Moravskoslezský: Dětské domovy v době koronaviru

A tak se za zdmi dětských domovů odehrála v této podivné koronavirové době řada zajímavých situací, které vyžadovaly po všech zúčastněných velmi pevné nervy, profesionalitu, odvahu, mnoho času stráveného s dětmi mimo původní rozpis „služeb“ a řádku dalších obětí, o nichž nikdo nemluvil, a za něž nebyl očekáván žádný bonus.

Nikdo z nás, kdo si vyzkoušel online výuku svých dvou nebo i tří dětí, si asi ani nechce představovat, co znamenala tato forma vyučování pro vychovatele v rodinné skupině s osmi osudem negativně poznamenaných dětí s různými traumaty ve věku od dvou do 20 let. Ta dilemata, zda si sednout s prospěchově slabším Pavlíkem k online hodině matematiky nebo nakrmit, přebalit a dát spát maličkou Aničku nebo vysvětlit pubertálnímu Honzíkovi dnes již poněkolikáté, že vycházka za plot areálu dětského domova za dívkou jeho snů dnes, ani zítra, ani pozítří opravdu nebude… To muselo být hodně těžké!

Příběhy, které psal koronavir v dětských domovech, by jistě vydaly na knížku. Pár z nich snad upoutá Vaši pozornost.

Tak například hned na počátku, kdy ještě nebyla jasná žádná pravidla a mnoho lidí prožívalo přinejmenším rozčarování ze zpráv, které nechtěli nikdy slyšet, se z jednoho dětského domova vydala 14letá dívka za svou matkou někam do Ústí n/L. Na tomto výletě byla zadržena v Praze a umístěna v diagnostickém ústavu. Ředitel dětského domova v našem kraji stál před nelehkým úkolem – rozkaz zněl jasně – dívku si vyzvedněte do 48 hodin. A kdo pro ni přes celou republiku pojede ve dnech, kdy některé obce byly uzavřeny policejními konvoji a lidé zažívali dosud nepoznané situace? Jistě – i takové nelehké úkoly bylo třeba profesionálně zvládnout. A zvládly se řekněme na jedničku.

V několika domovech byli ředitelé postaveni před další naprosto nepoznaný úkol - máme dítě po útěku pustit mezi ostatní děti nebo jej izolovat do karantény a riskovat následnou rákosku ombudsmana? I s karanténami dětí si ředitelé museli poradit a zvládli to opět bravurně, kdyby tomu tak nebylo, jistě bychom to už věděli, děti velmi dobře znají svá práva i instituce, u kterých se jich mohou domáhat.

V některých případech se ředitel dětského domova musel sám postavit do první linie školní kuchyně, protože kuchařka onemocněla (nikoli Covidem) a 50 hladových krků bylo nutné 5 x denně nasytit podle potravinového koše. No, nezáviděníhodné koronavirové radosti.

Mediální pozornost a plně zasloužené poděkování si v době uzavření škol a školských zařízení získali zejména ředitelé a pedagogové mateřských, základních a středních škol, kteří v různých podmínkách a s velkou trpělivostí nově vzdělávali své žáky na dálku bez přímého sociálního kontaktu, hledali co nejefektivnější způsoby, jak v těchto nepoznaných podmínkách předávat vědomosti a udržovat žáky (i jejich rodiče) v aktivitě dosud nebývalého rozsahu. Jistě, dnes můžeme říci, že se „to“ v podstatě zvládlo, přitom je zřejmé, že téma vzdělávání na dálku je velkou výzvou do budoucna.

Skupin, které si musely sáhnout v souvislosti se zavřenými školami na dno a dolovat ze sebe schopnosti, o nichž neměli tušení, bylo určitě více. Ať už to byli rodiče dětí v „domácí karanténě“ nebo i děti samé, velké poděkování a uznání si zaslouží všichni.

„Tetám a strejdům“ v dětských domovech zaslouženou poklonu zatím veřejně nikdo nesložil, přitom vedle neskutečného a zcela kontinuálně navazujícího řetězce minut, hodin, dní a nocí bez možnosti jediného vynechaného dne se některé dětské domovy zapojily i do šití roušek. V uzavřeném světě velkého rodinného kruhu se šily roušky nejen pro jeho malé i velké obyvatele, ale také pro další potřebné, kteří se na kraj obraceli v určitém okamžiku nouzového stavu, kdy těchto ochranných pomůcek byl velký nedostatek.

V posledních 14 dnech nouzového stavu prošly všechny děti i zaměstnanci všech 17 krajem zřizovaných domovů testováním na přítomnost Covidu-19. Všech 487 zaměstnanců a 463 dětí mělo negativní test.

Co na to říct? Kloubouk dolů, vážení ředitelé, vychovatelé a všichni ostatní zaměstnanci našich dětských domovů. Patří Vám to největší poděkování za všechno, co jste museli zcela bez zkušeností s obdobnou situací řešit, za každý den, v němž jste museli rozhodovat o prioritách, za každou chvíli, ve které jste si mysleli, že už to nezvládnete, ale šli jste dál, protože jste věděli, že nikdo jiný to udělat nemůže. Poděkování si určitě zaslouží i děti – izolace za zdmi budov Vašich domovů jistě vyžadovala notnou dávku i jejich trpělivosti a přizpůsobivosti provázené bezpochyby řadou situací řekněme výchovně náročných…

DĚKUJEME, Vás všech si hluboce vážíme…

Mgr. Stanislav Folwarczny

náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro oblast školství a sportu