Uhrazením odměny obhájce je realizováno ústavně zaručené právo na právní pomoc a obhajobu

Ústavní soud, Brno, PV 11/2024

Městský soud stanovil stěžovatelce jako ustanovené obhájkyni odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 126 656 Kč. Stěžovatelka byla ustanovena obhájkyní obviněnému, který byl trestně stíhán jako uprchlý. Městský soud určil odměnu za jeden úkon právní služby na 2 480 Kč (oproti stěžovatelce požadované částce 3 100 Kč) s odůvodněním, že všechny úkony právní služby proběhly do konce roku 2021 v době platnosti § 12a advokátního tarifu, kterým se sazba za úkon ustanoveného obhájce snižovala o 20 %. Zároveň vyhověl požadavku stěžovatelky na trojnásobné zvýšení odměny za provedené úkony s odůvodněním, že se jedná o úkony, u kterých byla třeba znalost cizího trestního mezinárodního práva. Ke stížnosti státního zástupce vrchní soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí městského soudu zrušil a rozhodl tak, že stěžovatelce přiznal částku 37 585 Kč. V odůvodnění svého usnesení vrchní soud uvedl, že případné až trojnásobné zvýšení odměny přichází v úvahu jen ve vztahu k individualizovaným úkonům právní služby a městský soud pochybil už v tom, pokud akceptoval návrh stěžovatelky na zvýšení odměny u všech úkonů na trojnásobek, aniž by zhodnotil, zda se v každém konkrétním případě jednalo o úkon mimořádně obtížný. Navíc eventuální zvýšení odměny s ohledem na použití cizího práva nebo cizího jazyka je možné jen tehdy, pokud bylo při provedení konkrétní právní služby použití cizího práva nebo jazyka podstatné a nikoliv okrajové. Podle vrchního soudu v nyní posuzované věci nebyl stěžovatelkou prováděn žádný úkon právní služby, který by bylo možné označit za mimořádně obtížný, odůvodňující zvýšit odměnu za konkrétní úkon právní služby.

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení vrchního soudu s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva na spravedlivou odměnu za práci, na soudní ochranu a právní pomoc v řízení před soudy.

Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová) stěžovatelce vyhověl. Vrchní soud podle Ústavního soudu pochybil, pokud v případě stěžovatelky zcela vyloučil eventuální zvýšení její odměny jako obhájkyně ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu, a to z důvodu jím tvrzené absence aplikace cizího práva (cizího jazyka) v dané věci. Tím vrchní soud porušil nejen právo stěžovatelky zaručené čl. 26 odst. 1 a odst. 3 Listiny, ale kontextuálně zasáhl rovněž do práva odsouzeného na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.

Právní věta:
Nastavením pravidel pro odměňování advokátů jsou ovlivněny nejen finanční zájmy advokáta – podnikatele, ale i naplnění jeho role jako ochránce základních práv v systému řádného výkonu spravedlnosti. V situaci, kdy o výši odměny obhájce nerozhoduje na základě dohody s advokátem sám obviněný, ale stát, je uhrazením odměny obhájce realizováno ústavně zaručené právo na právní pomoc a obhajobu. Proto je nutné dbát na to, aby způsob určení odměny obhájce neměl nepříznivý vliv na základní práva a svobody obviněného, tedy i práva na obhajobu.

Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 49/24 je dostupný zde (443 KB, PDF).