Týden centrálních bank pod taktovkou energetické inflace

Loading the Elevenlabs Text to Speech AudioNative Player...

Finanční trhy čeká týden, kdy zasedají hlavní světové centrální banky. Nejde však ani tak o aktuální rozhodnutí bank, jako o signály, kam se ekonomika, inflace a sazby vydají v nejistém prostředí.

Klíčové body

Centrální banky čelí novému inflačnímu šoku kvůli drahým energiím.
Trhy sledují hlavně budoucí výhled, nikoli samotná rozhodnutí o sazbách.
Kombinace slabého růstu a inflace zvyšuje riziko stagflace.

Pozornost finančních trhů se sice od konce února dominantně soustředí na Blízký východ, ale tento týden je mimořádně zajímavý i na makroekonomické události. Bez nadsázky lze tento týden označit týdnem centrálních bank. V USA bude ve středu (29/4) zveřejněn výsledek zasedání amerického Fedu a ve čtvrtek (30/4) zasedá Evropská centrální banka (ECB). To ale rozhodně není vše, když si zasedání v tomto týdnu odbydou i Bank of Japan (BoJ), Bank of England (BoE) a v Maďarsku tamní centrální banka MNB. A to stále ještě není úplný výčet. Společným jmenovatelem nebudou ani tak samotná rozhodnutí o nastavení měnové politiky, ale primárně to, co budou centrální banky signalizovat směrem do dalších měsíců.

Od konce února centrální banky fungují v novém makroekonomickém paradigmatu. Předchozí příběh byl z pohledu centrálních bankéřů relativně čitelný. Inflace se vracela k inflačním cílům, hospodářský růst zůstával slabší a další debata se převážně točila kolem načasování měnového uvolňování. Válka na Blízkém východě a skokové zdražení energetických komodit však tento „základní“ scénář rozbily, protože energie znovu vytvářejí proinflační šok a zároveň zhoršují růstový výhled. ECB například v březnu uvedla, že válka zvyšuje nejistotu, vytváří proinflační rizika a bude mít dopad na krátkodobou inflaci prostřednictvím vyšších cen energií. Pro centrální banky to znamená nepříjemnou kombinaci ve stagflačním duchu, kdy růst ochlazuje a zároveň se zmenšuje prostor pro měkčí měnovou politiku.

V případě Fedu lze tento týden očekávat tzv. „hawkish hold“, tedy ponechání sazeb beze změny, ale s důrazem na inflační rizika. Finanční trh plně počítá s tím, že Fed ponechá hlavní úrokovou sazbu FFR (Federal Funds Rate) v rozmezí 3,50–3,75 %, kde se nachází od loňského prosince. Pozornost bude soustředěna hlavně na tiskovou konferenci s dosluhujícím šéfem J. Powellem a jeho komentářům k dopadu války na inflaci, hospodářský růst a trh práce. Americká ekonomika nyní působí odolněji než eurozóna, ale vyšší ceny pohonných hmot a energií mohou rychle zhoršit inflační očekávání domácností. Fed proto nemá důvod otevírat dveře ke snížení sazeb, ale zároveň bude opatrný i s explicitním signalizováním dalšího utažení, dokud neuvidí tvrdší důkazy o sekundárních cenových efektech.

ECB je v ještě komplikovanější pozici, protože eurozóna čelí slabšímu růstu a citelnějšímu energetickému šoku. Dubnový flash PMI ukázal návrat kompozitního indexu pod neutrální hranici 50 bodů, a to především kvůli propadu služeb. Nákladové tlaky ve výrobě i službách přitom opět zesílily. Výhled na letošní růst německé ekonomiky se v posledních týdnech významně přepisoval směrem dolů. ECB tento týden téměř jistě ponechá hlavní úrokovou sazbu na 2 %, ale trh dál počítá se zvýšením sazeb později v letošním roce, pokud se energetické riziko ukáže jako trvalejší. Ke zvýšení sazeb by teoreticky mohlo velmi dobře dojít již v červnu.

Z pohledu finančního trhu jsou scénáře stability sazeb plně započteny. Všechny centrální banky, tj. Fed, ECB, BoE i BoJ (zde je podle mě riziko zvýšení sazeb) i MNB by měly sazby ponechat beze změny. To ale automaticky neznamená nízkou volatilitu, protože hlavní cenotvornou proměnnou bude rétorika centrálních bank a signalizace na další měsíce (forward guidance), nikoli jejich samotné rozhodnutí. V případě eura je finanční trh naladěn na zvýšení sazeb v průběhu letošního roku a pokud by zasedání ECB nevyznělo v tomto duchu, tak by euro mohlo vůči dolaru i výrazněji oslabit.