Na zákonu o veřejných zakázkách se neshodli ani předkladatelé

Šedesát rozporů a minimální komunikace se spolupředkladatelem. Taková je zatím bilance návrhu novely zákona o veřejných zakázkách z dílny ministerstva pro místní rozvoj. 

Elektronické podávání nabídek nebo výrazné rozšíření hodnotících kritérií při výběru. To jsou nejvýraznější body novely zákona o zadávání veřejných zakázek, kterou předkládá ministerstvo pro místní rozvoj. Klíčová norma už teď nabrala znatelné zpoždění. Podle náměstka ministryně pro místní rozvoj Ondřeje Votruby měl být materiál v dubnu odeslán vládě, která jej měla schválit v červnu 2015. Tento termín už se stihnout nepodaří; na ministerstvu už koneckonců není ani sám náměstek Votruba.

Nový zákon by neměl být jen prostým přepisem evropské směrnice. V některých oblastech by měl jít dál než požaduje Evropa. Směrnice tedy zavádí třeba zásadu přiměřenosti u veřejných zakázek, podávání nabídek elektronicky i nové druhy zadávacího řízení. Navíc norma tlačí zadavatele k tomu, aby rozdělovali zakázky na části a umožnili i vstup menších podniků.

Unie také rozšiřuje hodnoticí kritéria u zakázek. Manévruje zadavatele k tomu, aby zvažovali i “náklady celého životního cyklu zakázky,” řečeno s ředitelem Odboru práva veřejných zakázek a koncesí MMR Vlastimilem Fidlerem.

Novela by podle svých tvůrců měla ukončit dosavadní praxi, podle které byla v zásadě jediným hodnotícím kritériem při zadávání zakázek cena. Zjednodušeně řečeno: Rozhodovala cena, aniž by se bral v potaz třeba dopad v sociální sféře, ekologii nebo rozvojovém potenciálu.

Tvrdší než Evropa

O kolik dál než Unie požaduje novela jde, si můžeme ukázat na několika příkladech. Třeba v oblasti střetu zájmů, který směrnice Evropského parlamentu pro sektorovou oblast nereguluje je v rámci národní úpravy navrženo zakázat střet zájmů i v případě sektorových zadavatelů, neboť podle MMR neexistují důvody, proč by měl být střet zájmů v této oblasti řešen odlišně, respektive proč by měl být u sektorových veřejných zakázek umožněn.

Směrnice dále požadují, aby dokumentace byla uchovávána po dobu tří let. Navrhovaná úprava stanoví lhůtu desetiletou, a to v souladu se současnou právní úpravou. Důvodem je posílení možnosti kontroly veřejných zakázek, prodloužení lhůty pro uchovávání dokumentace bylo do zákona včleněno na základě požadavku Nejvyššího kontrolního úřadu.

Směrnice naopak nepožadují, aby písemná zpráva, respektive informace v ní obsažené, byly publikovány. V zájmu zvýšení transparentnosti je navrhovaná úprava v tomto ohledu přísnější a písemná zpráva je z důvodů zvýšení průhlednosti a veřejné kontroly veřejných zakázek podle návrhu vždy uveřejňována na profilu zadavatele a je tedy obecně přístupná.

V neposlední řadě směrnice Evropského parlamentu stanoví, že dotovaným zadavatelem je osoba, která zadává veřejnou zakázku na stavební práce, jejíž předpokládaná hodnota převyšuje 5 186 000 eur, a která je hrazena z více než poloviny z veřejných zdrojů a dále veřejnou zakázku na služby s těmito stavebními pracemi související, jejíž předpokládaná hodnota činí nejméně 207 000 eur.

“Navrhovaná úprava dopadá na širší okruh subjektů, neboť je-li veřejná zakázka bez ohledu na její druh hrazena z více než poloviny z peněžních prostředků z veřejných zdrojů nebo pokud peněžní prostředky poskytnuté na veřejnou zakázku z těchto zdrojů přesahují 200 000 000 korun, musí zadavatel postupovat v souladu s novelou. Toto zpřísnění je navrhováno po dohodě s Ministerstvem financí,” uvádí se v předkládací zprávě novely, kterou má Ekonomický deník k dispozici.

Kopa rozporů

Materiál ministerstva pro místní rozvoj je nakonec vládě předkládán s celkem šedesáti rozpory, z toho:

• 12 rozporů v případě připomínek obsahujících návrh změny, která je v rozporu se schváleným Věcným záměrem
• 21 rozporů v případě připomínek obsahujících návrh změny, která je v přímém nebo potenciálním rozporu s textem evropských směrnic
• 27 zbývajících rozporů

Třeba Bezpečnostní informační služba má výhrady vůči paragrafu, podle kterého “při zadávání veřejné zakázky podle tohoto ustanovení je jiná osoba, které byla zadána veřejná zakázka veřejným zadavatelem, povinna poskytnout nebo dodat tomuto veřejnému zadavateli dodávky, služby či stavební práce, jejichž podíl bude činit více jak 80 % předpokládané hodnoty zadané veřejné zakázky.“

Rozvědka je toho názoru, že “zakotvení tohoto ustanovení by naopak vedlo k neodůvodněnému omezení poddodávek u  dceřiných společností, které  jsou povinny své poddodávky řádně zadat, a proto není důvodu jejich činnost takto limitovat. K možnosti obcházení nutno dodat, že pokud by dceřiná společnost nesplnila kritérium poddílu 80 % své činnosti ve prospěch zadavatele, nebyly by splněny samotné podmínky pro aplikaci vertikální spolupráce a tedy přímého zadání ovládané společnosti ze strany zadavatele.”

Ministerstvo spravedlnosti kritizuje paragraf, podle kterého je navrhováno zavedení výjimky pro všechny právní služby v celém podlimitním rozsahu, a to až do směrnicemi uváděného limitu 750 000 EUR.

“Pokud bychom vycházeli z logiky připomínky, tak by ve výjimce měly být také všechny ostatní podlimitní veřejné zakázky. Připomínka je tak v rozporu s Věcným záměrem, který nepředpokládá rozšiřování počtu podlimitních výjimek, a předkladatel ji nedoporučuje vládě k přijetí, neboť nevidí pro tuto výjimku vážné důvody,” konstatuje MMR.

Ministerstvo vnitra vzneslo požadavek, aby důvod pro použití jednacího řízení bez uveřejnění byl omezen pouze na nákup dodávek na komoditních burzách, které jsou provozovány jen organizátorem s povolením k činnosti organizátora regulovaného trhu od České národní banky. V tomto případě silový resort musel ustoupit názoru ministerstva průmyslu a obchodu, se kterým se ostatně v poslední době dostává do střetu častěji, než by premiéru Sobotkovi asi bylo milé, například ve věci rozvoje informačních sítí. Ministerstvo průmyslu a obchodu, do jehož působnosti problematika komoditních burz spadá a s navrhovanou úpravou nesouhlasí a konstatuje, že státní dozor komoditního trhu je adekvátně ošetřen speciálním zákonem.

“Nespolupráce” s ÚOHS

Zákon měl být vypracován ve spolupráci MMR s ÚOHS. Z předkládací zprávy přitom vyplývá, že k tomu nedošlo a rozpory trvají, což je u spolupředkladatele naprosté novum.

„Úřad pro ochranu hospodářské soutěže především opětovně vyjadřuje svůj nesouhlas se způsobem, jakým je s ním – coby spolupředkladatelem – návrh zákona o zadávání veřejných zakázek projednáván. Poslední verzi návrhu doručilo Ministerstvo pro místní rozvoj Úřadu ve čtvrtek 16.4.2015 odpoledne s tím, že očekává zaujetí konečného stanoviska do úterý 21.4.2015. Vypořádání posledních připomínek Úřadu (ze dne 10.4.2015) bylo navíc ministerstvem zasláno až v pátek 17.4.2015 dopoledne a následně upraveno (doplněno) v pondělí 20.4.2015,“ citoval původní námitky ÚOHS na konci května odborný deník Česká justice.

“Polemiku o koncepci návrhu zákona považujeme v současné chvíli za nepřínosnou. Trváme na tom, že zvolená koncepce je logická a v porovnání se stávající právní úpravou je návrh zákona celkově přehlednější,” odpovědělo MMR – a tím komunikace mezi spolupředkladateli klíčové normy usnula.

Výsledkem je, že ÚOHS trvá na dosavadní formulaci vyjadřující zákaz dělení předmětu veřejné zakázky a povinnost sčítání veřejných zakázek zadávaným veřejným zadavatelem v jednom roce a “zvolenou koncepci trvale nepovažuje za správnou.”

Zůstává zřejmé, že jeden z klíčových zákonů jak pro boj s korupcí, tak pro ekonomický růst země, provází nepochopitelná nespolupráce mezi dvěma klíčovými institucemi. Jak tato “nespolupráce” ovlivní výslednou podobu zákona se uvidí jak po vypořádání připomínek, tak v následném legislativním procesu.

Ondřej Fér