I statistika musí být udržitelná - obsah statistických výstupů je vždy výsledkem dialogu s uživateli

S ředitelem sekce produkčních statistik ČSÚ Janem Ernestem jsme hovořili o pozici ČSÚ v rámci Evropského statistického systému a také o tom, jak se úřad zapojuje do tvorby a sledování indikátorů udržitelného rozvoje.

Kdo určuje, jaké údaje a z jakých zdrojů bude ČSÚ sledovat?

Oficiální statistika, kterou sestavují statistické úřady na celém světě, je službou uživatelům, mezi něž můžeme zařadit široké spektrum entit od státních orgánů a mezinárodních organizací až po nejširší veřejnost ve smyslu každého občana. Bylo by hezké mít možnost splnit každé, i ty nejfantastičtější sny každého, kdo potřebuje nějaká data, ale zdroje nikdy nejsou neomezené. To platí jak pro rozpočty statistických úřadů, tak i pro náklady na straně respondentů. Takže vždy se musí hledat kompromis mezi poptávkou a tím, co lze v rozumné kvalitě a s přiměřenými náklady získat. Obsah statistických výstupů je tedy vždy v nějaké formě výsledkem dialogu s uživateli.

Samozřejmě, v současné době se většina produkce ČSÚ odvíjí od evropské statistické legislativy, která členským zemím EU zakládá bezprostřední povinnost dodávat určitá data. I při její přípravě ale probíhá dialog mezi Evropskou komisí, která je významným uživatelem dat, Evropským parlamentem, tedy volenými zástupci veřejnosti, a členskými zeměmi v roli dodavatelů dat. Legislativní požadavky jsou ale jen vrchol ledovce. V rámci Evropského statistického systému probíhá také poměrně intenzivní výměna zkušeností, země se vzájemně inspirují a spouštějí společné projekty, které pak samozřejmě mohou být následně ukotveny i legislativně. Sbírají se nebo vytvářejí také data, která jsou v zásadě dobrovolná, navíc i v rámci koordinovaných evropských statistik existuje prostor pro přizpůsobení obsahu národním potřebám.

Pak jsou tady rovněž statistiky, které slouží čistě tuzemským uživatelům. ČSÚ při jejich tvorbě samozřejmě komunikuje se všemi uživateli, ať už jde o formální kroky při přípravě vyhlášky o programu statistických zjišťování, anketu spokojenosti uživatelů nebo neformální komunikaci s konkrétními uživateli dat. Abychom ale nemluvili jen obecně – v současné době dokončujeme přípravu šetření GVC, které se snaží zachytit zapojení podniků do globálních řetězců. Realizovat jej musíme, vyplývá z relativně čerstvého nařízení o evropských podnikových statistikách. O data je na úrovni EU velký zájem, jejich sběr byl otestován na několika dobrovolných šetřeních. Víme ale, že obsah je šitý na míru spíše zemím na vrcholu globálních řetězců a méně pro země, které jsou více v subdodavatelské pozici. Pokud už se tedy šetření realizuje, má smysl jej doplnit tak, aby odpovědělo i na otázky, které jsou podstatné pro naše domácí uživatele. V rámci přípravy jsme proto oslovili širší skupinu uživatelů – interních z jiných útvarů ČSÚ i externích, a také uživatele z akademické sféry, o nichž na základě předchozí spolupráce víme, že by pro ně data mohla být užitečná pro případné výzkumné projekty. Tohle beru jako příklad toho, jak z daného šetření získat maximální užitek. Ne vždy jsou uživatelé schopni aktivně komunikovat svoje potřeby a je třeba jim jít trochu naproti.

Máme nějakou šanci ovlivnit požadavky Evropského statistického systému?

Máme a řekl bych, že je ovlivňujeme docela dost. Eurostat je v rámci Evropské komise poměrně unikátní institucí v tom, že má rozsáhlou soustavu poradních orgánů v podobě pracovních skupin a své záměry s členskými zeměmi konzultuje. Nejde vždy jen o legislativu, ale před vznikem nového právního předpisu se téma probírá na úrovni pracovní skupiny, ředitelské skupiny i expertních týmů. Členské státy tedy mají na expertní úrovni dost prostoru do věci mluvit a prosazovat své názory a zájmy. Samozřejmě, že nikdy nemohou být spokojeni všichni, ale existuje mechanismus pro hledání kompromisu.

Jaká aktuální témata se na evropské úrovni projednávají v současné době?

Je jich spousta. Na té pracovní úrovni, o které jsem právě mluvil, jsme zrovna minulý týden v Lucemburku v rámci pracovní skupiny ředitelů podnikových statistik probírali postup implementace nové klasifikace NACE Rev. 2.1 v rámci podnikových statistik. Nová verze klasifikace vždy vede k přerušení současných časových řad, a tentokrát se poprvé otevřela otázka požadavků na zpětné přepočty dat.

Obrovským tématem jsou inovace. Objevují se nové technologické možnosti, nové požadavky uživatelů a probíhá diskuze o tom, co bychom měli vyvíjet společně v rámci evropského statistického systému. Jednotlivé členské země se vydávají různými směry a je snaha toto úsilí nějak zastřešit a dát mu jednotnou koncepci.

Hledají se například nové datové zdroje a nové možnosti jejich využití. Jedním z trendů je snaha o rychlejší odhady ukazatelů krátkodobých statistik s využitím netradičních datových zdrojů, jako jsou data z platebních karet, ze scanner dat, z mýtných bran a podobně. Problém je pouze v tom, že jednotlivé země nemají k dispozici stejné vstupy. Rodí se proto myšlenka, zda by nepomohla nějaká koordinovaná podpora na úrovni EU.

Aktuálně se hodně úsilí věnuje propojování mikrodat a získávání nových výstupů z nich. Využívat lépe data, která už existují, je poměrně logický krok, protože každý nový požadavek na data nelze řešit vytvořením nového statistického šetření. Nabízí se tedy možnost propojovat data z již existujících zdrojů přímo v rámci standardních statistických výstupů anebo propojená data zpřístupnit výzkumníkům pro vědecké účely, protože ad hoc výzkumy dokáží odpovědět na řadu aktuálních otázek. V tom už má ČSÚ nějaké zkušenosti z provozování našeho safe centra, ale určitě existují další možnosti, jak jeho servis ještě rozšířit a vylepšit. Severské země mají třeba společný projekt na poskytování mikrodat ve stejné datové struktuře. To je věc, která by se mohla překlopit ve společnou platformu pro celou Evropskou unii.

Pokud jde o formální projednávání nových požadavků, tak se očekává zahájení trialogů k novele nařízení o evropských environmentálních účtech, což je předpis, kterému jsme se věnovali v době předsednictví Česka v Radě EU. To už znamená konkrétní rozšíření povinností České republiky vůči Unii, na něž se paralelně připravujeme. Výhledově bude Evropská komise chystat také nařízení týkající se ukazatelů realitního trhu. Některé z nich také patří do „naší“ statistické oblasti produkčních statistik.

Jakou pozici má česká statistika ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi?

Patříme mezi státy, které legislativní požadavky v oblasti statistiky plní včas a bez výhrad ke kvalitě. To je vidět i z pravidelných hodnocení Eurostatu. A pokud jde o náš příspěvek k rozvoji Evropského statistického systému, nad rámec toho, co máme prostě předepsáno, pak určitě nejsme na chvostu pelotonu. Například kolegové z oddělení cestovního ruchu v rámci ESTP kurzů pořádaných Eurostatem pravidelně školí statistiky z ostatních zemí v sestavování satelitního účtu cestovního ruchu. Ten je naším rodinným stříbrem. Povedlo se nám rovněž zavést pravidelné šetření Energo, které v jiných zemích není úplně běžné, a o naše zkušenosti je zájem. Výbornou práci dělají kolegové i u statistik zahraničních afilací a pyšný jsem třeba na oddělení konjunkturálního průzkumu, které se ve spolupráci s DG ECFIN aktivně podílelo na pilotáži nového Labour Hoarding Indexu. Jeho cílem je zachytit, do jaké míry mají podniky tendenci držet zaměstnance, i když je aktuálně nepotřebují, což je téma, které se zrodilo z covidových lockdownů.

Pro zemi naší velikosti je asi optimální snažit se být „malí, ale šikovní“ a tohle je pár příkladů, kdy se nám to určitě daří.

Využíváte i v produkčních statistikách administrativní data, abyste snížili zátěž respondentů?

Administrativní data umíme získávat a využívat docela dobře a zejména v posledních letech je vývoj dost progresivní. Nedávno se nám podařilo s využitím rozšířené sady dat z Generálního finančního ředitelství přestavět obsah ročního strukturálního šetření a výsledkem bylo znatelné snížení administrativní zátěže, zejména u menších podniků. Tohle zrovna není případ, kdy by administrativní zdroj dokázal statistické šetření zcela nahradit, protože neobsahuje všechny potřebné informace, ale napomáhá tomu, aby zjišťování bylo menší, a snad i méně náročné. Úplně odstranit předkládání statistických výkazů se podařilo při sestavování statistiky osevů díky využití dat z jednotné žádosti o dotace na plochu. Obsah tohoto administrativního zdroje byl na základě výtečné spolupráce se SZIF a Ministerstvem zemědělství přizpůsoben požadavkům vyplývajícím ze statistické legislativy EU, takže další šetření už není potřeba. V současné době Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje projekt e-Turista, a pokud dopadne podle současných plánů, lze obdobný efekt v budoucnosti čekat u měsíční a čtvrtletní statistiky ubytovacích zařízení.

Je zde ale i řada případů, kdy administrativní data hrají roli pomocného zdroje pro modelování výstupů. Třeba kolegové ze statistiky energetiky při sestavování výsledků o spotřebě paliv v dopravě úspěšně využívají data z STK a registru vozidel. Tohle je možná případ, kdy sice na první pohled nesnížíme administrativní zátěž, ale pokud bychom bez administrativních zdrojů chtěli plnit nové požadavky, muselo by vzniknout šetření rozsahem opravdu obludné. To je také podstatný prvek – nejde vždy jen o snižování již existující zátěže. Důležité je rovněž usilovat o to, aby se nadměrně nezvyšovala. Takové věci bohužel nejsou na první pohled vždy vidět, ale jestliže požadavky na výstupy neustále rostou, je to klíč k dosažení „trvale udržitelné statistiky“.

Tématem tohoto vydání jsou indikátory udržitelného rozvoje. Můžete popsat proces, jak se takové indikátory sestavují a zavádějí do praxe?

Předně, indikátory ze své povahy slouží k monitoringu a vyhodnocování cílů a zpravidla se u nich snažíme dostat do jedné hodnoty komplexní a složitou realitu. Já pro vysvětlení role indikátorů rád používám statistickou pyramidu prezentovanou někdejším generálním ředitelem Eurostatu Walterem Radermacherem. Základnu tvoří primární statistiky zjištěné šetřením nebo z administrativního zdroje. Jejich limitem je samozřejmě to, co nám je respondent schopen věrohodně sdělit. Druhou vrstvu představují účetní systémy, v nichž je vybilancováno větší množství datových zdrojů a vzniká ucelený pohled na určité téma. Typické je, že se v nich objevují i metodické koncepty, které jsou sice zcela relevantní, ale na mikroúrovni jsou obtížně zachytitelné. Na vrcholu pyramidy pak stojí indikátory, které využívají vstupy ze spodních vrstev a slouží k monitoringu a vyhodnocování nějakých cílů či jevu, k posouzení, jestli se situace vyvíjí dobře, nebo špatně, a pro rozhodnutí, jaká opatření učinit. Vždy záleží na tom, co je k dispozici v nižších patrech pyramidy a jak se ten koncept hodí k monitorování.

Proces vytváření indikátorů je neustálé hledání a dialog. Vyhodnocuje se, co je třeba monitorovat, jak indikátor navrhnout, ale i co vlastně zjistit vůbec lze. Na globální úrovni tohle probíhá v rámci pracovních skupin OSN, v tuzemských podmínkách je to třeba součástí agendy Výboru pro indikátory Rady vlády pro udržitelný rozvoj. K nastavení systému monitorování udržitelného rozvoje hodně přispěl i projekt Mechanismy prosazování principů udržitelného rozvoje ve státní správě, který je známý pod zkratkou PUDR. ČSÚ se věnoval jeho složce spojené se získáváním dat.

Je už sada indikátorů pro udržitelný rozvoj kompletní, nebo je třeba ještě některé indikátory vytvořit?

Nejprve musím uvést, že v oblasti udržitelného rozvoje existuje hned několik sad. Ta globální pro Agendu 2030 obsahuje celkem 248 indikátorů, které slouží k monitorování 17 cílů a 169 podcílů. Z těchto indikátorů je pro Českou republiku aktuálně dostupných 153. Na podchycení dalších se dále pracuje, ale je třeba zmínit, že 43 indikátorů je v našich podmínkách nerelevantních a není tedy ambice se o jejich doplnění snažit. Globální sada se týká všech zemí a celkem logicky jsou v ní indikátory, které mají smysl třeba pro přímořské země nebo země rozvojové potýkající se s trochu jinými problémy než my.

Kromě globálních indikátorů vznikla v Česku ještě specifická indikátorová sada pro Strategický rámec ČR 2030, kterou následně doplnila další sada indikátorů kvality života. Ta je vysloveně šita na míru domácím podmínkám. V současné době tedy sledujeme 177 indikátorů ČR 2030 a 39 indikátorů kvality života.

Jak v případě globální, tak v případě národní sady samozřejmě dochází k průběžným revizím, protože udržování indikátorových sad je nikdy nekončící proces.

Indikátory udržitelného rozvoje mnohdy zasahují i do dalších oblastí, kterým se sekce produkčních statistik nevěnuje, jako jsou třeba mzdy, chudoba a další. Jak na sledování těchto indikátorů spolupracujete s ostatními sekcemi a odbory ČSÚ?

Tým udržitelného rozvoje tady plní hlavně koordinační roli. Máme zřízenou interní pracovní skupinu, na jejíž platformě se vše projednává. Udržitelný rozvoj je tématem, pod kterým si lidé představují hlavně životní prostředí. Ale to je pouze jednou ze složek. Důležitou roli hrají také sociální a ekonomická dimenze. A pro jejich zahrnutí využíváme data od dalších kolegů v úřadě. Spolupráce však není jen interní, protože poměrně dost datových vstupů pochází i od externích institucí.

Jaké úkoly čekají sekci produkčních statistik v následujících měsících a letech?

Řadu aktivit jsem už vlastně zmiňoval. V podnikových statistikách finišujeme implementaci nařízení o evropských podnikových statistikách, které integrovalo 10 dříve oddělených statistických oblastí do jednoho celku. K dokončení nám zbývá ještě několik kroků, třeba už zmiňované šetření globálních hodnotových řetězců. Pomalu se připravuje i přechod na klasifikaci NACE rev, 2.1. Velké plány máme s využitím systému e-Turista. Nemalou výzvu představuje i projednávané rozšíření environmentálních účtů. V oblasti stavebnictví intenzivně jednáme o využití digitalizace stavebních řízení a o možnostech nahradit některá šetření administrativními daty. Čeká nás i další fáze modernizace statistiky zemědělství, kdy kromě administrativních dat z osevů budeme intenzivněji využívat i data o zvířatech a z Integrovaného zemědělského registru. Přestože jsme už zrušili související statistické zjišťování, projekt ještě potřebuje dotáhnout do konce.

A výhledově uvažujeme o možnostech intenzivněji pro statistické účely využít satelitní data. Věřím, že nám v tom pomohou zkušenosti polských kolegů, kteří už mají hodně praktických zkušeností a jsou už v reálném využívání těchto dat dost daleko.

Zkrácený rozhovor vyjde v letním dvojčísle časopisu Statistika&My.