Václav Senjuk (AliaWeb)
Media žurnál č.8  |  16.10.2000 17:27:47

DVOJÍ MORÁLKA V TISKU


* Po ostré diskusi v Německu spějeme ke společnému etickému kodexu v Evropě.

Informace předsedkyně Syndikátu novinářů ČR - volební kampaň - interpelace Německé tiskové rady, podnět ke Komisi pro etiku při Syndikátu novinářů ČR

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Předsedkyně Syndikátu novinářů ČR dnes podala podnět ke Komisi pro etiku při Syndikátu novinářů ČR k šetření chování redaktorů Novin Chrudimska a Novin Vysočiny, kteří zřejmě zařazují do novin PR volební inzerci, aniž by toto čtenářům a voličům viditelně a korektně označovali. Tím dochází k manipulaci veřejným míněním a může dojít k manipulaci s rozložením politických sil v zemi. Noviny, které se deklarují jako nezávislé - na rozdíl od Haló novin nebo Republiky, jejichž postoj je všem jasný, jednáním svých redaktorů ohrožují demokracii.

Válová v souvislosti s volební kampaní a tzv. dvojím přístupem (dvojími standardy) interpelovala v pátek 29. září 2000 na jednání evropských tiskových rad v Bonnu předsedu a členy Německé tiskové rady, a to s totožnou argumentací. Byla ve věci kritiky dvojích standardů podpořena například Rakouskem či Tureckem, ale i samotnými členy Německé tiskové rady. To, co by si novináři - zaměstnanci zahraničního vydavatele - stěží dovolili ve svém mateřském Německu, si totiž běžně dovolují v Rakousku, Turecku nebo v České republice.

Tiskový kodex Německé tiskové rady totiž říká:

Čl. 1:

Je věcí spravedlnosti novinářů sloužících právu občana vědět, udržovat rovnost příležitostí demokratických stran, když noviny a magazíny do volebního zpravodajství zahrnují také názory, které samy nesdílejí.

Čl. 7:

Odpovědnost tisku vůči veřejnosti vyžaduje, aby redakční materiály nebyly ovlivněny soukromými a obchodními zájmy třetích stran nebo osobními komerčními zájmy žurnalistů. Vydavatelé a editoři musí zavrhnout každý takový pokus a činit jasné rozlišení mezi redakčním textem a zveřejněním z komerčních důvodů.

Válová se v závěru jednání dohodla s některými členy Německé tiskové rady o poradenství a spolupráci, pokud případ nelze řešit na území České republiky, neboť vydavatel sídlí v Německu a čeští novináři pracují na jeho příkaz.

Irena Válová

předsedkyně Syndikátu novinářů ČR

******************************************************

Tolik tisková zpráva, kterou Syndikát novinářů ČR vydal v pondělí 2. října 2000.

Co se za ní skrývá? Prostá banalita, že novinář má být v pravý čas na pravém místě bez ohledu na státní svátek a dvanáctihodinovou cestu vlakem do Bonnu a zpátky. Jen díky tomu jsem mohla na dvoudenním jednání Světových tiskových rad v Bonnu (28. - 29. září 2000) hájit naše profesionální standardy, jen díky tomu jsem mohla zajistit podporu českým novinářům od kolegů z celého světa (např. Německo, Rakousko, Velká Británie, Turecko, USA, Dánsko, Irsko, Evropská federace novinářů, švédský tiskový ombudsman)

* Morálka vzhledem k zemi podnikání

Místy skutečně ostrá výměna názorů se odehrávala po oba dny jednání. Ukázalo se, že tzv. dvojí standard není věcí pouze České republiky. Hned první den tento problém nastolil předseda rakouské Tiskové rady prof. Dr. Paul Twaroh: "Není možné pěstovat několikerou morálku - jednu morálku pro Německo a jiné morálky pro ostatní země. Kolikerou morálku zde v Německu vlastně máte?" zeptal se Německé tiskové rady a poté prohlásil, že němečtí vydavatelé, kteří respektují v Německu výroky Německé tiskové rady, vyhlásili rakouské tiskové radě v Rakousku otevřený boj za účelem likvidace této samoregulační instituce. "Německo je obyčejně pokrytecká země, neboť německé vydavatelství v Rakousku žaluje rakouskou tiskovou radu za účelem jejího totálního zničení," řekl prof. Twaroh.

Předseda turecké Tiskové rady a místopředseda Světové asociace tiskových rad Oktay Ekshi rovnou s odkazem na podporu německých novinářů písemně navrhl založení společné německo-turecké tiskové rady. Totéž diskutovali po vystoupení Syndikátu novinářů České republiky samotní členové Německé tiskové rady (předseda Komise stížností a zřejmě příští předseda Rady Manfred Protze a člen Tiskové rady Martin Kämper s podporou předsedy mezinárodní sekce Německého svazu novinářů Michaela Klehma) jako vynucenou odpověď na reálnou situaci v českých médiích vlastněných Němci. Stížnost na zahraničního vydavatele je v současnosti složitý a značně vleklý proces: Německá tisková rada řeší předně případy německy psaných novin se sídlem v Německu. A tak se sami Němci obávají postupného snižování profesionálních standardů v neprospěch Německa.

Závěr diskuse vyzněl jednoznačně: konec dvojímu přístupu, konec dvojím standardům, konec dvojí morálce. Je zřejmé, že příští jednání Asociace tiskových rad se bude zabývat zejména zavedením transnacionálních standardů a vytvořením Evropské tiskové rady.

* Morálka tisku vzhledem k typu média

Žádné dvojí standardy pro on-line média, tak zní titulek jedné ze zpráv předložených výkonným ředitelem Německé tiskové rady Lutzem Tillmansem. Toto jednoznačně podpořil švédský tiskový ombudsman a bývalý editor Pär - Arne Jigenius: "Dvojí etický standard pro tištěnou verzi novin a pro on-line verzi je dlouhodobě neakceptovatelný. Nelze nazývat novinami něco, co nedodržuje základní profesionální principy žurnalistiky," uvedl.

Jako někdejší editor vysvětlil, proč v on-line verzích nachází větší riziko chyby a snazší poškození instituce či osoby uvedením lživých faktů. Podle jeho slov hrají základní roli rozdíly v čase editování, rozsahu a možnosti tiskové opravy. Zatímco tiskový editor má před uzávěrkou několik hodin na ověření faktů a na kontrolu chyb, on-line editor má uzávěrku každou vteřinu. "Dobrý on-line editor tohoto samozřejmě využívá, čímž se však riziko chyby zvyšuje," konstatoval ombudsman Jigenius. Zatímco tiskový editor je omezen možnostmi rozsahu dokumentu či článku, on -line editor může okamžitě zařadit stostránkový dokument. Jestliže tištěné noviny zařadí vybraných pět dopisů čtenářů ze sta došlých, on-line verze může zařadit všech sto. Dnes tištěné verze novin na konci článku zcela běžně odkazují na on-line pokračování, které předkládá zájemci dokumenty, na jejichž základě byl článek v novinách napsán s doporučením, aby si čtenáři učinili vlastní názor. "Zde se dostáváme do konfliktu, neboť Švédsko zavedlo výjimečně otevřený přístup k veřejným materiálům, avšak švédští novináři uznávají také zásadu, že ne každý veřejný dokument může být zveřejněn. Když jsem přednášel v Itálii, kolegové se tomuto divili, neboť Itálie má zásadu, že každý veřejný dokument je určen ke zveřejnění. Už nemyslí na to, že přístup k informacím v Itálii je mnohem těžší. Jestliže Švédsko začne on-line zveřejňovat všechny veřejné dokumenty, povede to pouze ke zpřísnění kriterií veřejného dokumentu, k uzavření se úřadů a ke ztížení přístupu k veřejným dokumentům po vzoru tzv. latinských zemí," vysvětlil ombudsman Jigenius.

Jako pozitivum on-line publikování uvedl možnost zveřejnění opravy okamžitě. Lživá fakta, pomluva, křivé obvinění se tak v on-line verzi objeví třeba jen na deset minut, než dotčený zavolá a požádá o opravu. Tento mechanismus však na druhou stranu ztěžuje možnost obrany dotčeného prostřednictvím soudu.

Velký problém budoucí žurnalistiky je v rozlišení, kdo je profesionální novinář a kdo se pouze novinářem prohlašuje, uzavřel téma dvojího přístupu ombudsman Jigenius.

Toto v diskusi potvrdil mluvčí Německé tiskové rady prof. Robert Schweizer, neboť Německá tisková rada zatím neodpovídá za on-line média.

Naopak evropský zástupce Světového výboru pro svobodu tisku Američan a Francouz v jedné osobě Ronald Koven řekl, že budoucnost novinářů nelze zpochybňovat, neboť čtenář nechce číst sto dopisů, ale pět vybraných. Dále uvedl, že čtenář nechce číst stostránkové vládní dokumenty, ale jejich překlad do lidské řeči a výklad jejich významu od novinářů. Eliminace neprofesionálních novinářů z profese je podle něho porušením základních lidských práv.

* Morálka tisku paranoidně schizofrenní

"Německo činí právní kroky proti etablování se bezplatného deníku Metro na jeho území, avšak koncept Metra není možné zpochybňovat, neboť tím by byla zpochybněna svoboda tisku," prohlásil na téma bezplatných periodik švédský tiskový ombudsman Pär - Arne Jigenius. Přítomným oznámil, že v posledních dvou týdnech vyrostla Metru ve Stockholmu neuvěřitelná konkurence v bezplatných denících: Everyday (taktéž Metro Group) a nové skupiny Stockholm News. Ve Stockholmu se rozpoutal tvrdý boj o trh, který na jedné straně používá veškeré prostředky, na straně druhé činí situaci bezplatných novin snazší. Bezplatné noviny nezaměstnávají regulérní novináře, jejich veškerá produkce je přebírána z agenturního zpravodajství. Vydavatelé novin, kteří současně vlastní agentury, za peníze bezplatným novinám tyto zprávy ochotně prodávají a stejně ochotně je tisknou ve svých tiskárnách. "Je to taková paranoidní schizofrenie," zhodnotil boj na jedné straně a spolupráci v byznysu na straně druhé ombudsman. Stejný rozpor se projevil v hodnocení bezplatných novin. "V Evropě je velká skupina lidí nečtenářů, kteří z ekonomických či jazykových důvodů noviny nekupují. Je dobře, že se prostřednictvím Metra zdarma učí noviny číst a dostávají informace. Metro však současně přivyká lidi domnívat se, že informace jsou zadarmo stejně jako je zadarmo on-line publikování, a učí je nekupovat regulérní kvalitní tisk. K tomuto názoru se jednomyslně přidali členové Německé tiskové rady i ostatních rad s tím, že pokud se bezplatné noviny chtějí nazývat novinami s obsahem, musí dodržovat profesionální standardy totožné se standardem novin za peníze. Jako příklad hanebně nemorálního přístupu bezplatných novin byl citován inzerát, který v nich vyšel s textem: "Je něco lepšího, než utratit peníze v loterii?"

Na dotaz Syndikátu novinářů ČR, zdali je deník Metro ve Stocholmu taktéž distribuován prostřednictvím metra, které je v majetku státu a jak jsou distribuovány další dva nové deníky, ombudsman Jigenius odpověděl: "Ano, Metro má ve Stockholmu monopol, protože povolení k distribuci v metru může obdržet pouze jedna společnost. Dva nové deníky jsou prodávány na ulici prodejci a vzniká tím nový politický problém, totiž čištění města. Noviny zůstávají ležet na ulici a společnost, která čistí město, žádá, aby deníky platily úklid."

* Pět minut spánku aneb přednáška lunetika

Tři problémy se svou úvodní řečí o ochraně osobních dat a veřejném zájmu definoval výkonný ředitel britské Komise pro stížnosti na tisk Guy Black: pohostinnost hostitelů, složitost problému a nudu tak velkou, že do pěti minut upadnou přítomní ve spánek. "Připomíná to jednu slovní hříčku: existují dva lidé, kteří rozumí problému ochrany osobních dat. Jeden je lunetik a druhý jsem já, a já jsem to zapomněl," řekl Guy Black a poté vysvětloval, co bylo v sázce při vytvářená britského zákona o ochraně osobních dat. "Stála proti sobě individuální očekávání na ochranu osobnosti, která mají v demokracii být protiváhou veřejného zájmu a právem občana vědět." Bohužel definice veřejného zájmu byla pojata příliš široce a je nutné ji novelizovat. Vzhledem k britské normě o ochraně osobních dat totiž nadále například nelze sbírat osobní data o kandidátovi ve volbách. Podle Guye Blacka je norma zpackaná tak, že pokud novinář sebere údaje o volebním kandidátovi od třetí osoby, má dotyčná osoba ucházející se o politické křeslo právo kontrolovat novinářův text a jeho správnost, žádat opravu před otištěním a dokonce má právo dozvědět se jeho zdroj. Guy Black označil tento postup za ohrožení základní funkce tisku a jeho svobody. Britská Komise pro stížnosti proto sama v současnosti navrhuje vlastní systém.

Výkonný ředitel Německé tiskové rady Lutz Tillmanns dodal, že tisk si musí i nadále uchovat právo předstihu, neboť na tomto je založen, aby mohl vykonávat veřejnou službu. Mluvčí Rady profesor Robert Schweizer navrhl změnit evropskou Chartu lidských práv a předložil na místě návrh v paragrafovém znění.

"Pokud vím, vydavatelé se netají tím, že to, co vykonávají, je obyčejný byznys, žádnou službu veřejnosti nevykonávají," podotkl Prof. Claude-Jean Bertrand z Institutu francouzského tisku. Z jeho dalších vstupů vyplynulo, že jsme se zřejmě všichni zbláznili.

* Ze života tiskových rad

Proč vůbec existují tiskové rady? K čemu slouží a komu to prospívá?

Po svobodě nemít žádnou tiskovou radu hned od počátku jednání volal evropský reprezentant Světového výboru na ochranu svobody tisku Ronald Koven. "Z projevů některých členů našeho jednání vyplývá, že tisková rada může být nebezpečím pro svobodu tisku. Jako příklad uvedu vystoupení portugalských kolegů, ze kterého vyplývá, že tisková rada je orgán politických stran a hrozí nebezpečí infiltrace vlády do rady," řekl. Portugalsko má tiskovou radu povinně z ústavy, její členové jsou voleni parlamentem a musí v ní být zastoupeni novináři, majitelé novin a zákazníci (čtenáři, občané).

Tento názor vyvolal diskusi o statutu tiskových rad a jejich obsazení. Naprostý nesouhlas se zastoupením veřejnosti v tiskových radách projevil prof. Twaroh z Rakouska. "Je-li občanská veřejnost zastoupena v tiskové radě, vyvstává otázka, podle kterých kriterií mají tito nenovináři a nevydavatelé být vybíráni? Obvykle se skončí u kriterií nikoli profesionálních, nýbrž politických. Tisková rada se tak stává dalším politickým orgánem v zemi. Tato snaha v Rakousku kdysi byla a skutečně z toho vzniklo další politické těleso," řekl.

Za unikátní označili svůj systém kolegové novináři ze Švýcarska. Švýcarští novináři založili tiskovou radu složenou výhradně z novinářů a zástupců Asociace editorů bez účasti kohokoli dalšího. Mezi různými systémy však převažují rady kombinované s účastí novinářů, vydavatelů a veřejnosti nebo dokonce nezávislých soudců (v Lucembursku předsedá soudce, Švédsko - tiskový zákon je součást ústavy, rada složená z novinářů, vydavatelů a soudců, Kypr - nezávislá komise složená z novinářů a vydavatelů, Norsko - 4 členové za média a 3 za veřejnost, Irsko - nemá tiskovou radu, Estonsko - nemá tiskový zákon, ale má novinářskou radu, Německo - zastoupeni vydavatelé, novináři, odbory).

Většina přítomných však účast veřejnosti v radách naopak hájila s tím, že kriteriem by měla být přirozená autorita osobnosti zastupující v radě skupinu občanů (církve, zájmová a profesní sdružení, nadace, odbory).

Diskusi ukončil opět Ronald Koven, který korigoval svůj názor. Přestože nadále trvá na svobodě nemít radu, uznává, že je to jedna ze zásadních možností, jak uhájit svobodu tisku proti politickým a ekonomickým nátlakům. "Všichni víme, že všechny autoregulační komise pro etiku, všechny tiskové rady, všechny komise pro stížnosti na tisk od Izraele po Dánsko vznikly pod tlakem hrozby, že by parlament nebo vláda mohly ustavit komise státní," řekl.

* Co rady dělají (dle ústních zpráv jednotlivých zemí)

Finsko: rada založena v roce 1968, stížnosti přijímá od každého, kdo se cítí poškozen tiskem, ročně řeší 130 stížností na tisk, aktuální témata jsou: rasismus a xenofobie v tisku, velmi nebezpečná skrytá reklama a podpora, vývoj na internetu, přesun pomluvy z trestního řádu do občanského

Švédsko: rada založena 1916 a dodnes dobrovolná organizace, výhradně se soustředí na etiku dle kodexu se sedmnácti články, loni řešila 60 stížností, stížnosti ve Švédsku přebírá tiskový ombudsman, který je do tří měsíců předkládá radě, noviny musí v případě pochybení na viditelném místě a rychle publikovat rozhodnutí rady

Velká Británie: 50% stížností na ochranu osobnosti a soukromí, aktuální téma: publikování dat dětí po věd 16 let, rozhodnutí vydává do 40 dní

Švýcarsko: někdy lidé porušují zákon a současně jednají eticky a naopak, aktuálně: konflikt zájmů - novinář držící současně křeslo v politice, politické angažmá novináře, novináři pak přepisují rozhovory s politiky za účelem vytváření pozitivního obrazu politika

Estonsko: rada založena v r. 1991, stará se o mediální gramotnost a veřejnou osvětu - například vydala pro veřejnost brožurku, jak fungují média a jak s nimi zacházet

Slovensko: založilo nedávno radu jako občanské sdružení a čeká na registraci Ministerstva vnitra Slovenské republiky

* Svoboda tisku v. ohořelé trupy lidí z Concordu

Německo:

Německá tisková rada je důmyslným a profesionálně postaveným orgánem. Řeší stížnosti na tisk, brání právo občanů na soukromí a současně hájí svobodu tisku. V tomto spolupracuje s vydavateli a novinářskými organizacemi a odbory. Kromě členů Rady zaměstnává ve svém úřadě pět zaměstnanců.

Aktuální témata:

- mezinárodní publikace (dle rozhodnutí francouzských či britských soudů nesmějí být některé publikace a fotografie zveřejněny v Německu)

- ochrana dat (připomínkování evropské normy, která je v rozporu s národní legislativou)

- zákaz inzerce alkoholu, tabáku, dětské stravy, určitých druhů hraček a farmaceutických výrobků (rada hájí v tomto tisk, prof. Schweizer spočítal, že tisku ubude inzerce v hodnotě 568.800 stran redakčního tisku a varuje před kolapsem tisku)

- privilegia tisku (měla by být zachována, právo předstihu rozšířeno)

- bezplatné noviny (varování, že u těchto novin není hlavním cílem čtenář a informace, ale zákazník a inzerent, což může snížit i kvalitu novin za peníze)

- ochrana zákazníka

- autorská práva (v současnosti se vede v Německu diskuse o dodatečných platbách za internetové publikování, Rada prohlašuje, že jde o věc novinářských svazů a vydavatelů, nikoli Rady)

- dopad televize a internetu na tisk (autoregulace televize a internetu v Německu je neefektivní, bohužel televize vysílá programy jako je Big Brother, dopad negativní na tisk)

- limity svobody slova v souvislosti s právem na soukromí (aktuální fotografie prince Ernsta Augusta z Hannoveru zveřejněná nikoli v historických souvislostech, ale jako ilustrační fotografie, svatba dcery známého průmyslníka Alexandry Flickové s titulky Řídí Audi, nenávidí bodyquardy, miluje svého labradora a lidové veselice - v rozhodnutí soudu nižší instance se praví, že "dokonce i když je svatba žalobce událostí, o kterou by veřejnost mohla mít zájem, neopravňuje toto k narušení soukromí popisováním detailů týkajících se svatby".)

- označování reklamy - předvedena na místě ukázka fotografie fotbalového stadionu, kde reklama zobrazená na stadionu převažovala nad událostí, takže šlo o skrytou reklamu

- porušování práv dítěte - předvedena fotografie asi desetileté nahé dívky stylizované jako malá modelka, o které redakce tvrdila, že jde o záběr, jak si dítě hraje. Na další fotografii však byla totožná dívka naaranžovaná profesionálním fotografem a vlastně šlo o měkké porno, ve kterém hraje dítě, jenž si neuvědomuje svoji roli

- zveřejnění fotografií a životopisů obětí havárie Concordu u Paříže (na fotografii ohořelé trupy těl doplněné fotografiemi obětí za živa bez vysvětlení, zdali jde o jejich trupy, dále v životopisech obětí posbíraných od sousedů a přátel hrubé lži a chyby, výrok rady v tomto případě zněl, že "samotný fakt, že někdo je pasažérem letadla, neopravňuje novináře ke zveřejnění jeho soukromých dat, a to ani v případě, že letadlo havaruje")

* Kola se točí dál

"Všichni hovoříme o hrozbách, které tisk může přinést demokracii, morálce, společnosti i o hrozbě svobodě tisku. Otočí-li se však jednou kolo dopředu, nelze jej otočit zpátky," varoval prof. Schweizer před neustále se rozšiřujícími hranicemi toho, "co je v tisku možné".

Závěrem na všechny přítomné apeloval doyen přítomných tiskových rad z britské Komise pro stížnosti na tisk David Chipp:

"Profesionalita, etika, morálka tisku má, ať chceme či ne, dvě strany, dva partnery: vydavatele a novináře. Uvědomte si, že bez společné vůle novinářů a vydavatelů, bez dohody na pravidlech, bez souhlasu obou stran nezměníme nic. Zcela vážně vás všechny vyzývám, respektujme realitu a uznejme, že vydavatelé a novináři spolu musí jednat, že se spolu musíme dohodnout a znovu a znovu se o to pokoušejme."

 

Irena Válová, předsedkyně Syndikátu novinářů ČR

 

Hodnocení článku: 10 | 8 | 6 | 4 | 2 | 0

DVOJÍ MORÁLKA V TISKU

Diskuze a názory uživatelů na téma: DVOJÍ MORÁLKA V TISKU

Na dané téma nejsou žádné názory.


Poslední zprávy z rubriky Media žurnál č.8:

17.10.2000  Vydavatelé vyhlašují válku Václav Senjuk (AliaWeb)
17.10.2000  Personální informace Václav Senjuk (AliaWeb)
17.10.2000  PRÁVNÍ PORADY NOVINÁŘÚM - POZOR, ZMĚNA!!! Václav Senjuk (AliaWeb)
17.10.2000  Památky potřebují publicitu (17.10.2000) Václav Senjuk (AliaWeb)
17.10.2000  Ovládnou ženy média? Václav Senjuk (AliaWeb)






Zobrazit sloupec 
Kurzy.cz - Akcie cz, kurzy měn, forex, zlato.
TOP: Akcie CZ Akcie svět Kurzy měn Komodity Zlato Bitcoin Hypotéky Tarify Energie Kalkulačka Zákony Práce Školení Počasí

Kalkulačka

Výpočet čisté mzdy

Přídavky na dítě

Příspěvek na bydlení

Rodičovský příspěvek

Sociální příplatek

Životní minimum

Hypoteční kalkulačka

Důchodová kalkulačka

Banky a Bankomaty

Úrokové sazby

Běžné účty

Hypotéky

Stavební spoření

Podílové fondy

Směnárny - Euro, Dolar

Úřad práce

Investice

Makroekonomika - ČNB

Kryptoměny - Bitcoin, Ethereum

Zlato online, Stříbro, Ropa

Burza - ČEZ

Pojištění

Povinné ručení

Penzijní připojištění

Penzijní fondy

Podnikání

Obchodní rejstřík

Města a obce, PSČ

Katastr nemovitostí

Ochranné známky

Finanční katalog

Nový občanský zákoník

Zákoník práce

Stavební zákon

Daně, formuláře

Další odkazy

Auto - TÜV spolehlivost

Monitoring ekonomiky

Mapa webu

Volby

English version

Czech currency

Prague stock exchange


Copyright © 2000 - 2018

Kurzy.cz, spol. s r.o., AliaWeb, spol. s r.o.,

ISSN 1801-8688

Ochrana údajů | Cookies