Návrat přírodních textilních barviv

Barvení textilu patří k chemicky nejintenzivnějším průmyslům, které na naší planetě provozujeme, a je také jedním z hlavních znečišťovatelů vodních zdrojů. Většina barvení textilu se navíc odehrává v zemích, kde se prakticky vůbec neřeší množství chemikálií, kterému jsou zaměstnanci textilních továren vystaveni, a jakým způsobem se s odpadem zbylým po barvení textilu nakládá.

Syntetická barviva ale mohou představovat riziko i pro koncového zákazníka. Některá barviva zůstávají na látce a vypařují se do vzduchu, který dýcháme, anebo je naopak vstřebáváme skrze kůži do těla. Některé chemikálie mohou vyvolat alergickou reakci, způsobit podráždění kůže a vyrážku. Vyvstává otázka, proč je ještě vůbec používáme.

Alespoň že většina barviv obsahujících potenciálně karcinogenní složky už byla zakázána. Návrat k přírodním barvivům je pak o to pochopitelnější. Ve velkém se ale zatím nekoná.

Rychle jsme na ně zanevřeli, vracíme se k nim ale pomalu

Po většinu historie lidé používali k barvení látek materiály z přírodních a povětšinou lokálních zdrojů. Většina barviv pochází z rostlin – jejich kořenů, plodů, kůry, listů a dřeva, méně častěji pak z hmyzu či minerálů.

S příchodem syntetických barviv v polovině devatenáctého století upadla většina přírodních barviv v zapomnění. Syntetická barviva jsou totiž levnější, vhodnější pro velkoobjemovou výrobu a také vhodná pro barvení syntetických vláken. Uvědomujeme si ale, že cena, kterou za tyto jejich výhody platíme, je příliš vysoká. A tak se v současné době pozornost obrací zpět k umění přírodních barviv, uchovávaném po generace uvědomělými jednotlivci i tradičními kulturami. Znovu se učíme, jak si vážit jejich krás a hodnot. A těch není málo.

Přírodní barviva jsou biologicky rozložitelná, netoxická a antialergická. Pokud nejsou během barvení použity žádné škodlivé chemikálie jak při barvení samotném, tak při ustalování, mají přírodní barviva mnohem menší negativním dopady na životní prostředí než barviva syntetická.

Rostliny, z nichž se přírodní barviva získávají, mohou být navíc pěstovány regenerativně. Pak vznikají vedlejší produkty jako kompost či bioplyn, čímž se celková užitečnost pěstování takových rostlin ještě zvyšuje. Dobrým příkladem za všechny může být indigo, jedno z nejoblíbenějších přírodních barviv vůbec.

Indigo je modré barvivo získávané z listů rostliny Indigofera tinctoria, která by si mezi rostlinami bezesporu zasloužila jednu z předních příček v trvalé udržitelnosti. Je to velmi odolná rostlina, které se daří v různých typech půd, aniž by k tomu potřebovala nějakou chemickou výpomoc. Coby luštěnina funguje jako přírodní hnojivo, které váže do půdy dusík a často se vysévá, když je potřeba půdu zregenerovat mezi jednotlivými plodinami.

V Indii a Bangladéši, které jsou velkými producenty indiga, se stonky rostliny využívají jako biopalivo poté, co byla sklizena část využívaná k barvení.

Celý cyklus od vypěstování zdroje barviva přes obarvení látky až po ušití finálního výrobku z ní může být i následování hodným sociálním projektem, jako je tomu v případě bangladéšského Living Blue, kdy se vše odehrává na jednom místě a v rámci jedné komunity. Díky pěstování rostlin, získávání indiga z nich a barvení textilu tu vznikla řada pracovních míst, což v důsledku znamená velkou vzpruhu pro celou místní ekonomiku.

Oku i duši pohled na přírodně barvené látky lahodí

Přírodní barviva kromě toho, že jsou jemnější a šetrnější k našemu zdraví i ke zdraví celé planety, ještě navíc svou přítomností navozují uklidňující a léčivou atmosféru, vytvářejí celkově harmoničtější prostředí. Druh estetiky, kterou v sobě nesou, nemohou syntetické barvy nikdy ani vzdáleně napodobit. Přírodní barvy mají hloubku, sytost i komplexnost, která umělým barvivům chybí. Mnohé z rostlin, jejichž části se k barvení používají, obsahují více než jednu barevnou složku a ty se ještě liší v závislosti na tom, v jakém druhu půdy rostlina vyrostla. Výsledkem je pestrá a bohatá barevná škála mnoha možností, oproti níž syntetická barviva působí uniformně a ploše. Už jen pohled na přírodní látku obarvenou přírodním barvivem je sám o sobě uklidňující.

Přírodní barvy jsou živé stejně jako svět, ze kterého pocházejí. Vyprávějí příběh o tom, odkud se tu vzaly, mají mnoho poloh, světlo a stín se na nich odrážejí tak, jak to na synteticky obarvených látkách není možné zachytit. S věkem získávají patinu, stárnou s grácií. Jejich prostřednictvím jako bychom si venek přinášeli dovnitř, malý kousek přírody k sobě domů. Obklopovali jsme se přírodně barvenými látkami po tisíce let, tak je přirozené, že k nám dodnes promlouvají jazykem sice beze slov, ale o to srozumitelnějším. Vlastně jsou takovou přírodní terapií.