanovení zobrazené na této stránce v kontextu okolních ustanovení k vložení do Vaší stránky:
Autorství
Autor
(1) Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila.
(2) Autorem díla souborného je fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala; tím nejsou dotčena práva autorů děl do souboru zařazených.
Zákonná domněnka autorství
Autorem díla je fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v seznamu předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem, není-li prokázán opak; to neplatí v případech, kdy je údaj v rozporu s jiným údajem takto uvedeným. Toto ustanovení se použije i tehdy, je-li toto jméno pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti.
Anonym a pseudonym
(1) Totožnost autora, jehož dílo bylo podle projevu jeho vůle zveřejněno bez udání jména (dílo anonymní), popřípadě pod krycím jménem nebo pod uměleckou značkou (dílo pseudonymní), není dovoleno bez jeho souhlasu prozradit.
(2) Dokud se autor díla anonymního nebo díla pseudonymního veřejně neprohlásí, zastupuje autora při výkonu a ochraně práv autorských k dílu vlastním jménem a na jeho účet osoba, která dílo zveřejnila, není-li prokázán opak; veřejného prohlášení autora není třeba, je-li jeho pravé jméno obecně známo.
Spoluautoři
(1) Právo autorské k dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů do doby dokončení díla jako dílo jediné (dílo spoluautorů), přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. Na újmu vzniku díla spoluautorů není, lze-li výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů do díla odlišit, pokud tyto nejsou způsobilé samostatného užití.
(2) Spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku díla podnět.
(3) Z právních úkonů týkajících se díla spoluautorů jsou oprávněni a povinni všichni spoluautoři společně a nerozdílně.
(4) O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně. Brání-li jednotlivý autor bez vážného důvodu nakládání s dílem spoluautorů, mohou se ostatní spoluautoři domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle soudem. Domáhat se ochrany práva autorského k dílu spoluautorů před ohrožením nebo porušením může i jednotlivý spoluautor samostatně.
(5) Není-li dohodnuto mezi spoluautory jinak, je podíl jednotlivých spoluautorů na společných výnosech z práva autorského k dílu spoluautorů úměrný velikosti jejich tvůrčích příspěvků, a nelze-li tyto příspěvky rozeznat, jsou podíly na společných výnosech stejné.
Vznik a obsah práva autorského
Obecná ustanovení
Vznik práva autorského
(1) Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.
(2) Zničením věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nezaniká právo autorské k dílu.
(3) Nabytím vlastnického práva nebo jiného věcného práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nenabývá se oprávnění k výkonu práva dílo užít, není-li dohodnuto či nevyplývá-li z tohoto zákona jinak. Poskytnutím oprávnění k výkonu práva dílo užít jiné osobě zůstává nedotčeno vlastnické právo nebo jiná věcná práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jinak.
(4) Vlastník či jiný uživatel věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, není povinen tuto věc udržovat a chránit před zničením, není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zákona jinak.
Obsah práva autorského
Právo autorské zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 11) a výlučná práva majetková (§ 12 a násl.).
Osobnostní práva
(1) Autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla.
(2) Autor má právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla , je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé.
(3) Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li tento zákon jinak. Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla. Autor má právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou osobou (autorský dohled), nevyplývá-li z povahy díla nebo jeho užití jinak, anebo nelze-li po uživateli spravedlivě požadovat, aby autorovi výkon práva na autorský dohled umožnil.
(4) Osobnostních práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Ustanovení odstavce 5 tím není dotčeno.
(5) Po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu. Dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím hodnotu díla. Je-li to obvyklé a nejde-li o dílo anonymní, musí být při jeho užití uveden autor. Ochrany se může domáhat i po zániku majetkových práv osoba autorovi blízká, právnická osoba sdružující autory nebo příslušný kolektivní správce.
Majetková práva
Práva dílo užít
Právo dílo užít
(1) Autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.
(2) Poskytnutím oprávnění podle odstavce 1 právo autorovi nezaniká; autorovi vzniká pouze povinnost strpět zásah do práva dílo užít jinou osobou v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy.
(3) Autor má právo požadovat na vlastníku věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, aby mu ji zpřístupnil, pokud je toho třeba k výkonu práv autorských podle tohoto zákona. Toto právo nelze uplatnit v rozporu s oprávněnými zájmy vlastníka; vlastník není povinen autorovi takovou věc vydat, je však povinen na žádost a náklady autora zhotovit fotografii nebo jinou rozmnoženinu díla a odevzdat ji autorovi.
(4) Právem dílo užít je zejména
a) právo na rozmnožování díla (§ 13),
b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 14),
c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 15),
d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 16),
e) právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 17),
f) právo na sdělování díla veřejnosti (§ 18), zejména
1. právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla (§ 19 a 20),
2. právo na vysílání díla rozhlasem či televizí (§ 21),
3. právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla (§ 22),
4. právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla (§ 23).
Rozmnožování
(1) Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě.
(2) Dílo se rozmnožuje zejména ve formě rozmnoženiny tiskové, fotografické, zvukové, obrazové nebo zvukově obrazové, stavbou architektonického díla nebo ve formě jiné trojrozměrné rozmnoženiny anebo ve formě elektronické zahrnující vyjádření analogové i digitální.
Rozšiřování
(1) Rozšiřováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla, včetně jejich nabízení za tímto účelem.
(2) Prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn autorem nebo s jeho souhlasem na území některého z členských států Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na rozšiřování pro území členských států Evropské unie a států tvořících Evropský hospodářský prostor vyčerpáno; právo na pronájem díla a právo na půjčování díla zůstává nedotčeno.
Pronájem
Pronájmem originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla ve hmotné podobě za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla na dobu určitou.
Půjčování
Půjčováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla ve hmotné podobě zařízením přístupným veřejnosti nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla na dobu určitou.
Vystavování
Vystavováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě umožněním shlédnutí nebo jiného vnímání originálu nebo rozmnoženiny díla, zejména díla výtvarného, díla fotografického, díla architektonického včetně díla urbanistického, díla užitého umění nebo díla kartografického.
Sdělování veřejnosti
Obecná ustanovení
(1) Sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově.
(2) Sdělováním díla veřejnosti podle odstavce 1 je také zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí. Tímto sdělováním díla veřejnosti je také zpřístupňování díla veřejnosti poskytovatelem služby pro sdílení obsahu online podle § 46 odst. 1, bylo-li dílo nahráno uživatelem takové služby.
(3) Sdělováním díla veřejnosti není pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování.
(4) Sdělováním díla veřejnosti podle odstavců 1 a 2 nedochází k vyčerpání práva autora na sdělování díla veřejnosti.
Živé provozování a jeho přenos
(1) Živým provozováním díla se rozumí zpřístupňování díla živě prováděného výkonným umělcem, zejména živě přednášeného literárního díla, živě prováděného hudebního díla s textem nebo bez textu, anebo živě scénicky předváděného díla dramatického nebo hudebně dramatického, choreografického nebo pantomimického.
(2) Přenosem živého provozování díla se rozumí současné zpřístupňování živě provozovaného díla pomocí reproduktoru, obrazovky nebo podobného přístroje umístěného mimo prostor živého provozování s výjimkou užití díla způsoby podle § 21 až 23.
Provozování ze záznamu a jeho přenos
(1) Provozováním díla ze záznamu se rozumí zpřístupňování díla ze zvukového nebo zvukově obrazového záznamu pomocí přístroje, s výjimkou užití díla způsoby podle § 21 až 23.
(2) Přenosem provozování díla ze záznamu se rozumí současné zpřístupňování díla ze záznamu pomocí reproduktoru, obrazovky nebo podobného přístroje umístěného mimo prostor provozování ze záznamu.
Vysílání rozhlasem nebo televizí
(1) Vysíláním díla rozhlasem nebo televizí se rozumí zpřístupňování díla rozhlasem či televizí a jiné takové zpřístupňování díla jakýmikoli jinými prostředky sloužícími k šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření bezdrátově nebo po drátě, včetně šíření po kabelu nebo vysílání pomocí družice, původním vysílatelem. Vysíláním díla rozhlasem nebo televizí se rozumí také dodávání programových signálů původním vysílatelem provozovateli přenosu podle § 22, přestože programové signály nejsou během takového dodání přístupné veřejnosti. Užití díla podle věty druhé se považuje za jediný akt sdělování veřejnosti, na němž se podílejí, nikoli však společně a nerozdílně, vysílatel a provozovatel přenosu podle § 22 a k němuž musí oba získat licenci pro svůj podíl na takovém sdělování veřejnosti; ustanovení § 97d odst. 1 písm. a) bodů 1 a 2, § 97d odst. 1 písm. c), § 97e odst. 4 písm. c) a n) a § 98c odst. 5 se použijí obdobně. Na provozovatele přenosu se nepoužijí odstavce 5 až 7.
(2) Družicí se v tomto zákoně rozumí družice pracující na frekvenčních pásmech, která jsou
a) podle zvláštních právních předpisů upravujících telekomunikace vyhrazena pro vysílání signálů přijímaných veřejností, nebo
b) vyhrazena pro uzavřenou komunikaci z jednoho bodu do druhého, pokud jsou okolnosti, za kterých dochází k individuálnímu příjmu signálu, srovnatelné s okolnostmi podle písmene a).
(3) Vysíláním pomocí družice podle odstavce 1 se rozumí uvádění signálů nesoucích zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření určených k příjmu veřejností na nepřerušený sdělovací řetěz směrem na družici a od ní zpět k zemi pod vedením vysílatele a na jeho odpovědnost. Jsou-li signály, které nesou znaky, zvuky nebo obrazy, zakódovány, jde o vysílání díla podle odstavce 1, jestliže jsou vysílatelem nebo s jeho souhlasem poskytnuty prostředky k odkódování.
(4) Vysíláním díla podle odstavce 1 je i zpřístupňování díla současným, úplným a nezměněným přenosem vysílání díla rozhlasem nebo televizí, uskutečňuje-li je týž vysílatel.
(5) Vysílání díla pomocí družice se uskutečňuje na území toho z členských států Evropské unie nebo toho ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, kde jsou signály nesoucí zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření určené k příjmu veřejností uvedeny pod vedením vysílatele a na jeho odpovědnost na nepřerušený sdělovací řetěz směrem na družici a od ní zpět k zemi.
(6) Pokud se vysílání pomocí družice uskutečňuje na území takového státu, který neposkytuje úroveň ochrany autorského práva alespoň srovnatelnou s ochranou podle tohoto zákona, považuje se vysílání pomocí družice za uskutečněné na území toho z členských států Evropské unie nebo toho ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, kde
a) je umístěna stanice, ze které jsou signály nesoucí zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření určené k příjmu veřejností přenášeny na družici, nebo
b) je usazen vysílatel, jestliže nejsou dány skutečnosti uvedené v písmenu a).
Právo k vysílání pomocí družice lze uplatnit vůči osobě, která provozuje stanici podle písmene a), nebo vůči vysílateli podle písmene b).
(7) Pokud jsou signály nesoucí zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření určené k příjmu veřejností uvedeny na sdělovací řetěz směrem na družici a od ní zpět k zemi na území takového státu, který neposkytuje úroveň ochrany autorského práva alespoň srovnatelnou s ochranou podle tohoto zákona, a zároveň stanice, ze které je přenos uskutečňován, není na území některého z členských států Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, vysílání díla pomocí družice se považuje za uskutečněné na území toho z členských států Evropské unie nebo toho ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, kde je umístěno ústředí vysílatele, na jehož podnět se vysílání uskutečňuje. Práva podle tohoto zákona lze pak uplatnit vůči takovému vysílateli.
Doplňková online služba vysílatele
(1) Doplňkovou online službou vysílatele se pro účely tohoto zákona rozumí
a) vysílání díla počítačovou nebo obdobnou sítí uskutečňované týmž vysílatelem současně s vysíláním díla jinou technologií, a to v nezměněné podobě,
b) zpřístupňování odvysílaného díla veřejnosti týmž vysílatelem podle § 18 odst. 2 po vymezené období po odvysílání díla, nebo
c) zpřístupňování díla veřejnosti týmž vysílatelem podle § 18 odst. 2, je-li dílo součástí materiálů, které jsou doplňkové k jeho vysílání, jako jsou upoutávky na vysílaný pořad a recenze takového pořadu.
(2) Není-li sjednáno jinak, má se za to, že užití díla podle odstavce 1 se uskutečňuje na území toho členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, v němž je umístěno ústředí vysílatele.
(3) Ustanovení odstavce 2 se použije na užití díla
a) rozhlasovým vysílatelem a
b) televizním vysílatelem ve zpravodajském pořadu a pořadu o aktuálních událostech, nebo v pořadu vyrobeném výlučně tímto vysílatelem; to neplatí pro užití díla zařazeného do vysílání sportovní události vysílané televizním vysílatelem.
(4) Ustanovení odstavce 2 se použije také na rozmnožování díla, které je nezbytné k poskytování doplňkové online služby, přístupu k ní nebo jejímu využívání.
(5) Při sjednávání odměny30) za poskytnutí oprávnění k výkonu práv podle odstavců 1 až 4 se přihlédne k vlastnostem doplňkové online služby, zejména k její povaze, době trvání dostupnosti díla, územnímu rozsahu užití, počtu posluchačů nebo diváků a počtu jazykových verzí. Tím není dotčena možnost výpočtu výše odměny na základě příjmů vysílatele z doplňkové online služby.
30) § 2366 občanského zákoníku.
Přenos rozhlasového nebo televizního vysílání
(1) Přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání díla se rozumí zpřístupňování díla současným, úplným a nezměněným přenosem vysílání díla rozhlasem nebo televizí bezdrátově nebo po drátě, uskutečňuje-li je jiná osoba než vysílatel takového vysílání, bez ohledu na způsob, jakým tato osoba získává pro tyto účely signály nesoucí zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření určené k příjmu veřejností od původního vysílatele. Ustanovení § 21 odst. 3 věty druhé platí obdobně.
(2) Kabelovým přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání díla je takový přenos rozhlasového nebo televizního vysílání díla podle odstavce 1, který se uskutečňuje po kabelu nebo mikrovlnným systémem, bez ohledu na způsob, jakým jiná osoba než vysílatel takového vysílání získává pro tyto účely signály nesoucí zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření určené k příjmu veřejností od původního vysílatele. Ustanovení § 21 odst. 3 věty druhé platí obdobně.
Provozování rozhlasového či televizního vysílání
Provozováním rozhlasového či televizního vysílání díla se rozumí zpřístupňování díla vysílaného rozhlasem či televizí pomocí přístroje technicky způsobilého k příjmu rozhlasového či televizního vysílání. Za provozování rozhlasového a televizního vysílání se podle § 18 odst. 3 nepovažuje zpřístupňování díla pacientům při poskytování zdravotních služeb ve zdravotnických zařízeních. Za provozování rozhlasového a televizního vysílání se podle § 18 odst. 3 nepovažuje zpřístupňování díla pro úzký okruh osob, jestliže toto zpřístupnění je nahodilé a nezávislé na přání příjemců a není výdělečné povahy.
Jiná majetková práva
Právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého
(1) Je-li originál díla uměleckého, který jeho autor převedl do vlastnictví jiné osoby, dále prodáván za kupní cenu, která činí 1 500 EUR a více, a jestliže se takového prodeje jako prodávající, kupující nebo zprostředkovatel účastní provozovatel galerie, dražebník nebo jiná osoba, která soustavně obchoduje s uměleckými díly (dále jen "obchodník"), má autor v souvislosti s každým opětným (dalším) prodejem díla právo na odměnu stanovenou v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
(2) Osobou povinnou platit odměnu podle odstavce 1 příslušnému kolektivnímu správci jsou prodávající a obchodník společně a nerozdílně. Kolektivní správce je povinen umožnit povinným osobám nahlížet do seznamu podle § 97c odst. 1.
(3) Originálem díla uměleckého podle odstavce 1 se rozumí výtvarné dílo, zejména obraz, kresba, malba, koláž, socha, rytina, litografie či jiná grafika, fotografie, tapiserie, keramika, sklo a autorský šperk, a to za předpokladu, že jsou zhotoveny samotným autorem nebo jde o rozmnoženiny, které se považují za originál uměleckého díla. Rozmnoženinami, které se považují za originál uměleckého díla, jsou takové rozmnoženiny, které byly zhotoveny v omezeném počtu samotným autorem nebo pod jeho vedením a jsou očíslovány, podepsány nebo autorem jinak řádně prohlášeny za pravé. Právo na odměnu podle odstavce 1 se nevztahuje na díla architektonická vyjádřená stavbou, díla užitého umění, nesplňují-li znaky originálu uměleckého díla, a rukopisy skladatelů a spisovatelů.
(4) Právo na odměnu podle odstavce 1 se nevztahuje na první opětný prodej, pokud prodávající získal originál uměleckého díla přímo od autora méně než tři roky před takovým opětným prodejem a kupní cena originálu díla při opětném prodeji nepřesahuje 10 000 EUR.
(5) Pro účely uplatnění práva podle odstavce 1 a výpočtu příslušné odměny se kupní cenou rozumí cena bez daně z přidané hodnoty.
(6) Autor a kolektivní správce mají právo na jakoukoli informaci od obchodníka, která je nezbytná pro zajištění platby odměny podle odstavce 1, včetně údajů sloužících k identifikaci prodávajícího, a to po dobu tří let od uskutečnění prodeje. Údaje sloužící k identifikaci prodávajícího může kolektivní správce požadovat pouze v odůvodněných případech, zejména v případě zpochybnění prodeje, spornosti kupní ceny nebo neodvedení odměny obchodníkem, přičemž musí zajistit ochranu poskytnutých osobních údajů. Obchodník, který se podle odstavce 1 účastní prodeje originálu díla uměleckého, je povinen oznámit takový prodej příslušnému kolektivnímu správci nejpozději do konce měsíce ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž se prodej uskutečnil. Oznámení podle předcházející věty musí obsahovat specifikaci prodaných originálů uměleckých děl a informaci o kupní ceně. Odměna je splatná na základě vyúčtování kolektivního správce ve lhůtě, která nesmí být kratší než 30 dnů, nedohodnou-li se kolektivní správce a obchodník jinak.
Právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu
(1) U zveřejněných děl, která lze rozmnožovat
a) pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby či podnikající fyzické osoby (§ 30 a 30a) pomocí přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin na papír nebo podobný podklad, anebo
b) pro osobní potřebu fyzické osoby (§ 30) na podkladě zvukového, zvukově obrazového nebo jiného záznamu či rozhlasového nebo televizního vysílání jejich přenesením pomocí přístroje na nenahrané nosiče záznamu,
má autor právo na odměnu v souvislosti s takovým rozmnožováním díla.
(2) Osobou povinnou platit příslušnému kolektivnímu správci odměnu podle odstavce 1 je
a) výrobce přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, dovozce těchto přístrojů ze třetích zemí (dále jen "dovozce") nebo příjemce těchto přístrojů z některého z členských států Evropské unie nebo z některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor (dále jen "příjemce"),
b) výrobce, dovozce nebo příjemce přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoženin,
c) výrobce, dovozce nebo příjemce nenahraných nosičů záznamů,
d) dopravce nebo zasílatel namísto osoby povinné podle písmen a) až c), pokud na písemnou výzvu příslušného kolektivního správce bez zbytečného odkladu nesdělí údaje potřebné pro určení totožnosti dovozce, příjemce nebo výrobce,
e) poskytovatel rozmnožovacích služeb za úplatu, pokud jde o tiskové rozmnoženiny (§ 30a); poskytovatelem rozmnožovacích služeb za úplatu je i ten, kdo za úplatu zpřístupní přístroj k zhotovování tiskových rozmnoženin.
(3) Odměna, kterou jsou povinny platit osoby podle odstavce 2 písm. a) až d) v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu, přísluší autorovi při dovozu, přijetí nebo při prvním prodeji
a) přístroje k zhotovování rozmnoženin záznamů,
b) přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin,
c) nenahraných nosičů záznamů.
(4) Odměna, kterou je povinna platit osoba podle odstavce 2 písm. b), přísluší v závislosti na pravděpodobném počtu přístrojů určených k zhotovování tiskových rozmnoženin děl podle § 30a. Pro výpočet výše odměny z přístrojů určených k zhotovování tiskových rozmnoženin děl se pravděpodobný počet těchto přístrojů stanoví na 20 %. Odměna se stanoví z průměrné ceny přístroje bez daně z přidané hodnoty.
(5) Odměna, kterou je povinna platit osoba podle odstavce 2 písm. e), přísluší v závislosti na pravděpodobném počtu zhotovených tiskových rozmnoženin děl podle § 30a. Pro výpočet výše odměny ze zhotovených tiskových rozmnoženin děl se použijí pravidla stanovená v bodech 6 a 7 přílohy č. 1 k tomuto zákonu.
(6) Osoby uvedené v odstavci 2 jsou povinny předkládat příslušnému kolektivnímu správci, vždy souhrnně za kalendářní pololetí, nejpozději však do konce následujícího kalendářního měsíce, informace o skutečnostech rozhodných pro výši odměny, zejména o druhu a počtu prodaných, dovezených nebo přijatých přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoženin a nenahraných nosičů záznamů, jakož i o celkovém počtu tiskových rozmnoženin zhotovených na přístrojích pro poskytování rozmnožovacích služeb za úplatu.
(7) Ministerstvo kultury (dále jen "ministerstvo") stanoví vyhláškou typy přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoženin a typy nenahraných nosičů záznamů, z nichž se platí odměna podle odstavce 1, a výši paušální odměny podle typu přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin a typu nenahraného nosiče záznamů. Vyhláškou dále stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, z nichž se platí odměna podle odstavce 1; výše této odměny je stanovena v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
(8) Odměna se neplatí v případě vývozu nebo odeslání přístrojů uvedených v odstavci 3 písm. a) a b) za účelem jejich dalšího prodeje a vývozu nebo odeslání nenahraných nosičů záznamů za účelem jejich dalšího prodeje. Odměna se dále neplatí z přístrojů a nenahraných nosičů, budou-li v tuzemsku použity jen k rozmnožování děl na základě licenčních smluv osobami při jejich vlastní činnosti.
Právo na odměnu v souvislosti s pronájmem originálu nebo rozmnoženiny díla
Pokud autor poskytne licenci k pronájmu originálu nebo rozmnoženiny díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam výrobci takového záznamu, vzniká mu vůči osobě, která bude originál nebo rozmnoženinu takto zaznamenaného díla pronajímat, právo na přiměřenou odměnu; tohoto práva se nemůže vzdát.
Právo na přiměřený podíl na příjmech vydavatele tiskové publikace
Autor díla, které je součástí tiskové publikace, má právo na přiměřený podíl na příjmech vydavatele tiskové publikace plynoucích tomuto vydavateli z výkonu práva podle § 87b.
Společná ustanovení pro majetková práva
(1) Majetkových práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí; to neplatí pro pohledávky z takových majetkových práv vzniklé.
(2) Majetková práva jsou předmětem dědictví. Zdědí-li majetková práva k dílu více dědiců, použije se na jejich vzájemné vztahy k dílu ustanovení § 8 odst. 3 a 4 obdobně. Zdědí-li takto majetková práva stát nebo státu majetková práva připadnou, vykonává je svým jménem Státní fond kultury České republiky,2) a pokud jde o díla audiovizuální a díla audiovizuálně užitá, Státní fond kinematografie.3) Příjmy z výkonu majetkových práv státu vykonávaných těmito státními fondy jsou příjmy těchto státních fondů. Státní fondy uvedené ve větě třetí vedou jmenný seznam autorů, jejichž majetková práva stát zdědil nebo mu připadla, aktualizují jej za každý kalendářní rok a do 31. ledna následujícího kalendářního roku jej uveřejňují na svých internetových stránkách.
(3) Zanikne-li právnická osoba, která zdědila majetková práva k dílu, bez právního nástupce, připadají tato majetková práva státu. Ustanovení odstavce 2 věty druhé a třetí platí obdobně.
(4) Ustanovení tohoto zákona o autorovi platí, pokud nevyplývá z jejich povahy jinak, i pro jeho dědice, popřípadě pro stát, připadne-li mu dědictví podle odstavců 2 a 3.
2) Zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky.
zrušen
Trvání majetkových práv
(1) Majetková práva trvají, pokud není dále stanoveno jinak, po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti.
(2) Bylo-li dílo vytvořeno jako dílo spoluautorů, počítá se doba trvání majetkových práv od smrti spoluautora, který ostatní přežil.
(3) Majetková práva k dílu anonymnímu a pseudonymnímu trvají 70 let od oprávněného zveřejnění díla. Je-li pravé jméno autora díla anonymního nebo pseudonymního obecně známo nebo se autor takového díla veřejně prohlásí (§ 7 odst. 2) v průběhu doby podle věty prvé, řídí se trvání majetkových práv k takovému dílu podle odstavce 1, a jde-li o dílo spoluautorů, i podle odstavce 2. Ustanovení tohoto odstavce se použije i na kolektivní dílo (§ 59), s výjimkou případů, kdy autoři, kteří dílo jako takové vytvořili, jsou u díla nebo na díle při jeho zpřístupnění veřejnosti jako autoři označeni; v takových případech se trvání majetkových práv ke kolektivnímu dílu řídí ustanovením odstavce 1 nebo 2.
(4) U díla, u něhož není pro počítání doby trvání majetkových práv rozhodná smrt autora a které nebylo zveřejněno během 70 let od jeho vytvoření, majetková práva uplynutím této doby zanikají.
(5) Doba trvání majetkových práv k dílu audiovizuálnímu se počítá od smrti poslední přeživší z následujících osob: režisér, autor scénáře, autor dialogů a skladatel hudby zvlášť vytvořené pro užití v audiovizuálním díle.
(6) Doba trvání majetkových práv k hudebnímu dílu s textem, byla-li obě díla vytvořena pro účely užití ve spojení, končí, i když nejde o dílo spoluautorů (§ 8), 70 let od smrti poslední přeživší z následujících osob: autor textu a autor hudebního díla. Pro dílo hudebně dramatické se použije věta první obdobně.
(7) Je-li pro počítání doby trvání majetkových práv rozhodné zveřejnění díla a dílo se zveřejňuje po určitou dobu ve svazcích, dílech, na pokračování nebo v řadách, počítá se doba trvání majetkových práv pro každou takovou část díla samostatně.
(8) Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání.
(9) Pro určení doby trvání majetkových práv k osiřelému dílu se použijí ustanovení odstavců 1 až 8 obdobně; pro dílo, jehož autor není určen, se použije odstavec 3 obdobně.
Osiřelé dílo a dílo nedostupné na trhu
(1) Za osiřelé se považuje dílo podle § 2, není-li určen jeho autor, nebo i když je určen, není nalezen ani po provedení důsledného vyhledávání podle § 27b zaznamenaného způsobem stanoveným tímto zákonem.
(2) Přísluší-li právo autorské k dílu více než jednomu autorovi a nejsou-li určeni všichni autoři, nebo i když jsou určeni, nejsou nalezeni ani po provedení důsledného vyhledávání podle § 27b zaznamenaného způsobem stanoveným tímto zákonem, dílo se považuje za osiřelé, pokud jde o práva autorů, kteří nejsou určeni nebo nalezeni. Pokud jde o autory, kteří jsou určeni a nalezeni, použije se ve vztahu k jejich právům § 12.
(3) Za osiřelá se za splnění podmínek podle odstavce 1 považují všechna díla autora, není-li prokázán opak.
(4) Dílo se nepovažuje za osiřelé, odpadnou-li podmínky uvedené v odstavci 1. Dojde-li k užití osiřelého díla podle § 37a, ukončí autor status osiřelého díla písemným oznámením osobě, která dílo užila v souladu s § 37a odst. 1. Tato osoba o ukončení statusu informuje písemně bez zbytečného odkladu příslušného kolektivního správce. Nedojde-li k takovému užití, je autor oprávněn ukončit status osiřelého díla tím, že písemně oznámí své autorství k dílu kolektivnímu správci, který vede příslušný seznam osiřelých děl podle tohoto zákona. Pokud jde o dílo uvedené v odstavci 2 větě první, použijí se věty první až čtvrtá obdobně.
(5) Díla uvedená v § 37a odst. 1 až 4, která se považují za osiřelá podle odstavců 1 až 4 v některém z členských států Evropské unie nebo v některém ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, se považují za osiřelá a mohou být užita podle § 37a ve všech členských státech Evropské unie a ve všech státech tvořících Evropský hospodářský prostor.
(1) Důsledné vyhledávání za účelem zjištění, zda je dílo osiřelým, se provede před užitím díla nahlédnutím do vhodných informačních zdrojů příslušných pro jednotlivé druhy děl s cílem určit nebo nalézt autora, a to v tom z členských států Evropské unie nebo v tom ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, kde bylo dílo poprvé vydáno nebo poprvé odvysíláno. V případě díla kinematografického nebo audiovizuálního, jehož výrobce má sídlo nebo obvyklé bydliště v některém z členských států Evropské unie nebo v některém ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, se důsledné vyhledávání provede v tom z členských států Evropské unie nebo v tom ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, kde má výrobce sídlo nebo obvyklé bydliště. V případech podle § 37a odst. 3 se důsledné vyhledávání provede v tom z členských států Evropské unie nebo v tom ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, kde je usazena osoba, která dílo zveřejnila.
(2) V případě, že existují důkazy naznačující, že významné informace o autorovi by mohly být nalezeny v jiných než v odstavci 1 uvedených státech, využijí se rovněž zdroje informací dostupné v těchto jiných státech.
(3) Seznam informačních zdrojů pro důsledné vyhledávání, do nichž musí být nahlédnuto, je stanoven v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
Za nedostupné na trhu se považuje dílo podle § 2, pokud lze poté, co bylo vynaloženo přiměřené úsilí ke zjištění jeho dostupnosti veřejnosti, v dobré víře předpokládat, že není dostupné veřejnosti v běžné obchodní síti.
Volné dílo
Dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv, může každý bez dalšího volně užít; ustanovení § 11 odst. 5 věty prvé a § 87a odst. 1 tím nejsou dotčena.
Právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu
Zvukový záznam a jeho výrobce
(1) Zvukový záznam je výlučně sluchem vnímatelný záznam zvuků výkonu výkonného umělce či jiných zvuků, nebo jejich vyjádření.
(2) Výrobce zvukového záznamu je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost poprvé zaznamená zvuky výkonu výkonného umělce či jiné zvuky, nebo jejich vyjádření, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.
Obsah práva výrobce zvukového záznamu
(1) Výrobce zvukového záznamu má výlučné majetkové právo svůj zvukový záznam užít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný může zvukový záznam užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.
(2) Právem zvukový záznam užít je
a) právo na rozmnožování zvukového záznamu,
b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženin zvukového záznamu,
c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženin zvukového záznamu,
d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženin zvukového záznamu,
e) právo na vysílání a jiné sdělování zvukového záznamu veřejnosti.
(3) Ustanovení § 72 platí obdobně pro výrobce zvukového záznamu.
(4) Výrobce zvukového záznamu má právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním jeho záznamu pro osobní potřebu obdobně podle § 25.
(5) Právo výrobce zvukového záznamu je převoditelné.
Povinnosti výrobce zvukového záznamu v souvislosti s roční doplňkovou odměnou
(1) Na platby roční doplňkové odměny podle § 71 odst. 4 je výrobce zvukového záznamu povinen vyčlenit částku ve výši 20 % z příjmů získaných v průběhu kalendářního roku, jenž předchází roku, za který tato odměna přísluší, z rozmnožování, rozšiřování a zpřístupňování veřejnosti způsobem uvedeným v § 18 odst. 2 zvukového záznamu po uplynutí 50 let ode dne, kdy byl zvukový záznam oprávněně vydán, nebo, nedošlo-li k takovému vydání, oprávněně sdělen veřejnosti. Příjmy podle věty první se rozumí příjmy výrobce zvukových záznamů před odečtením nákladů.
(2) Výrobce je povinen na požádání poskytnout výkonnému umělci, který má nárok na roční doplňkovou odměnu, a příslušnému kolektivnímu správci veškeré informace nezbytné k zajištění plateb této odměny.
(3) Výrobce je povinen částku vyčleněnou podle odstavce 1 odvést příslušnému kolektivnímu správci, který roční doplňkovou odměnu vyplácí jednotlivým oprávněným výkonným umělcům, nejpozději do 31. března kalendářního roku následujícího po roce, za který tato odměna přísluší.
(4) Příjmy z plateb odvedených kolektivnímu správci podle odstavce 3, které se nepodaří při vynaložení přiměřeného úsilí do 3 let od jejich obdržení vyplatit, se uplynutím této doby stávají příjmem Státního fondu kultury České republiky.
Trvání práva výrobce zvukového záznamu
Právo výrobce zvukového záznamu trvá 50 let od pořízení zvukového záznamu. Pokud je však zvukový záznam v průběhu této doby oprávněně vydán, zaniká právo výrobce až za 70 let od takového vydání. Nedojde-li během doby podle věty první k oprávněnému vydání díla a byl-li během této doby zvukový záznam oprávněně sdělen veřejnosti, zaniká uvedené právo uplynutím 70 let ode dne tohoto sdělení.
Došlo-li k odstoupení od smlouvy podle § 72a, právo výrobce zvukového záznamu ke zvukovému záznamu zaniká.
Použití úpravy hlavy I
Ustanovení § 2 odst. 3, § 4, § 6, § 9 odst. 2 až 4, § 12 odst. 2 a 3, § 13 až 16, § 18 až 23, § 25, § 25a, § 27 odst. 8, § 27a až 29, § 30 odst. 1, 2, 5 a 6, § 30b, § 31, § 31a, § 34 písm. a) až c), § 35, § 37 až 37b, 38a, § 38c, § 38e až 44, § 46 až 57 a § 62 odst. 2 platí obdobně i pro výrobce zvukového záznamu a jeho záznam.
Právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu
Zvukově obrazový záznam a jeho výrobce
(1) Zvukově obrazový záznam je záznam audiovizuálního díla nebo záznam jiné řady zaznamenaných, spolu souvisejících obrazů vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem.
(2) Výrobce zvukově obrazového záznamu je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost poprvé pořídí zvukově obrazový záznam, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.
Obsah práva výrobce zvukově obrazového záznamu
(1) Výrobce zvukově obrazového záznamu má výlučné majetkové právo svůj zvukově obrazový záznam užít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný může zvukově obrazový záznam užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.
(2) Právem zvukově obrazový záznam užít je
a) právo na rozmnožování zvukově obrazového záznamu,
b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženin zvukově obrazového záznamu,
c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženin zvukově obrazového záznamu,
d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženin zvukově obrazového záznamu,
e) právo na vysílání a jiné sdělování zvukově obrazového záznamu veřejnosti.
(3) Výrobce zvukově obrazového záznamu má právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním jeho záznamu pro osobní potřebu obdobně podle § 25.
(4) Právo výrobce zvukově obrazového záznamu je převoditelné.
Trvání práva výrobce zvukově obrazového záznamu
Právo výrobce zvukově obrazového záznamu trvá 50 let od pořízení zvukově obrazového záznamu. Je-li však v této době zvukově obrazový záznam zveřejněn, zaniká právo výrobce až za 50 let od takového zveřejnění.
Použití úpravy hlavy I
Ustanovení § 2 odst. 3, § 4, § 6, § 9 odst. 2 až 4, § 12 odst. 2 a 3, § 13 až 16, § 18 až 23, § 25, § 25a, § 27 odst. 8, § 27a až 29, § 30 odst. 1, 2, 5 a 6, § 30b, § 31, § 31a, § 34 písm. a) až c), § 35, § 37 až 37b, 38a, § 38c, § 38e až 44, § 46 až 57 a § 62 odst. 2 platí obdobně i pro výrobce zvukově obrazového záznamu a jeho záznam.
Oprávnění ke kolektivní správě
Žádost o udělení oprávnění
(1) O udělení oprávnění ke kolektivní správě rozhoduje ministerstvo na základě písemné žádosti.
(2) Žádost musí vedle obecných náležitostí stanovených správním řádem obsahovat
a) označení statutárního orgánu žadatele, jméno, příjmení a bydliště osoby, která je statutárním orgánem, nebo osob, které jsou jeho členy, a způsob jednání za žadatele, nelze-li tyto údaje získat z informačních systémů veřejné správy,
b) vymezení práv, která mají být kolektivně spravována, a
c) vymezení předmětů práv podle písmene b), a pokud jde o díla, i vymezení jejich druhu.
(3) K žádosti žadatel přiloží
a) vzorový návrh smlouvy s nositelem práv, na základě které pro něho vykonává kolektivní správu práv,
b) návrh rozúčtovacího řádu obsahující způsob rozdělování a pravidla pro výplatu vybraných odměn, která vylučují svévolný postup při jejich rozdělování a přihlížejí k uplatnění zásady podpory kulturně významných děl a výkonů,
c) jmenný seznam nositelů práv, kteří projevili zájem o kolektivní správu svých práv žadatelem, s uvedením místa jejich bydliště nebo, jde-li o cizince, místa jejich pobytu a státního občanství, a s uvedením jejich zveřejněných předmětů ochrany v rozsahu odpovídajícím účelu řízení a s podpisy těchto nositelů práv,
d) jmenný seznam členů žadatele, kteří jsou nositeli práv, která mají být kolektivně spravována, s uvedením místa jejich bydliště nebo, jde-li o cizince, místa jejich pobytu a státního občanství, a s uvedením jejich zveřejněných předmětů ochrany v rozsahu odpovídajícím účelu řízení a s podpisy těchto nositelů práv,
e) odhad předpokládané výnosnosti kolektivně spravovaných práv a odhad nákladů na výkon kolektivní správy,
f) návrh výše odměn pro jednotlivé způsoby užití předmětů ochrany,
g) doklad o bezúhonnosti podle § 96b odst. 2 a 3,
h) stanovy nebo obdobný dokument (dále jen "stanovy"),
i) doklad osvědčující uzavření nebo příslib uzavření recipročních smluv alespoň se dvěma zahraničními kolektivními správci,
j) podmínky členství a podmínky pro ukončení pověření k výkonu kolektivní správy, nejsou-li obsaženy ve stanovách,
k) vzorové licenční smlouvy,
l) obecná pravidla pro určení výše srážky z příjmů z výkonu práv a z příjmů z investování příjmů z výkonu práv pro jiné účely než na úhradu nákladů na správu práv, včetně srážek na úhradu nákladů na poskytování sociálních, kulturních a vzdělávacích služeb, a
m) postupy vyřizování stížností.
(4) Jde-li o žadatele se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, který vykonává kolektivní správu na území jiného členského státu Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor podle právních předpisů daného státu, přiloží k žádosti pouze doklad osvědčující, že vykonává kolektivní správu podle právních předpisů daného státu.
Rozhodnutí o udělení oprávnění
(1) O žádosti o udělení oprávnění ke kolektivní správě rozhodne ministerstvo do 90 dnů ode dne podání žádosti.
(2) Ministerstvo udělí oprávnění ke kolektivní správě žadateli se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, který vykonává kolektivní správu na území jiného členského státu Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor podle právních předpisů daného státu, pokud
a) žádost o udělení oprávnění splňuje náležitosti podle § 96 odst. 2 a 4,
b) žádá o oprávnění ke kolektivní správě takových práv, u kterých je kolektivní výkon účelný, a
c) pro výkon téhož práva ve vztahu k témuž předmětu ochrany, a jde-li o dílo, pro výkon téhož práva k témuž druhu díla, nemá oprávnění již jiný kolektivní správce.
(3) Ministerstvo udělí oprávnění ke kolektivní správě žadateli, který není žadatelem podle § 96 odst. 4, pokud
a) žadatel má právní formu spolku,
b) žádost o udělení oprávnění splňuje náležitosti podle § 96 odst. 2 a 3,
c) žádá o oprávnění ke kolektivní správě takových práv, u kterých je kolektivní výkon účelný,
d) pro výkon téhož práva ve vztahu k témuž předmětu ochrany, a jde-li o dílo, pro výkon téhož práva k témuž druhu díla, nemá oprávnění již jiný kolektivní správce,
e) splňuje předpoklady pro zajištění řádného a účelného výkonu kolektivní správy,
f) splňuje předpoklady podle § 96d až 96h,
g) je bezúhonnou právnickou osobou, přičemž za bezúhonnou se nepovažuje právnická osoba, která byla odsouzena pro úmyslný trestný čin, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena,
h) členové jeho statutárního orgánu jsou bezúhonní, přičemž za bezúhonnou se nepovažuje osoba, která byla odsouzena pro trestný čin proti majetku nebo trestný čin hospodářský, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena, a
i) počet nositelů práv, kteří projevili zájem o kolektivní správu svých práv žadatelem, je dostatečně reprezentativní z hlediska druhu a počtu evidovaných předmětů ochrany, a pokud jde o díla, tak druhů děl, jejichž užití bude předmětem smluv uzavíraných kolektivním správcem.
(4) Ministerstvo může udělit oprávnění ke kolektivní správě spočívající ve vybírání odměn podle § 25 a § 37 odst. 2 pro všechny autory nebo pro všechny nositele práv souvisejících s právem autorským jen jednomu žadateli, který nejlépe splňuje předpoklady pro zajištění řádného a účelného výkonu kolektivní správy; v takovém případě oprávnění jiného kolektivního správce může zahrnovat jen rozdělování takto vybraných odměn autorům nebo nositelům práv souvisejících s právem autorským, pro které vykonává kolektivní správu jejich práv.
(5) Ministerstvo uveřejní na svých internetových stránkách rozhodnutí o udělení oprávnění a den nabytí jeho právní moci do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Prokazování bezúhonnosti
(1) Za účelem doložení bezúhonnosti právnické osoby se sídlem na území České republiky nebo bezúhonnosti člena statutárního orgánu, který je státním občanem České republiky, si ministerstvo vyžádá výpis z evidence Rejstříku trestů podle zákona o Rejstříku trestů16).
(2) Za účelem doložení bezúhonnosti právnické osoby se sídlem mimo území České republiky žadatel přiloží k žádosti
a) výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný státem, ve kterém má právnická osoba sídlo, nebo
b) čestné prohlášení o bezúhonnosti učiněné před notářem nebo jiným příslušným orgánem státu, ve kterém má právnická osoba sídlo, nevydává-li tento stát příslušný výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad.
(3) Za účelem doložení bezúhonnosti člena statutárního orgánu, který je cizincem, žadatel přiloží k žádosti
a) výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný státem, jehož je člen statutárního orgánu občanem, nebo v případě člena statutárního orgánu, který je občanem jiného členského státu Evropské unie, výpis z Rejstříku trestů s přílohou podle zákona o Rejstříku trestů16) obsahující informace, které jsou zapsané v evidenci trestů tohoto státu, nebo
b) čestné prohlášení o bezúhonnosti učiněné před notářem nebo jiným příslušným orgánem státu, jehož je člen statutárního orgánu občanem, nevydává-li tento stát příslušný výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad.
(4) Doklad předložený za účelem doložení bezúhonnosti nesmí být starší než 3 měsíce.
16) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
Odnětí oprávnění
(1) Ministerstvo oprávnění v celém rozsahu nebo zčásti odejme, jestliže
a) kolektivní správce přestane splňovat požadavky pro udělení oprávnění a nedojde-li k nápravě v ministerstvem stanovené přiměřené lhůtě nebo nelze-li nápravu zjednat,
b) kolektivní správce opakovaně v průběhu posledních dvou let nebo závažným způsobem porušil povinnost stanovenou tímto zákonem, nebo
c) kolektivní správce o to požádá.
(2) Ministerstvo může oprávnění v celém rozsahu nebo zčásti odejmout, jestliže kolektivní správce porušil povinnost uloženou mu tímto zákonem a nezjedná nápravu v ministerstvem stanovené přiměřené lhůtě. Tím není dotčen odstavec 1 písm. b).
(3) Oprávnění zanikne dnem stanoveným v rozhodnutí o odnětí oprávnění; zánik oprávnění musí být stanoven tak, aby oprávnění zaniklo posledním dnem kalendářního roku, přičemž doba mezi dnem nabytí právní moci rozhodnutí a dnem zániku oprávnění nesmí být kratší než 6 měsíců.
(4) Ustanovení § 96a odst. 1 a 4 se použijí obdobně.
Členství a organizační struktura kolektivního správce
Členství
(1) Členem kolektivního správce může být pouze nositel práv, osoba zastupující nositele práv, jiný kolektivní správce nebo právnická osoba sdružující nositele práv, kteří splňují požadavky na členství v kolektivním správci obsažené ve stanovách. Pokud kolektivní správce zamítne žádost o přijetí za člena, uvede pro to důvody.
(2) Požadavky na členství musí být založeny na objektivních, transparentních a nediskriminačních kritériích, jako je objem odměn vyplacených nebo splatných za určité účetní období nositeli práv, doba, po níž kolektivní správce vykonává kolektivní správu jeho práv na základě smlouvy nebo přihlášení k evidenci u kolektivního správce.
(3) Stanovy upraví účinný mechanismus pro účast členů kolektivního správce na rozhodování orgánů kolektivního správce. Zastoupení členů podle jednotlivých kategorií tvůrčí činnosti při účasti na tomto rozhodování musí být spravedlivé a vyvážené.
(4) Stanovy upraví možnost členů komunikovat s kolektivním správcem elektronickými prostředky, a to i pro účely výkonu členských práv.
(5) Kolektivní správce vede seznam svých členů a pravidelně ho aktualizuje.
Orgány kolektivního správce
Orgány kolektivního správce jsou alespoň statutární orgán, nejvyšší orgán a kontrolní komise.
Nejvyšší orgán
(1) Nejvyšším orgánem kolektivního správce je orgán, v němž se účastní všichni členové kolektivního správce a v němž vykonávají svá hlasovací práva, není-li dále stanoveno jinak. Zasedání nejvyššího orgánu se nesmí konat formou jeho dílčích zasedání a působnost nejvyššího orgánu nesmí plnit shromáždění delegátů.
(2) Nejvyšší orgán rozhoduje o změnách stanov kolektivního správce.
(3) Nejvyšší orgán rozhoduje o jmenování nebo odvolání člena nebo členů vedení kolektivního správce, sleduje plnění jejich povinností při výkonu funkce a schvaluje jejich odměnu a jiné výhody, jako například peněžní a nepeněžní výhody, práva na další dávky a práva na odstupné. Stanovy mohou určit, že působnost přijímat rozhodnutí týkající se členů vedení kolektivního správce podle § 96g odst. 1 je svěřena do působnosti kontrolní komise.
(4) Nejvyšší orgán dále rozhoduje zejména o
a) pravidlech rozdělení
1. příjmů vybraných kolektivním správcem pro nositele práv na základě výlučného práva nebo práva na odměnu podle tohoto zákona, včetně příjmů z vydání náhrady škody a bezdůvodného obohacení (dále jen "příjmy z výkonu práv"), a
2. příjmů z investování příjmů z výkonu práv,
b) pravidlech pro nakládání s příjmy uvedenými v § 99c odst. 3,
c) návrhu investiční strategie, pokud jde o příjmy z výkonu práv a o veškeré příjmy z investování příjmů z výkonu práv,
d) strategii týkající se srážek z příjmů z výkonu práv a z příjmů z investování příjmů z výkonu práv,
e) použití příjmů uvedených v § 99c odst. 7,
f) postupech pro rozvrh investičních rizik,
g) schvalování každého nabytí, převodu nebo zastavení nemovitého majetku,
h) schvalování fúze, zakládání osoby, ve které má kolektivní správce většinovou majetkovou účast nebo ji přímo nebo nepřímo, v celém rozsahu nebo zčásti ovládá, zakládání jiného subjektu a nabývání podílů nebo práv v jiných subjektech,
i) schvalování návrhů na přijetí nebo poskytnutí úvěru nebo zápůjčky anebo na poskytnutí záruky za úvěr nebo zápůjčku.
(5) Nejvyšší orgán určuje a odvolává auditora podle zákona o auditorech17) a schvaluje výroční zprávu.
(6) Nejvyšší orgán může svým rozhodnutím nebo změnou stanov svěřit do působnosti kontrolní komise rozhodování podle odstavce 4 písm. f) až i).
(7) Stanovy mohou omezit práva členů kolektivního správce na účast a výkon hlasovacích práv na zasedání nejvyššího orgánu na základě doby trvání členství nebo objemu odměn za určité účetní období, které členovi byly vyplaceny nebo vyúčtovány, za předpokladu, že tato kritéria budou určena a uplatňována spravedlivým a přiměřeným způsobem.
(8) Stanovy mohou omezit počet členů, které může na základě zmocnění na zasedání nejvyššího orgánu a při hlasování na něm zastupovat jedna osoba. Každé zmocnění platí pro jedno zasedání nejvyššího orgánu.
17) Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů.
Člen vedení kolektivního správce
(1) Členem vedení kolektivního správce je člen statutárního orgánu nebo zaměstnanec kolektivního správce, který řídí nebo se podílí na řízení kolektivního správce.
(2) Členem vedení kolektivního správce je rovněž člen kontrolní komise.
(3) Člen vedení kolektivního správce podle odstavce 1 řídí činnost kolektivního správce s péčí řádného hospodáře.
(4) Kolektivní správce zavede a uplatňuje postupy, které zamezí střetu zájmů mezi osobními zájmy člena vedení kolektivního správce a zájmy kolektivního správce. Pokud střetům zájmů zamezit nelze, je kolektivní správce povinen nastalé i možné střety zájmů identifikovat, řešit, sledovat a uveřejňovat, s cílem zabránit tomu, aby nepříznivě ovlivnily kolektivní zájmy nositelů práv, pro které vykonává kolektivní správu.
(5) Člen vedení kolektivního správce předkládá nejvyššímu orgánu jedenkrát ročně za předchozí kalendářní rok prohlášení o střetu zájmů, které obsahuje
a) informace o všech jeho zájmech v rámci kolektivního správce,
b) informace o výši všech odměn a o jakýchkoli jiných výhodách přijatých od kolektivního správce v předchozím účetním období,
c) informace o výši všech příjmů z výkonu práv, které obdržel jako nositel práv od kolektivního správce v předchozím účetním období,
d) prohlášení o nastalém nebo možném střetu mezi jeho osobními zájmy a zájmy kolektivního správce nebo mezi povinností vůči kolektivnímu správci a povinností vůči jiné fyzické nebo právnické osobě.
Kontrolní komise
(1) Kontrolní komise se schází alespoň jedenkrát za účetní období, ledaže stanovy určí, že má být svolána častěji.
(2) Do působnosti kontrolní komise náleží zejména
a) soustavně dohlížet na činnost a kontrolovat plnění povinností členů vedení kolektivního správce, včetně provádění rozhodnutí nejvyššího orgánu, zejména rozhodnutí uvedených v § 96f odst. 4 písm. a) až d), a
b) další působnost svěřená jí stanovami nebo rozhodnutím nejvyššího orgánu.
(3) Kontrolní komise podává nejvyššímu orgánu jedenkrát ročně za předchozí kalendářní rok zprávu o výkonu své působnosti.
(4) Jednotlivé kategorie členů kolektivního správce podle tvůrčí činnosti musí být v kontrolní komisi zastoupeny spravedlivě a vyváženě.
Zpět na obsah zákona
