Se seniorským věkem se bohužel pojí specifické potřeby, která si mladší lidé ne vždy uvědomují. Jen namátkou je to například potřeba rekonstrukce koupelny, konkrétně dejme tomu výměna vany za sprchový kout a pořízení vyššího WC či bidetu, nebo pořízení elektrického vozíku, obojí z důvodu zhoršených pohybových schopností, respektive imobility. Zpravidla jde o investice v řádu násobků až mnohonásobků důchodu konkrétního důchodce, přičemž šance na nějaký příspěvek od státu sice někdy je, ale jde o složitý proces a stále to je jen příspěvek na část nákladů. Pokud takový senior nemá úspory (včetně například doplňkového penzijního spoření, které může pro takový účel JEDNORÁZOVĚ vyčerpat - to je ta možnost, kterou bez znalsoti věci kritizuje "venezuelská komise spravedlivých" ) a/nebo dobře situaované děti, je, slušně řečeno, v pytli! A nezbývá mu, než si někde půjčit. A to je u staršího člověka (dokonce i u pracujícího nad 60 let) často problém, a to zejména právě u tzv. prověřených seriózních institucí.
Když si moje blízká příbuzná ve věku cca 75 let chtěla půjčit "ušmudlaných" 30 tisíc právě na rekonstrukci koupelny na chalupě, kde pobývá cca od dubna do října, byla postupně odmítnuta ČSOB, Komerční bankou, Monetou a Unicredit bankou. Formálně bez sdělení důvodu, reálně však, dle "neoficiálního" sdělení, právě kvůli seniorskému věku. Domluvila se až v České spořitelně, ovšem s tím, že banka požadovala, aby "někdo výdělečně činný" přistoupil k závazku jako spoludlužník a současně ještě, aby bylo uzavřeno pojištění schopnosti splácet.
Shrnuto - není divu, že kolem půjček důchodcům je "poněkud více" špíny, protože "šmejdi" jen využívají příležitosti tam, kde ji zejména velké banky nevidí. Současně s tím jde ruku v ruce to, že stát je poněkud liknavý, pokud se týká stárnutí populace a řešení problémů s tím souvisejících.
