Evropa chce regulovat nájemné, místo aby více stavěla

V roce 1953 protestovali zaměstnanci v tehdejším východním Německu proti vládnoucím sovětům na Karl-Marx-Allee, obrovské třídě v Berlíně lemované stalinistickými činžáky. Povstání bylo rozprášeno. Letos obyvatelé Alle, nyní již bohatší, znovu vyrazili do ulic a dožadovali se sociálních politik. Volali po tom, aby se obrovské majetky nájemců vyvlastnily a nájmy v hlavním městě se zamrazily. Tentokrát již úřady poslouchají.

Poslanci 18. června v Berlíně hlasovali pro zmražení nájemného na 5 let, vyjma sociálního bydlení a nových nemovitostí. Německé hlavní město se tak přidává k rozšiřujícímu se klubu evropských měst, která zavádějí regulované nájemné. Španělsko nedávno omezilo roční růst nájemného, následovala Barcelona s ještě přísnějšími pravidly. Amsterdam se snaží zadržet investory před kupováním nových nemovitostí, aby je pak za draho pronajímali. Paříž 1. července znovu zavedla regulaci nájemného, kterou zrušili teprve v roce 2017.

Návrh Berlína je ale nejradikálnější z výše uvedených. Podle nových pravidel bude příliš vysoké nájemné sníženo. Zákon bude retroaktivní k 18. červnu tak, aby kdokoliv, kdo by se pokoušel zvyšovat ceny, než se zákon schválí, čelil pokutě 500 000 euro. Pronajímatelé, kteří budou chtít renovovat a zvýšit své ceny o více než 0,5 eura za metr čtvereční budou potřebovat potvrzení. Rozhodnutí by mohlo narazit na národní vládu, ale uzákonit by se mohlo již začátkem příštího roku.

Levné úvěry, nízká nezaměstnanost, příval zahraničních investic a růst obyvatel pomohl v posledních letech navýšit poptávku po bydlení v evropských městech. Nárůst sítě s ubytováním Airbnb a přesidlování firem kvůli brexitu do Frankfurtu, Paříže a Amsterdamu tento trend ještě uspíšilo. Vztek ohledně nových luxusních čtvrtí a přílišného turismu tak mohl hrát v návrhu Berlína také svou roli, stejně jako praxe, která umožňovala, aby některé platby za nájem rostly rychleji než mzdy, což z tohoto trhu vytěsnilo spoustu lidí.

Ekonomové varují, že tento trend regulace nájemného má zvrácené účinky. Pronajímatele bude často lákat šetřit na opravách nebo budou své nemovitosti prostě prodávat, tak jak se to stalo v Británii, kde regulované nájemné existovalo do 80. let 20. století. Regulace by měla odradit od investic na trhu s nemovitostmi, a tedy zhoršit nedostatek, který vše v první řadě odstartoval. Šéf Spolkového sdružení německých bytových a nemovitostních společností již varoval, že členské firmy postaví během příštích 5 let o 50 000 bytů méně, pokud zákon vejde v platnost. V San Franciscu regulace prudce snížily nabídku nájmů, čímž ceny v celém městě vzrostly o 5 %. Tato regulace podpořila pronajímatele, aby své nemovitosti zničili a postavili nové a drahé, které regulacím nepodléhaly, tak jako by se to mohlo stát v Berlíně.

Kritici tvrdí, že namísto toho, aby se města snažila napravovat ceny, měla by spíš dovolit, aby se více stavělo. Sebastian Czaja, poslanec za svobodnou demokratickou stranu v Německu, říká, že Berlín potřebuje „ofenzívu výstavby“. Toto město se od roku 2011 rozrostlo o asi 50 000 lidí ročně, ale počet bytů rostl jen o 10 000 ročně. Berlíňané si to ale moc neusnadňují. Hlasovali proti výstavbě o ploše Monaka poblíž centra města a zastavili plán na výstavbu na blízkém velkém kusu orné půdy. Amsterdam také bojuje s tím, aby udržel nabídku. Chce vystavit 1 milion nových domů do roku 2030, ale místo toho loni vydal méně než 10 000 povolení.

Nájmy v nových bytech v Německu jsou vysoké částečně proto, že regulace na výstavu jsou extrémně přísné, řekl Michael Voigtländer z německého ekonomického institutu. Frédéric Cherbonnier z Vysoké ekonomické školy v Toulouse uvedl, že obrovské dotace v Paříži, které tvoří 1 % HDP Francie, pomohly ceny zvýšit a měly by se snížit, protože přínosy jdou z velké části ve prospěch pronajímatelů, ne nájemníků.

Vysoké ceny nájmů pravděpodobně brzy neklesnou. Evropská centrální banka drží ultra nízké úrokové sazby a městská migrace bude pokračovat. Pokud politici opravdu chtějí pomoci nájemníkům, měli by prosazovat míchání cementu, a ne míchání s cenami.

Zdroj: The Economist