Štrasburský soud: Při zásahu policie proti duševně nemocnému pacientovi došlo k porušení práva na život

Evropský soud pro lidská práva dnes zveřejnil rozsudek ve věci V proti České republice. Stížnost podala sestra pacienta, který v roce 2015 zemřel na psychiatrické klinice v Olomouci. Jeho smrti předcházelo použití taseru policií a podání sedativ personálem nemocnice. Štrasburský soud v rozsudku shledal některé systémové nedostatky při zvládání obdobných situací.

Bratr stěžovatelky se dlouhodobě léčil s paranoidní schizofrenií. Při nastupující atace nemoci byl hospitalizován na olomoucké psychiatrii. Jelikož se choval agresivně, demoloval zařízení kliniky a způsobil těžká zranění sanitáři, personál nemocnice přivolal policii. Ta proti pacientovi třikrát použila taser a následně mu zdravotní sestra injekčně podala sedativa. Krátce poté pacient zemřel. Jako bezprostřední příčina smrti byla stanovena srdeční arytmie. Postup policie prošetřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů, která případ odložila. Stěžovatelka neuspěla ani u státního zastupitelství a Ústavního soudu. Ve Štrasburku namítala porušení práva na život podle článku 2 Úmluvy v hmotněprávním i procesním aspektu.

ESLP poměrem pěti hlasů ke dvěma shledal, že došlo k porušení hmotněprávního aspektu článku 2, když v postupu policie i personálu nemocnice identifikoval řadu nedostatků. Zaprvé, vůči pacientovi nebyly použity tzv. deeskalační techniky. Zadruhé, personál dostatečně neinformoval policisty o zdravotním stavu pacienta, který se léčil s vysokým krevním tlakem. Zatřetí, zasahující policisté zaklekli pacienta do polohy na břiše, která obecně obnáší riziko pozičního dušení. Začtvrté, uvedená poloha snižovala nebezpečí, že pacient bude i nadále ohrožovat své okolí. Vzniká tedy otázka, zda bylo v této chvíli použití taseru nezbytné. Dle ESLP přitom nelze vyloučit, že to byly právě elektrické šoky z taseru, které způsobily pacientovu srdeční arytmii, a tím i smrt. ESLP se zejména pozastavil nad skutečností, že taser byl vůči pacientovi použit třikrát ve velmi krátkém časovém rozmezí, a vzápětí mu byla aplikována sedativa, aniž by byl předtím obrácen na záda. Štrasburský soud shrnul, že není nic neobvyklého na tom, že osoby přijaté na akutní oddělení psychiatrie se mohou chovat násilně. Psychiatrická zařízení by tedy pro tyto situace měla být přiměřeně vybavena a disponovat dostatečně početným personálem, aby takové pacienty dokázala zvládat vlastními silami a aby bylo přivolání policie pouze krajním opatřením, kdy navíc dojde k náležité koordinaci obou složek. To se však v projednávané situaci nestalo. Stát proto selhal ve svém pozitivním závazku ochránit život pacienta.

V obecné rovině navíc ESLP poukázal na to, že právní úprava použití taseru v České republice je příliš vágní a neobsahuje speciální ustanovení pro osoby s duševní nemocí, nebo obecněji pro hospitalizované pacienty, kterým byla s velkou pravděpodobností podána medikace. Dále je dle ESLP politováníhodné, že příslušné orgány odmítly doporučení veřejné ochránkyně práv, aby zavedly speciální školení policistů pro zacházení s osobami s psychosociálním postižením. A konečně ESLP upozornil na to, že v dané době v České republice neexistoval metodologický pokyn vyžadující koordinaci postupu policistů zasahujících v nemocničním prostředí a zdravotnického personálu. Ve světle uvedeného štrasburský soud shledal, že stát nenaplnil ani povinnost zavést vhodný právní rámec pro daný typ situací.

ESLP dále dospěl k jednomyslnému závěru o porušení procesního aspektu článku 2 Úmluvy. Vyšetřování ze strany GIBS sice bylo dostatečně rychlé a vedlo ke shromáždění značného množství důkazů, bylo však zatíženo i chybami. Zaprvé, zasahující policisté nebyli ihned po incidentu izolování a vyslechnuti, aby se tak zabránilo možné koluzi. Místo toho jejich výslech proběhl až o několik týdnů později, navíc pouze formálním způsobem. A zadruhé, vyšetřování bylo vedeno poměrně úzce. Nezaměřilo se na to, jaké informace byly během zásahu sdíleny mezi policisty a personálem nemocnice, ani na otázku možného spolupůsobení taseru a sedativ. Třebaže tedy zasahující policisté mohli upřímně věřit, že použití taseru bylo v dané situaci nezbytné, vyšetřování nelze vzhledem k uvedeným nedostatkům hodnotit jako přiměřené.

Rozsudek naleznete v anglickém znění zde. Anotace bude k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva na http://eslp.justice.cz/.

Rozsudek, až nabude právní moci, bude v souladu obvyklou praxí projednán Kolegiem expertů k výkonu rozsudků ESLP (o jeho činnosti více zde), které navrhne obecná opatření k zamezení obdobným porušením v budoucnu.