Odcházející indonéský prezident mezi dveřmi udal kurz dalšímu rozvoji infrastruktury a vyhlásil 14 nových strategických projektů

Infrastrukturní projekty platí za urychlovače hospodářského růstu, po kterém lační snad všechny členské státy ASEAN, mezi kterými však populačně bující Indonésie nutně vyniká s potřebou zaopatřit extrémně mladou téměř 300 milionovou společnost. Nízká kvalita a hustota infrastrukturní sítě zůstává tradiční výzvou, které se Jokowiho mandát ani zdaleka nezřekl. Odcházející prezident si na své konto může přičíst založení desítek průmyslových zón na podporu tuzemského průmyslu, stovky kilometrů dálnic, stejně jako projekty z oblasti městské hromadné dopravy – rozšíření jakartského metra, či expanze sítě nadzemní dráhy LRT propojující jednu z nejlidnatějších aglomerací světa. Mezi úspěchy se od loňského podzimu řadí i kontroverzní projekt historicky vůbec první vysokorychlostní železniční trati na trase Jakarta-Bandung, na jehož realizaci se čekalo o několik let déle, a do nějž bylo třeba investovat o miliardy dolarů více, která ale posouvá Indonésii mezi hrstku zemí provozující hypermoderní železniční spoje, které navíc úspěšně integruje do stávající standardní dopravní sítě. Jokowiho pozornosti neunikla ani kritická potřeba zlepšit nákladovou logistiku, kdy se Indonésie nechvalně vyznačuje extrémně vysokými náklady na logistiku zásobování, a to především v rámci země. S tím neochvějně souvisí rozvoj přístavní infrastruktury, jemuž v posledních letech vévodil projekt Patimban, který má výhledově (jmenovitě po dokončení v roce 2029) odlehčit jakartskému nákladnímu přístavu Tanjung Priok. Lepší konektivita na dálniční spoje, moderní digitalizované služby v odbavování a prakticky stejný, ne-li vyšší objem odbavení kontejnerů, ten nyní dosahuje 7,5 milionů TEU ročně.

Určitým specifickým rysem infrastrukturních projektů v Indonésii je často podmínka vyšší míry účasti soukromých a zahraničních investorů. Indonéská vláda si je totiž vědoma potenciálu, který tkví v masivním trhu, bohatých přírodních zdrojích i celkové rozloze státu, a cílí na úspory státního rozpočtu při zpřístupnění těchto výhod zahraničnímu a soukromému kapitálu výměnou za rozvoj infrastruktury. Tak jako by projekt železniční tratě Whoosh nemohl vzniknout bez půjčky od čínské vlády, tak projekt hlavního města kalkuluje z 80 % se zahraničními investičními vstupy, ostatně i nedávno otevřené tzv. ekologické město na ostrově Rempang je výsledkem investičního kapitálu největší sklářské firmy na světě čínské Xinyi Group investicí ve výši 11,5 mld. USD. A tak tomu v případě nově vyhlášených 14 národních strategických projektů není jinak. Zatímco 8 z nich se zaměří na rozvoj klasických průmyslových zón, které mají přilákat zahraniční investory, Indonésie neopomíjí ani svůj turistický potenciál a snaží se o jeho rozvoj trochu netypicky v jávanských megapolích Jakartě a Surabaye. Tradičním oříškem je silniční infrastruktura, jejíž tristní stav a nedostatečná síť zvyšuje logistické náklady, kdy více jak polovina ceny logistických nákladů mezi hlavními ostrovy paradoxně připadá na pozemní dopravu, proto vláda vytipovala dvě další prioritní oblasti pro výstavbu dálniční mýtné sítě v okolí jávanských megapolí. Nechybí ale ani zaměření na posílení zdravotnického a bio-medicínského sektoru, který bude vévodit průmyslovému parku BSD, nebo zvláštní zóna pro rozvoj čisté energetiky.

Některé z projektů již byly přiřčeny na příklad tuzemské developerské společnosti Sinar Mas Group, která stojí za vznikajícím hypermoderním biomedicínským centrem v Serpongu, současně soukromý realitní konglomerát Agung Sedayu Group a Salim Group zkoumají návratnost rozvoje jakartského okrsku PIK 2, kde se koncentruje bohatá čínská komunita, a který nedostatek místa v hlavním městě řeší výstavbou umělých ostrovů s přemostěním k jávanské metropoli, tamtéž se ostatně zmiňovaný konglomerát chystá pořádat světové motoristické závody, které mají velký ekonomický potenciál samy o sobě. Pouze tyto dva zmiňované projekty vytvoří desítky tisíc pracovních míst, které svědčí o tom, že rozvoj infrastruktury vede k vyrovnanějšímu ekonomickému rozvoji a prospívá všem sociálním skupinám.

Na jaká centra ekonomického růstu se tak v Indonésii můžeme těšit?

Přehled strategických národních infrastrukturních projektů:

Mgr. Alena Štojdlová, MBA, vedoucí obchodně-ekonomického úseku, Velvyslanectví České republiky v Jakartě