"Vendulčini příbuzní se snažili najít způsob, jak jí pomoci k alespoň částečnému uzdravení. Ukázalo se, že v České republice není žádné zdravotnické zařízení, které by to umělo, respektive si na to trouflo. Podařilo se najít rehabilitační centrum v Piešťanech na Slovensku, kde mají dobré výsledky s léčbou apalického syndromu. Nicméně léčbu si musí uhradit sama, 14 dní stojí 150 tisíc korun. Jsem opravdu moc rád, že se podařilo díky štědrým dárcům vybrat tolik peněz, které poslouží dobré věci," uvedl náměstek primátora Daniel Marek, který předal šek Stanislavě Štěpánkové, Vendulčině mamince.
Vendy čeká první dvoutýdenní intenzivní léčba v Piešťanech od 23. března, díky úsilí Ivy Crookston a Dagmar Bláhové z Nadačního fondu šance pro děti má zajištěnou sanitku, která ji tam převeze. "Pomohli jsme zařídit další specializované zařízení v Čechách, kde bude mezi 14 denními turnusy po Slovensku rehabilitovat. Na Slovensko se bude vracet vždy po měsíci odpočinku. Její sestra se díky tomu, že Vendula dostane šanci, chce věnovat pomoci a založení spolku, který bude sdružovat lidi s Apalickým syndromem," uvedla Iva Crookston.
Zdůraznila také, že nic z toho by nebylo možné bez štědrých dárců, kteří přispěli do charitativní sbírky pro Vendulku na portálu Donio, celková částka přes 4,3 milionu korun je v dnešní době až neuvěřitelná. S propagací sbírky pomohla i média, která příběh zveřejnila, ať už jde o Blesk, Novinky.cz nebo CNN Prim News.
Příběh Venduly Fenz
Mladá a do té doby aktivní žena skončila po vážné nehodě v prosinci 2021 v kómatu, odborně zvaném apalický syndrom, kdy má pacient má otevřené oči a působí dojmem, že se probral, ale není tomu tak.
Devětatřicetiletá maminka má doma dvě malé dcery, pětiletou a šestiletou, navíc její manžel je nevidomý.
Vendy byla vždy velice činorodý člověk. Mezi mnohé z jejich aktivit patřily doprovody vozíčkářů a nevidomých na kulturní akce, autorské čtení v místní knihovně či práce ve studentském rádiu. Milovala být mezi lidmi a vždy byla tam, kde někdo potřeboval pomoci, a právě lidem s určitým druhem handicapu pomáhala nejvíce. Podílela se mimo jiné i na scénáři k dokumentárnímu filmu o vozíčkářích a časosběrném natáčení snímku o životě lidí s mentálním postižením. Absolvovala i roční stáž na Oxfordu, která jí byla obrovskou zkušeností a do poslední chvíle z ní čerpala.
Intenzivní terapie jí dá reálnou šanci na návrat do života, aby mohla opět hýbat končetinami, učit se hovořit, případně i postavit se na nohy.