Stravovací paušál není zadarmo. Přináší rizika a problémy, o nichž se taktně mlčí

Je to podobné jako u řady jiných novinek. Dokud nebude judikatura a nebudeme vědět, jak se zachovají finanční úřady, bude stravovací paušál pro zaměstnavatele riskantním experimentem.

První důležitá otázka. Jak se finanční úřady postaví k uplatňování paušálu při tzv. home office, nemoci, ošetřování člena rodiny služebních cestách apod. A druhá. Co se stane, když úředník dojde k názoru, že firma jím nahradila část mzdy. Zcela nevhodný se potom paušál stává v případě, že by někdo chtěl přispět zaměstnancům nad rámec daňového osvobození.

Ministryně financí Alena Schillerová několikrát zopakovala, že finanční úřady paušály kontrolovat nebudou. To je sice hezké, avšak metodici daňové správy na svých přednáškách tvrdí opak. Varují, že Generální finanční ředitelství bude úřady instruovat, aby například kontrolovali, zda nedochází k nahrazování mezd paušálem. A v rámci těchto kontrol jistě dojde i splnění ostatních podmínek. Na ministerstvu navíc může už letos po volbách zasednout reprezentant úplně jiného přístupu.

Otázka zní, zda pak úředníci nebudou posuzovat nejen, zda paušál nenahradil část mzdy, ale zda také nenahradil její zvýšení. A víme, jak je to s úřady – názor proti názoru a spor na léta.

Zcela nejasné zůstává, zda jej budou moci zaměstnavatelé použít, pokud zaměstnanci zůstanou pracovat doma. Což je právě teď mimořádně aktuální otázka. Přičemž se zdá, že doba covidová hned tak neskončí. Zřejmě by v takovém případě musel zaměstnavatel prokázat, že domov je místem výkonu práce u zaměstnanců veřejné sféry, nebo že zaměstnanec splnil vágní podmínku „směny podle zákoníku práce“ u zaměstnanců soukromého sektoru… Zkrátka, u paušálu existuje řada dodatečných podmínek, o kterých se vůbec nemluví a které u stravenek nejsou. Díky tomu je může zaměstnavatel používat s větší mírou bezpečí a klidu. Zároveň i podpořit daňově výhodnou cestou své pracovníky i v době pandemie či i jiných nepříjemností.

Zcela opačná je potom u obou forem podpory stravování konstrukce daňová. Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá. Ve skutečnosti z toho v některých případech vyplývají značné rozdíly, jak jejich použití ovlivní daně a odvody.

Zatímco peněžitý paušál je osvobozený jen do konkrétního limitu, stravenka je osvobozena bez něj. Do limitu tak u obou forem šetří každý zaměstnanec 15 % na dani z příjmů fyzických osob a 11 % na pojistném. Firmy k tomu navíc šetří 33,8 % na pojistném a 19 % na dani z příjmů právnických osob.

U stravenky nad limit stále šetří zaměstnanec na dani a zaměstnanec i zaměstnavatel na pojistném. U paušálu ale ne! Protože daň ze mzdy i pojistné se už odvádí!

Velmi zjednodušeně se dá říci, že stravenka šetří vždy 60 až 80 procent na odvodech, zatímco u paušálu je toto rozpětí vyšší, mezi 0 a 80 %.

Problém se může objevit také při práci delší, než činí běžná pracovní doba. Paušál je totiž daňově osvobozen, pokud jde o příspěvek za jednu směnu podle zákoníku práce. Dnes má řada zaměstnanců flexibilní pracovní dobu, částečný úvazek, nebo naopak mnohem delší směny než standardních osm hodin. U stravenek je problém vyřešen podmínkou, že pracovník musí pracovat alespoň 3 hodiny. A pokud jeho směna přesáhne 11 hodin, zvýší se limit pro daňovou uznatelnost. Zaměstnavatel mu dá druhou stravenku a není s tím žádný problém. Ale u paušálu? Nevíme a hned tak vědět nebudeme.

Jde tedy o dva samostatné problémy – u směny delší než 11 hodin lze poskytnout druhou stravenku, ale ne druhý paušál. A u neodpracované směny lze poskytnout stravenku, pokud přítomnost v práci trvala alespoň 3 hodiny, ale paušál osvobozeně v takovém případě poskytnout nelze.

Všechny tyto problémy mohou vypadat jako detaily. Ovšem jen, než si uvědomíme, jak vypadá dnešní svět a struktura vztahů zaměstnavatel – zaměstnanec.

Zkrátka, stravovací paušál se začíná jevit jako další z nedostatečně připravených novinek, které mohou připravit zaměstnavatelům naprosto nečekané problémy. Vůbec totiž nereflektují vývoj na trhu práce, období koronakrize a celkově to, že už nežijeme někde v první polovině 20. století.

Související témata