Městský architekt – Trpaslíci na ramenou obrů. Městský architekt Luboš Klabík píše o historii Benešova z pohledu urbanisty

Za co minulosti vděčíme? A co si mohla odpustit? Městský architekt Luboš Klabík píše o historii Benešova z pohledu urbanisty.

Dnes nebude řeč o sádrových trpaslících v předzahrádkách, ale o minulosti a vývoji města. Je to téma, které jsem pro jeho znalost přecházel, ale na žádost z vašich řad jsem se rozhodl ho zařadit – tentokrát trochu svým pohledem urbanisty. Dopředu nutno dodat, že většinu toho, co se tu stalo před revolucí, mám jen zprostředkovaně, a tak budu rád za případná zpřesnění, vaše fotky a příběhy! Pojďme se společně podívat na ty obry díky kterým my, trpaslíci, můžeme hledět dál a s nadhledem.

Nad temnou lesnatou bažinou se vznáší lucerna. Jak se poutník blíží, zjišťuje, že jde o okno domu, který se přifařil ke kostelu na kopci, který je jen černočernou siluetou. Jak by poutník zjistil dnes, bažina je Čechovou ulicí a pod kostelem se nachází celé město. Při představě bosých mnichů v hnědých kápích jako z románu Umberta Eca Jméno růže, kteří se procházejí ulicemi města, mě trochu přebíhá mráz po zádech. Řekl bych, že to není právě blízkost Konopiště, tehdy hradu v divočině Čech, ale tradice duchovna a vzdělávání, kterou město vyniká. Klášter této velikosti s rajským dvorem (dnes tu stojí Hotel Karlov), zvonicí, bránou – to bylo něco. Bohužel se nikdy nemohl potkat se svým barokním kolegou kostelem sv. Anny s piaristickou kolejí, který plnil vlastně totožnou funkci, jen pro jinou skupinu lidí.

Představa města se čtyřmi kostely a dvěma kláštery zní opravdu velkolepě. Zvláště ve středověku. Ano, čtyřmi – čtvrtý kostel stál v místě dnešního parkoviště Pod Brankou a plnil funkci nemocnice za hradbami (aby se nešířily nemoci do města). Bohužel k ní díky demolici kláštera na Karlově nikdy nedošlo. Benešov ale opravdu velkolepý byl a z toho čerpáme dodnes. Stále městu dominuje vrch Karlov, takové malé Hradčany a stále se scházíme na náměstí, z kterého vede pět ulic. Právě dobré založení města (např. oproti Vlašimi) nám dává zásadní výhodu centrické kompozice a dobré dostupnosti všeho. To, že tu stavěl slavný italský stavitel nový klášter nám napovídá, že ani po dvojitém vypálení to minulí Benešáci nevzdali. A později na klášter, který znamenal jako bychom tu měli dnes vysokou školu, navázalo gymnázium. Náměstí, původně založené na přesném čtverci 100 x 100 metrů, jako většina založených náměstí, bylo v baroku předělené na půl vestavbou špalíčku. Bažiny kolem vrchu Karlov byly postupně sváděny do regulovaných toků a později vysušovány a zatrubňovány, což dalo prostor k rozšiřování města i do podskalí. Ještě dnes si můžete stoupnout Na Blátě, do ulice Vnoučkova a v kanalizaci slyšet zatrubněný potok, který vytékal z rybníka, jehož hráz končila u Bati.

Velký rozmach přinesl začátek drobného průmyslu (doporučuji knihu Benešov technický a industriální), přivedení železnice, sídlo arcivévody v Konopišti i následný průmysl socialistický. Město se stovky let vyvíjelo pomalu, postupně s ohledem na přirozené procesy a okolnosti. Po první republice a druhé světové válce začaly ale proměny nabírat drsnějšího charakteru. Začalo to v krajině, jako vždy. Kolektivizace nás dovedla k tomu, že máme dodnes zaorané cesty a meze, které zůstaly v majetku města. Noví obyvatelé potřebovali nová obydlí. Kvalitní sídliště 40. a 50. let, které najdeme za semaforem, postupně přestávala stačit. A tak se soudruzi rozhodli využít ostřejších zásahů, poslali dopisy, zbourali staré domy i novostavby, zpřetrhali vazby mezi sousedy a pokáceli plodící stromy. Násilná ideologie se otiskla do fyzické podoby našeho města. Zmizela synagoga, secesní domy na náměstí i celé ulice. Zbourán byl i špitální kostelík (tou dobou přestavěný na hospodu). Naštěstí nedošlo na plánovanou demolici Karlova, celé ulice Tyršova a dalších ulic v centru.

Ohromné nashromážděné jmění v podobě domů, kamenných ulic, rodinných vazeb a fungujících podniků bylo rozmetáno. Jistě, vždy se přestavovalo. Část centra stojí díky kamenům z karlovského kláštera, úzká místa byla s nástupem kočárů vybourána, špatně založené domy spadly a vznikly nové, vždy šlo ale o pomalý a pozvolný proces, který vytvářel nové kvality v souladu s celkem. Obři by plakali a my, trpaslíci, musíme řešit následky. Město nebylo připravené na tolik obyvatel, kteří přibyli téměř přes noc a ještě si přivezli auta. Bez sídlišť bychom měli možná 4 tisíce obyvatel. Teď je nás přes 16 tisíc. Díky tomu se tu ale uživí tolik obchodů, je tu tolik práce a jsme spádovou obcí pro ohromný region. Urbanisticky musíme dořešit zvýšení kvality sídlišť a především opravit rozbité a děravé části města – Nová Pražská, Vnoučkova, Jiráskova apod. Dobrou zprávou je, že jsme začali už před lety a nyní máme celé centrum připravené na uzdravení a postupně opravujeme ulice a vytyčujeme plochy pro pár nových domů. Vrátit čas nemůžeme, ale můžeme společnou silou vytvořit příjemné a obytné centrum a využít naplno potenciálu, který nám tu byl zanechán.

Přeji vám klidné lednové dny a ať se vám daří!

Ing. arch. Luboš Klabík

klabik@benesov-city.cz

Zodpovídá: Mgr. Tereza Lípová
Vytvořeno / změněno: 2.1.2024 / 2.1.2024

K článku zatím nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář