Plast, sklo i papír. Italský boom je šancí pro řadu výrobců

Italské hospodářství zažívá růst, který převyšuje očekávání. Odhady růstu HDP jsou stále optimističtější, roste spotřeba domácností. Oživení italského hospodářství je tak šancí pro řadu exportérů.

Ilustrační foto Shutterstock

Po jarní prognóze růstu HDP o 4,1 % dochází nyní ke stále optimističtější proměně a téměř každý týden jsou přidávány další desetiny procent k výhledu pro rok 2021. Podle nové studie svazu průmyslu Confindustria se předpokládá oživení ve výši 6,3-6,4 % HDP. Oživení je poháněno rovněž spotřebou domácností. Podle zmíněné studie výdaje domácností na konci letošního roku překročí tisíc miliard eur. Po růstu 14,2 % ve druhém čtvrtletí roku 2021 letos spotřeba vzroste oproti loňsku o 60 miliard eur. Roste také touha po fyzických maloobchodních kanálech: 65 % Italů se chce vrátit do kamenných obchodů. Celkově pandemie v Itálii deset let růstu spotřeby přerušila. Ale pokud nedojde k žádným novým uzavřením, očekává se o Vánocích minimálně o 9 miliard eur více výdajů než o minulých svátcích. Přibližně 4,5 milionu Italům neklesly v době pandemie koronaviru příjmy, které ale kvůli epidemiologickým opatřením nemohli utratit. Nyní jsou připraveni utratit více, než tomu bylo v období před koronavirem.

Otevírá se tak prostor i pro český spotřební průmysl. Příležitosti lze nalézt v oblastech výroby plastů a plastových výrobků, u skla a skleněných výrobků, u přístrojů elektrického záznamu a reprodukce, hraček, her a sportovních potřeb, papíru a papírových výrobků a optických přístrojů. Tyto položky již nacházejí vysoké uplatnění na italském trhu, jak lze vidět i z údajů Českého statistického úřadu.

Stále je zde však mnoho neznámých a rizik v podobě dalšího vývoje pandemie, růstu cen surovin a jejich nedostatku, narušených dodavatelských řetězců a problémů na čínském trhu. Oživení je také do velké míry závislé na efektivitě realizace projektů Plánu obnovy, která je podmíněna řadou zásadních reforem. Některé faktory by mohly způsobit dočasná zpomalení. Patří mezi ně nedostatek surovin v celosvětovém měřítku, nedostatek kvalifikované pracovní síly a inflace. K tomu je nutné ujistit Italy sociálními politikami a pobídkami zaměřenými na ochranu a podporu jejich ekonomického a sociálního blahobytu.

Ceny energií rostou

Jakkoliv spotřeba roste, italské podniky brzdí nárůst cen energií. Zemní plyn je komoditou s nejvyšším nárůstem ceny, která se v roce 2021 zvýšila o 430 %. Skokový nárůst ceny plynu se odrazil i na ceně ropy, která v říjnu vzrostla ze 75 USD na 84 USD za barel. Důvodem růstu cen plynu jsou dle Confindustria geopolitické otázky (napětí mezi EU a Ruskem), což je vidět na regionálních cenových rozdílech, kdy ceny stouply v Evropě o 572 % oproti předkrizové úrovni, a v USA o 144 %. Zároveň trvá nedostatek na fyzickém trhu (zásoby na nejnižší úrovni) a zvýšení cen je tak zčásti dočasné a zčásti strukturální. Podle Světové banky by měly ceny plynu v letech 2022 a 2023 klesat, ale stále zůstanou téměř dvojnásobné oproti roku 2019.

Italský energetický mix je založen především na plynu (42 %) a Itálie je proto nejvíce z evropských zemí postižena růstem cen. Současná úroveň obnovitelných zdrojů, které představují 11 % energetického mixu, nestačí k vyrovnání rostoucích cen surovin. Itálie je závislá na dovozu a importuje 89 % spotřeby zemního plynu, 94 % ropy a 100 % uhlí. V roce 2020 měl čistý dovoz energie hodnotu 23,4 miliardy eur, z toho 14,0 miliardy eur bylo za ropu a 8,9 miliardy eur za zemní plyn. V roce 2021 bude účet výrazně vyšší. Zatím nejhorší byl rok 2012, kdy došlo k vrcholu předchozího prudkého nárůstu cen komodit a italský účet za energie tehdy dosáhl 64,9 miliardy eur.

Výroba se prodražuje

Dopad vyšších nákladů na energie pociťují především průmyslové podniky. Energie se nejvíce podílí na nákladech u zpracování nekovových nerostů (3,1 % hodnoty produkce), metalurgie (2,6 %), zpracování papíru a dřeva, v chemickém průmysl a gumárenství (1,5 %). V těchto odvětvích je obtížné přenést veškerá zvýšení cen na další výrobní řetězce a vyšší náklady se projevují v poklesu marží. Z dlouhodobého hlediska se zvyšuje tlak na stále vyšší energetickou účinnost výroby.

U spotřebního koše domácností představují elektřina a plyn 4,5 % výdajů a pohonné hmoty 3,8 %. Domácnosti tak vydají za energie celkem 8,3 % své spotřeby. Vyšší výdaje na energie ubírají domácnostem zdroje, které by jinak vydaly za zboží a služby. Růst cen energií tak druhotně brzdí růst soukromé spotřeby.

Marcel Sauer, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Římě