Export (export.cz)
Ze světa  |  13.08.2021 11:42:53

Jak odšpuntovat světový obchod

Dodavatelské řetězce ve světovém obchodu až do roku 2019 připomínaly jízdu po kvalitní dálnici – plynulý provoz, dodávky přesně na čas. Občas se objevila nečekaná překážka, která idylu narušila, ale tu se většinou podařilo brzy odstranit. Pandemie koronaviru ukázala, že obchodní vazby jsou mnohem křehčí, než se zdálo. Hlavně odhalila různá úzká hrdla, jejichž uvolnění bude během na dlouhou trať.

Klíčovou dopravní cestou mezi Tichým a Atlantským oceánem je Panamský průplav. Foto: Shutterstock

Symbolem letošního roku mohou být hromadící se nedokončené automobily na letištích, kterým chybí čipy. Velká část světa stále čelí nedostatku vakcín – do značné míry také kvůli potížím v celém dodavatelském řetězci. Při jejich výrobě je zapotřebí stovek různých komponent z desítek zemí světa.

Stoupají ceny surovin i stavebních materiálů, u nichž poptávka najednou výrazně převyšuje nabídku. Podnikatel Kvido Štěpánek v rozhovoru pro Export.cz upozornil, jakým problémem je pro jeho společnost Isolit-Bravo nedostatek plastových granulátů. A prodražuje se také doprava.

Není žádným překvapením, že narušená výroba a doprava během pandemie nezůstaly bez následků. Otázkou spíše je, proč se nepotvrdily předpovědi optimistů, podle nichž měl být letos restart ekonomiky i obchodu velmi rychlý. Částečně je to možné vysvětlit tím, že pandemie stále není u konce, nebo naopak tím, že v době hospodářského oživení také silně roste poptávka. Ve skutečnosti platí podivná kombinace obojího – pohybujeme se po divoké dráze, která připomíná sinusoidu.

Situaci navíc zkomplikovaly další mimořádné události – zablokování Suezského průplavu, vrtochy počasí i aktivity hackerů. Velký dopad na světový obchod měla extrémní zima v Texasu nebo například kybernetický útok na americký produktovod Colonial Pipeline. To vše by bylo velmi nepříjemné i v době před covidem, nyní se však negativní důsledky násobí. Obchod dostává další rány, časové průtahy narůstají.

Především se ale ukazuje, že se v ekonomice, obchodu a dopravě nahromadila kupa problémů, které v dobrých časech nebyly v takovém centru pozornosti širší veřejnosti.

ČIPOVÉ VAROVÁNÍ

Jedním z takových slabých míst je výroba polovodičových čipů. Když loni automobilky omezovaly výrobu, rušily v souladu s principem just-in-time také objednávky čipů. Celé odvětví je zvyklé pracovat s dodávkami přesně na čas, mnozí výrobci tedy neviděli důvod, proč kupovat komponenty, které momentálně nepotřebují. Ve chvíli, kdy už čipy zase potřebovali, však zjišťovali, že jejich dodávky se mezitím přesměrovaly jinam – do odvětví informačních technologií, které v době pandemie a stále častější komunikace na dálku zažívaly boom. Odstartoval celosvětový boj o čipy. Potvrdilo se to, co už mnozí odborníci věděli – jejich výrobní kapacity ve světě jsou velmi omezené a koncentrují se ve východní Asii.

Polovodičový průmysl je na první pohled dynamické odvětví, ve kterém se uplatní spousta firem. Svět má ale potíže s výrobou těch nejpokročilejších čipů, která se v posledních letech zúžila na dva až tři hráče, mezi nimiž navíc silně dominuje tchajwanská společnost TSMC. Tchajwanci vyrábějí na zakázku pro jiné značky a rozkročili se do všech stran – v minulosti vyráběli čipy pro čínský Huawei i americké stíhačky. Jejich hlavním konkurentem je jihokorejský Samsung, americký Intel už výrazně zaostává.

Taková koncentrace je důsledkem dlouhodobého vývoje – modernizace výroby a přechod k novým generacím čipům vyžaduje obří investice, které si mohli dovolit opravdu jen ti nejsilnější z nejsilnějších. Pokud se na situaci podíváme z jiného úhlu, můžeme dospět k závěru, že covid upozornil na závažný problém, který je nutné tak jako tak řešit. Koncentrace produkce čipů právě na Tchaj-wanu děsí bezpečnostní odborníky už vzhledem k tomu, jak silné je geopolitické napětí kolem tohoto ostrova. Čína delší dobu dává najevo, že na investicích do rozvoje polovodičového odvětví nehodlá šetřit, a významnou státní podporu po nedávných zkušenostech slibují Spojené státy i Evropská unie.

Čipy bývají někdy označovány za „ropu 21.století“ a jejich koncentrovaná výroba ve východní Asii k „novodobé Hormuzské úžině“. Problém s dopravními cestami však nevymizel. Zablokování Suezského průplavu připomnělo, že svět nemá k dispozici mnoho alternativ ke stávajícím trasám – pokud tedy odběratelé nesleví z časových lhůt a požadavků na cenu přepravy, což by umožnilo využívat například delší námořní cestu kolem celého afrického kontinentu nebo dražší přepravu letadly.

Svět stále využívá infrastrukturu, která byla budována pro potřeby námořní přepravy v polovině předminulého století. Dnešní lodě jsou mnohem větší a požadavky na dodávky zboží po celém světě vzrostly. Spoléhat na to, že trend lokalizace a regionalizace výroby nároky na mezinárodní dopravu výrazně sníží, by znamenalo uvažovat ve stylu „přání otcem myšlenky“. Pokud nemají být krize podobné té letošní suezské na denním pořádku, ani v tomto případě se to bez významných veřejných investic neobejde.

Výroba větrných elektráren vyžaduje značné množství surovin od mědi přes vzácné kovy až po balsové dřevo. Foto: Shutterstock

RIZIKA ZELENÉHO BOOMU

Jedním z významných impulzů pro oživení ekonomiky v době po pandemii se v očích mnoha vládních politiků po celém světě stává přechod k zelené ekonomice a rozvoj „mladých“ odvětví obnovitelné energie nebo elektromobility. Pro světový obchod to znamená i nová rizika. Bude nutné přestavět stávající dodavatelské řetězce a vybudovat jiné.

Odborníci se mohou přít o to, kdy opravdu skončí éra ropy, uhlí a dalších fosilních paliv, ale jedno je jisté – ani zelená energetika se neobejde bez silného těžebního průmyslu. Už dnes výrazně roste poptávka po surovinách, bez kterých nemohou fungovat baterie či elektromotory automobilů, větrné elektrárny a modernizované distribuční sítě elektřiny. V tomto smyslu se surovinami tohoto století stávají lithium, měď, kobalt nebo vzácné zeminy. Cena lithia loni vzrostla dvojnásobně, mědi o 70 procent. Týdeník The Economist uvedl, že světové těžební firmy budou muset navýšit produkci klíčových surovin o 500 procent.

Ucpaných tepen ve světovém obchodě může výrazně přibývat. „Zelený boom“ v sobě skrývá paradoxy. V zájmu ochrany životního prostředí je třeba otevírat nové doly, ale to často naráží na nepřekonatelné překážky – kvůli ekologickým dopadům těžby. Firmy jsou vůči podobným novým investicím ostražité, protože se obávají, že zhorší jejich pověst. A i když se nakonec pro těžbu rozhodnou, z hlediska akutního nedostatku surovin to ještě nemusí nic znamenat. Od objevu naleziště po dodání suroviny na trh často uběhne spousta let.

Velký nárok na dodavatelské řetězce zřejmě bude klást nová legislativa. Tón dalšímu vývoji – minimálně v rámci Evropské unie – v tomto směru udalo Německo. Podle nedávno schváleného zákona o dodavatelských řetězcích by německé společnosti měly udělat vše pro to, aby z okruhu svých přímých i nepřímých dodavatelů vyřadily firmy, které se podílejí na porušování lidských práv nebo svými aktivitami ohrožují životní prostředí. Tento požadavek se bude od roku 2023 týkat všech firem registrovaných v Německu s více než třemi tisíci zaměstnanci a od roku 2024 s minimálně jedním tisícem zaměstnanců. Podniky budou muset investovat do monitoringu svých dodavatelů a v případě jakýchkoliv jejich nešvarů hbitě reagovat. Mají sice určitou volnost v tom, jak přesně požadované cíle splní, ale pokud neprokáží, že pro vyřazení „hříšníků“ ze svých řetězců podnikly adekvátní kroky, hrozí jim vysoké pokuty.

Německý model se stává inspirací pro Evropskou komisi, která chce prosadit podobnou legislativu v celé Unii.

GEOPOLITICKÉ NAPĚTÍ

Postcovidovou situaci komplikuje geopolitické napětí. Vztahy mezi Spojenými státy a Čínou zůstaly napjaté i po odchodu prezidenta Donalda Trumpa. Zatímco Němci uvažují o „eticky čistých“ dodavatelských řetězcích, z pohledu administrativy Joea Bidena je důležité omezit dodávky z říše středu především z bezpečnostních důvodů. Faktem je, že pozice Číny vzhledem k novým trendům ve světové ekonomice výrazně posiluje. Nejlidnatější země je sama významným těžařem surovin pro zelenou energetiku, a navíc je světovým lídrem v jejich zpracovatelských kapacitách. Nejvíce lithia například těží Austrálie, ale ke zpracování pak surovina mnohdy míří právě do říše středu.

Jak upozornila agentura Bloomberg, módním slovem už dávno není „offshoring“ (přesun výroby do zahraničí kvůli nižším nákladům) a méně se mluví i o „reshoringu“ (návratu výroby zpět). Nový hitem je „friend-shoring“ či „ally-shoring“, kdy se dodavateli mají stát firmy ze spojeneckých zemí. To neznamená, že už nemá smysl mluvit o „nearshoringu“ (přesunu dodavatelů k finálním výrobcům) a celkové regionalizaci obchodu, která může být jednou z odpovědí na současné problémy v řetězcích. Potenciál nearshoringu je ale často omezený – zvláště v případě dodávek surovin. O to významnější roli tak mohou do budoucna hrát někteří spojenci Západu ve vzdálenějších koutech zeměkoule.  Klíčovým dodavatelem surovin se může stát Austrálie, polovodičových čipů zase Jižní Korea.

Otázkou zůstává, kolik řetězců je možné reálně „rozpojit“ z bezpečnostních či geopolitických důvodů. Byznysových partnerství západních a čínských firem je spousta, a to i právě v nadějně se rozvíjejících odvětvích. Elon Musk, majitel výrobce baterií a elektromobilů Tesla, vybudoval novou gigafactory v Šanghaji paradoxně v době největšího napětí mezi americkou administrativou Donalda Trumpa a Pekingem. Nedávno podepsal další smlouvu s čínským výrobcem baterií CATL.

Původní indiánští obyvatelé v Argentině protestují proti těžbě lithia. Foto: Shutterstock

DODAVATELSKÁ STOPA

Období nejistoty ve světovém obchodu zdaleka nekončí. Z pohledu jednotlivých firem je důležitá prevence – musí se lépe připravit na situace, kdy jejich dodavatelský řetězec zasáhne další nečekaná událost. Nelze přehnaně spoléhat na dodávky just-in-time. Řada společností už přichází k závěru, že bude nutné vytvářet větší zásoby a zamýšlet se nad diverzifikací – rozšiřováním okruhu dodavatelů, ideálně v různých regionech světa.

Záleží ale na tom, kolik budou firmy ochotny a schopny do posílení své odolnosti investovat. Představy o zásadní transformaci řetězců se v mnoha případech ukážou být příliš idealistické – takové změny bývají drahé a znamenají vyšší rizika minimálně v přechodném období.

Významnou roli při stabilizaci světového obchodu musí sehrát veřejný sektor – ideálně ve spolupráci se soukromým. Klíčové budou investice vlád do odvětví, která si vyhodnotí jako strategická pro svou zemi, do dopravní infrastruktury – včetně přístavů, průplavů, alternativních tras, nebo do obrany proti hackerům. Vlády by měly také podpořit recyklaci, jež sníží poptávku po nedostatkových surovinách, nebo výzkum a vývoj, který umožní využití alternativních materiálů – méně závislých na přepravu ze vzdálených míst. Hodně pomohou banky, pokud například podpoří firmy zasažené dopady kybernetických útoků nabídkou speciálních úvěrů. Se získáním výhodných půjček zatím bývá problém, protože úvěrové hodnocení podniků se v takových situacích přirozeně zhoršuje.

Důležité je, aby samy firmy měly dokonalejší představu o svých dodavatelích. V minulosti je mnohdy ani příliš nezajímalo, kdo je subdodavatelem jejich subdodavatele někde na druhém konci celého řetězce. Nedostatek polovodičových čipů přinutil více automobilek, aby vstoupily do přímých jednání s jejich výrobci.

O dodavatelských řetězcích by měly mít lepší přehled i vlády a nadnárodní instituce, které přicházejí s novými dalekosáhlými ekonomickými či energetickými plány. Hodně se mluví o „uhlíkové stopě“ – už dříve se ukázalo, že na první pohled ekologický výrobek ve skutečnosti nemusí být až tak skvělý, protože v celém jeho životním cyklu vůči životnímu prostředí šetrný není. Namístě je více uvažovat také o „dodavatelské stopě“ – tedy o tom, jaké případné další potíže způsobí přechod k jiným produktům v celém jejich řetězci.

JAN ŽIŽKA


Moderní ekonomická diplomacie



Moderní ekonomická diplomacie je časopis, který vydává Ministerstvo zahraničních věcí ČR a který je určen především pro české exportéry. Jedná se o dvouměsíčník, ve kterém vývozní firmy najdou praktické informace o exportních trzích, o službách které jim nabízí Ministerstvo zahraničních věcí a síť ambasád spolu se zahraničními kancelářemi českých státních agentur a institucí. Čtenářům přináší také informace o našich seminářích a podnikatelských misích, o možnosti zapojení se do B2B aktivit České rozvojové agentury a financování exportu. Obsahuje také články, komentáře, analýzy a rozhovory o trendech v oblasti světové ekonomiky, perspektivních exportních oborech a úspěšných českých exportérech.

K článku zatím nejsou žádné komentáře.
Přidat komentář







Zobrazit sloupec 

Kalkulačka - Výpočet

Výpočet čisté mzdy

Důchodová kalkulačka

Přídavky na dítě

Příspěvek na bydlení

Rodičovský příspěvek

Životní minimum

Hypoteční kalkulačka

Povinné ručení

Banky a Bankomaty

Úrokové sazby

Hypotéky, Stavební spoření

Směnárny - Euro, Dolar

Práce - Volná místa

Úřad práce, Mzdy, Platy

Dávky a příspěvky

Nemocenská, Porodné

Podpora v nezaměstnanosti

Důchody

Investice

Burza - ČEZ

Dluhopisy, Podílové fondy

Ekonomika - HDP, Mzdy

Kryptoměny - Bitcoin, Ethereum

Drahé kovy

Zlato, Investiční zlato, Stříbro

Ropa - PHM, Benzín, nafta

Podnikání

Obchodní rejstřík

Města a obce, PSČ

Katastr nemovitostí

Ochranné známky

Finanční katalog

Občanský zákoník

Zákoník práce

Stavební zákon

Daně, formuláře

Další odkazy

Auto, Spolehlivost Aut

Monitoring ekonomiky

Volby, Mapa webu

English version

Czech currency

Prague stock exchange


Ochrana dat     Mobil verze

Používání cookies

Copyright © 2000 - 2021

Kurzy.cz, spol. s r.o., AliaWeb, spol. s r.o.