Itálie je navíc hlavním obchodním partnerem Řecka a její problémy by tak mohly tuto výrazně problematickou ekonomiku ohrozit. Ohrožené jsou ovšem i další evropské země. Např. pro Francii je Itálie, hned druhým největším obchodním partnerem po Německu. Itálie je rovněž významným obchodním partnerem i pro tak významné ekonomiky jako je např. Německo, či Španělsko. Především však platí, že na obchod s Itálií jsou navázány hlavně země jižní části eurozóny, které mají již svých problémů dost.

Dá se rovněž očekávat, že kdyby se rozpočtové problémy Itálie stupňovaly, averze vůči riziku by na trzích vzrostla což by vedlo k růstu výnosů nejen u vládních dluhopisů Itálie, ale i ostatních jihoevropských zemí. To bylo ostatně velmi dobře patrné během května, kdy docházelo k růstu výnosů u italských vládních dluhopisů, a naopak posilováním bezpečných přístavů jako jsou německé dluhopisy či švýcarský frank. A Itálie může být výsledně i překážkou pro normalizaci měnové politiky ECB.

Špatná situace by pak mohla mít negativní vliv i na italské banky u nichž část aktiv tvoří právě vládní dluhopisy. Vzhledem k tomu, že na tom nejsou italské banky příliš dobře, pokles cen dluhopisů by mohl ještě zhoršit už tak velmi špatnou situaci tamního bankovního sektoru. Navíc mnoho lidí si šetří na důchod investicemi do bankovních dluhopisů. To by v kombinaci se špatnou demografickou situací mohlo vést k ještě většímu prohloubení sociálních problémů.

Tato rizika se tak negativně mohou promítnout po celé Evropě více než se zdá. Itálie je totiž oproti Řecku výrazně větší ekonomika. Někdo by mohl říci bankovní terminologií, že Itálie je "too big to fail" a že bude zachráněna. Je ovšem diskutabilní, zda není spíše "too big to bail out", neboť náklady na záchranu tak velké ekonomiky by byly nepředstavitelné a mnoho zemí Evropy by se na nich jistě nechtělo podílet. To je vidět na grafu níže, který ukazuje, že nominální výše dluhu Itálie je s výší dluhu Řecka neporovnatelná.