Českým startupům chybí lepší marketing nápadů

Investice do raných stádií startupů se po covidovém vzepětí vracejí do normálu. Spíš než peníze chybí českému trhu lepší marketing nápadů a aktivnější přístup státu, který neumí docenit ekonomické přínosy začínajících firem.

„Kompaktní tým spoluzakladatelů je nejdůležitější. Obzvlášť za situace, kdy v týmu fungují i vazby mimo byznys,“ říká Martin Kešner, partner J&T Ventures. Foto: Shutterstock

Martin Kešner má se startupovou scénou bohaté zkušenosti. Světu vznikajících firem opřených o průbojné nápady se věnuje skoro dvě dekády, posledních deset let pak jako partner J&T Ventures, což je co do počtu transakcí v roce 2023 jeden z nejaktivnějších fondů rizikového kapitálu v Česku. Stejně jako podobně zaměřené fondy se zabývá vyhledáváním zajímavých příležitostí, laděním parametrů investice, budováním hodnoty, růstem firmy a zajištěním dalších investičních kol. Hledání dalších investorů, kteří pomohou s rozjezdem, a nakonec prodejem „hotové“ firmy, popisuje Martin Kešner jako postupné řazení vagónů a lokomotiv do sestavy vlaku. I ve fondech, které se zaměřují na startupy, jde o to, aby vlaková souprava nebyla příliš přetížená a aby si v investiční štafetě jednotliví aktéři nenárokovali příliš velký podíl, který vlak na cestě ještě přibrzdí.

Na první pohled by se zdálo, že pokud zůstaneme u vlakového příměru, pak provoz na trati pořádně prořídl. Podle projektu Startupové Česko, který sleduje investice do vznikajících firem s českou stopou, loni do celé domácí branže putovalo 11,4 miliardy korun, což meziročně představuje pokles o téměř tři čtvrtiny. Podle Martina Kešnera to ale pro českou startupovou scénu není nic dramatického. „Beru to jako korekci trhu, který v covidové době vylétl nahoru. Skončila éra levných peněz, která byla ještě umocněna přílivem velkého množství kapitálu. V mnoha ohledech se tak vracíme do fáze, kdy jsou rizikové investice ekonomicky obhajitelné a udržitelné. Svědčí o tom ostatně i počet transakcí, které se víceméně nemění,“ vysvětluje Martin Kešner.

STÁLE VEDE ICT, NASTUPUJE AI

A příliš se nemění ani střední výše investice v rámci jednoho kola, která loni činila 23 miliony korun. I v loňském „chudém“ roce si přitom řada začínajících firem dokázala sáhnout pro velké peníze. Keboola, která se specializuje na cloudový software, získala 32 miliony dolarů (přes 710 milionů Kč), na desítky milionů korun ale dosáhly i startupy v nejranější fázi podpory, která se označuje jako pre-seed: třeba Filuta AI, společnost zaměřená na vývoj autonomních řešení firemních problémů. Také loni se i přes celkový propad dařilo v kategorii „exitů“, tedy firmám na samém konci investiční štafety, která končí prodejem do rukou stabilního investora. Dva takové exity softwarových startupů proběhly v řádech miliard korun a kupcem byly technologické giganty IBM a Cisco. Nepřímo se tak potvrzuje, že největší podíl na vznikajících startupech má stále sektor ICT, nicméně stoupá význam biotechnologií a medicínských oborů. Přibývá také podíl startupů nabízejících služby a produkty opřené o umělou inteligenci, která prostupuje napříč obory.

Relativně dobrou kondici českého trhu s rizikovým kapitálem dokládá i mezinárodní srovnání. Podle statistik OECD se Česko sice nemůže měřit s evropskými lídry v investicích do startupů, mezi něž patří Velká Británie, Francie, Německo nebo Švédsko, v prostoru střední a východní Evropy zůstává na čelních místech. Byť ne na samém vrcholu: v roce 2022 podle objemu investic rizikového kapitálu skončilo Česko na druhém místě za Estonskem, co do počtu transakcí pak třetí za Polskem. O dobrém postavení, které si Česko za posledních deset let získalo, svědčí také zájem nejen zámořských, ale i unijních investičních fondů. Loni i předloni v Česku přímo do vybraných dvou startupů investoval EIC Fond, prodloužená ruka Evropské rady pro inovace.

Společnost Rohlík začínala jako startup, loni její zakladatel Tomáš Čupr spustil vlastní investiční fond. Foto: Shutterstock

OPATRNĚJŠÍ INVESTOŘI

Zatímco se křivka investic loni zhoupla směrem dolů, investoři jsou opatrnější a celý proces investice se může prodlužovat, nadále platí, že v nejranějších fázích podpory startupů je role domácího prostředí nezastupitelná. Může se to zdát jako paradox: mnoho zakladatelů startupů již dnes od počátku cílí na globální trh, podporu ale hledají právě u českých investorů. Podle Martina Kešnera je to ale logické. „Zakladatelé rozvíjejí své nápady v konkrétním prostředí, mají určitou mentalitu, vzešli ze specifické kultury. Třeba pro amerického investora je příliš velké riziko investovat do takto raného stádia přes oceán. Kromě toho pre-seed investice nejsou ani tak o penězích, jako o poskytování kontaktů a rad,“ říká partner J&T Ventures. S tím souhlasí i Václav Pavlečka, spoluzakladatel a hlavní partner Czech Founders, neziskové organizace a fondu, jehož investory jsou byznysmeni, majitelé firem, manažeři i někdejší úspěšní startupisté. „Geografická blízkost hraje podstatnou roli. Se zakladateli startupů je třeba pracovat, mluvit s nimi, poskytovat jim mentoring, podporu, vlastní síť kontaktů. A takové věci je třeba dělat naživo,“ myslí si.

Domácí klima je pro vznikající byznys důležité ještě v jednom ohledu. O tom, zda chytrý nápad, z něhož může postupně vyrůst velký byznys, získá podporu, v raných fázích rozhoduje kombinace situace na trhu, jedinečnosti produktu a sehranosti týmu. S prvními dvěma faktory se dá pracovat, zvlášť za situace, kdy řada začínajících podnikatelů na rozdíl třeba od jejich kolegů z USA neumí svoji službu či výrobek v několika větách představit a potenciálním investorům ho tak „prodat“. Se skupinou lidí, která za inovací stojí, se naopak většinou příliš hýbat nedá. „Z naší zkušenosti jasně vyplývá, že kompaktní tým spoluzakladatelů je nejdůležitější. Obzvlášť za situace, kdy v týmu fungují i vazby mimo byznys. Ti lidé spolu něco prožili, ať pracovně, studovně či v rámci volnočasových aktivit, což přispívá k lepší firemní kultuře, která je v počátku růstu firmy klíčová,“ popisuje zakladatele firem Martin Kešner.

ČESKO BRZDÍ CHYBĚJÍCÍ LEGISLATIVA

Zatímco české prostředí může být pro české startupy právě v „domácí“ péči výhodou, o samotných investicích už to platit nemusí. Česko totiž nejen vůči západní Evropě, ale třeba i zmíněnému Estonsku kvůli chybějící legislativě i politické podpoře zaostává. Startupy například u nás až dosud nemohly počítat s tím, že by se jejich investory stali i drobní střadatelé, kteří si spoří na penzi. Od letoška sice stát umožňuje penzijním společnostem zakládat takzvané alternativní fondy, ty ale cílí spíše na nemovitosti, které byly důchodovým fondům dosud zapovězené. Penzijní fondy ve Velké Británii, v severských zemích, ale třeba i v Německu nebo Rakousku přitom do začínajících firem v rámci svého portfolia běžně investují. „Svým způsobem je to začarovaný kruh – penzijní fondy se dosud startupům či fondům rizikového kapitálu vyhýbaly, na druhou stranu ale neexistuje ani větší poptávka klientů po rizikovějším, ale dynamičtějším zhodnocení vkladů,“ říká Zuzana Picková, výkonná ředitelka České private equity a venture kapitálové asociace (CVCA).

Česko není příliš vstřícné ani v situacích, kdy se startup rozhodne motivovat ten možná vůbec nejdůležitější kapitál, kterým disponuje: šikovný tým lidí. Takzvané zaměstnanecké akciové a opční plány, tedy způsoby odměny ve formě předkupního práva či převedení podílu ve firmě na zaměstnance, jsou u nás ve většině případů považovány za zdanitelné příjmy. Což znamená, že se z atraktivního bonusu, který vytváří větší provázanost a zaangažovanost v dalším rozvoji firmy, stává břímě: z podílu je totiž třeba zaplatit nejen daň z příjmu, ale i odvody na zdravotní a sociální pojištění. Novela zákona sice od letoška umožnila alespoň oddálit daňovou povinnost až na okamžik, kdy takový podíl bude možné reálně zpeněžit, na úroveň kapitálových příjmů se ale zaměstnanecké opce a akcie nedostaly.

Řada politiků i politických stran má sice podporu inovací a startupů ve svém programu, reálně ale celý sektor žádnou významnější vzpruhu nezažil. Pohled na strukturu evropských ekonomik přitom dává tušit, že takzvané mikrofirmy do devíti zaměstnanců, kam spadá drtivá většina startupů, jsou páteří hospodářství. V EU loni existovalo 24,4 milionů malých a středních firem, které zaměstnávaly 85 milionů lidí. 94 procent z nich tvoří právě ty vůbec nejmenší společnosti, které vytváří téměř pětinu domácího produktu zemí EU.

SEKTOR S GLOBÁLNÍM PŘESAHEM

V Česku tak podle mnoha investorů vzniká paradoxní situace. Na jedné straně je intenzivnější využívání rizikového kapitálu součástí vládní strategie podpory malých a středních podniků, což se odráží i v činnosti desítek podnikatelských akcelerátorů a inkubátorů, na druhé straně se podpora inovací nikdy nestala důležitým politickým tématem. „Často slýcháváme o vizích pro 21. století, jenže čtvrtina toho století už je za námi. Potřebujeme, aby se z podpory a inovací stalo celospolečenské téma, aby bylo zřejmé, že nejde o žádnou okrajovou záležitost ekonomiky, ale sektor, který významným způsobem přispívá k růstu, zaměstnanosti, a navíc má často globální přesah,“ upozorňuje Václav Pavlečka. A podobně to vidí i Zuzana Picková. Podle ní je třeba více vysvětlovat, že rizikový kapitál není žádným nástrojem pro ty, kteří vidí na obzoru rychlé zbohatnutí, ale celospolečensky důležitá forma podpory lidského kapitálu. A pokud bude chybět, Česku hrozí, že se chytré nápady budou vyvážet ještě dřív, než se tu rozvinou. Železniční terminologií si startupy najdou výhybku na rychlejší kolej do ciziny. Taková jízda ale české ekonomice určitě nepomůže. „Odliv startupů není v našem zájmu. Jejich podstatou jsou totiž inovace a vytváření vysoké přidané hodnoty. A obojí by mělo zůstávat v Česku,“ dodává výkonná ředitelka CVCA.

BLAHOSLAV HRUŠKA